Podaří se státníkům v Paříži uzavřít globální dohodu o snižování skleníkových plynů?
Tady v tom lidském mraveništi jsou tisíce delegátů a každý den se vedou stovky jednání. Tak tomu bude minimálně do pátku. Řekl bych, že to bude hodně těžké vzhledem ke klíčovým bodům, které stále jsou otevřené. Převládá tu ale mírný optimismus a pozitivní očekávání. Ve středu by měl být předložen nový text, který by měl být základem pro finální podobu dohody, která se začne projednávat o den později (rozhovor vznikal v úterý, pozn. red.).
Klíčové věci se týkají financování závazků, dále se probírají otázky stoupání teploty zemského povrchu.
Návrh závěrečné dohody má jen 29 stranDva dny před předpokládaným závěrem pařížské konference OSN o klimatických změnách má ve středu představený nový návrh závěrečné dohody jen 29 stran. Některé klíčové spory ale stále nebyly vyřešeny. "Odstranili jsme tři čtvrtiny závorek," řekl delegátům konference francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius. Přestože konference má trvat do pátku, někteří diplomaté předpokládají, že jednat se bude přinejmenším o den déle. Mnohé zásadní části nové verze dokumentu totiž stále obsahují vynechaná volná místa, různé varianty pojmů či hned několik zcela odlišných formulací, o jejichž přesném znění se dál vyjednává. Ve třech variantách je například stále znění hned druhého, klíčového článku textu, týkajícího se "smyslu dohody". Podle první verze je cílem udržet stoupání teplot pod dvěma stupni Celsia. Druhá zmiňuje udržení teplot "výrazně pod dvěma stupni" s upozorněním, že pro některé části světa znamená oteplování nad 1,5 stupně výrazné riziko. Třetí - nejpřísnější - možnost předpokládá cíl pod 1,5 stupně Celsia. Jinou nedořešenou otázkou dál zůstávají peníze, tedy způsob a míra příspěvků vyspělých zemí těm méně rozvinutým na pomoc se snižováním emisí a následky klimatických změn. Cílem je přitom mít 100 miliard dolarů (zhruba dva biliony korun) ročně do roku 2020 na pomoc nejméně rozvinutým zemím. ČTK |
Jsou tady samozřejmě skupiny, které jsou ambicióznější. Patří mezi ně třeba Evropská unie. Jsou tady i skupiny méně ambiciózní a snaží se jednání nějakým způsobem rozvolňovat. Věřím, že nakonec převládne pragmatický hlas, který řekne, že nějaká forma dohody je nutná, aby lidstvo nemělo ještě daleko větší problémy, než dneska má. Hlavní strany úmluvy ví, že se na něčem konkrétním dohodnout musí.
Přiměje tato potřeba dohodnout se i takové státy jako USA, Rusko nebo Čína ke spolupráci?
Jsem přesvědčený, že ano. Není to ani tak o tom, zda se ke smlouvě připojí nebo ne. Důležité je, zda se připojí závazně, aby to nebylo jenom dobrovolné, a zda bude smlouva právně závazná a jak to bude financováno. Oproti Kjótskému protokolu je zjevné, že státy, které se dříve nepřipojily, dnes vnímají, že se v nějaké podobě připojit musí nebo že to je nezbytné. Teď se bavíme o tom, v jaké to bude podobě.
Ve svém projevu v Paříži jste zmiňoval, že Česko přispěje do Zeleného klimatického fondu částkou 5,3 miliony dolarů. Jakým způsobem a kdy se to bude splácet?
Bude se to platit postupně. Fond vznikl v roce 2010 na klimatické konferenci v Mexiku, Česká republika do něj přispívá od roku 2014. Zatím je to částka přibližně 5,3 milionu dolarů, která tam jde v letech 2014, 2015 a 2016. Předpokládá se, že tam budeme přispívat částkou minimálně desítek milionů korun ročně a že se příspěvky budou zvyšovat. Česko má také svého zástupce v radě fondu. Důležité je, že se toho musí chopit i další státy, protože z asi jedenácti miliard dolarů, které tam teď jsou, dávají státy Evropské unie asi 47 procent. Je zřejmé, že se musí připojit další velcí emitenti a vyspělé země tak, aby to vystoupalo na těch 100 miliard.
Budeme chtít vědět, jaké projekty se z fondu financují. Je důležité, aby to byly offsetové projekty (průmyslová spolupráce, pozn. red.), kdy tam budeme přispívat a zároveň to českým firmám umožní, aby se účastnily výběrových řízení. České firmy se už dnes mohou na projektech podílet.
Jaké další závazky bude mít Česká republika poté, co klimatická konference skončí?
Pokud to dopadne výsledkem, ve který dnes ambiciózně doufáme, tak to pro Českou republiku nebude znamenat nic nového. Je potřeba si uvědomit, že naše závazky vyplývají už z toho, co jsme uzavřeli v rámci Evropské unie. ČR se zavázala, že uspoří 40 procent emisí skleníkových plynů do roku 2030. Máme velkou šanci to splnit. Podniky jsou už dnes vázány v rámci systému evropského obchodování s emisními povolenkami, takzvaného EU ETS.
Pro normálního občana to nebude znamenat žádné zásadní omezení. Projekty jako Nová zelená úsporám nebo kotlíkové dotace jsou financované buď z výnosů aukcí emisních povolenek nebo z Operačního programu Životní prostředí. Určitě by to nemělo znamenat ani zvýšení ceny elektrické energie nad rámec toho, co dnes lidé platí.
Pokud bude konference úspěšná, tak to bude daleko víc znamenat pro ostatní země, které s úsporami ještě nezačaly.
Česká republika má zástupkyni v týmu, který připravuje klimatickou smlouvu. Co přesně má na starost?
Je to kolegyně z ministerstva, která má na starost právní část. Říkáme tomu „čistící tým“, který bude dělat skutečně tu finální dohodu. Kromě ní tady máme další kolegyně a kolegy, kteří jednají v jednotlivých expertních týmech Evropské unie. Pokrývají celou škálu od adaptačních a mitigačních (zmírňovacích, pozn. red.) opatření přes právní a finanční otázky.
Globální oteplování v čase:
8. února 2014 |
