Útoky slzným plynem odnáší mládež, staří matadoři jsou v nedohlednu.

Útoky slzným plynem odnáší mládež, staří matadoři jsou v nedohlednu. | foto: AP

Egyptské revoluci zoufale chybí vůdčí osobnosti

  • 0
Sedm měsíců po vypuknutí revoluce v Egyptě je káhirské náměstí Tahrír opět místem střetů mezi armádou a prodemokratickými aktivisty. Krátce před prvními volbami od pádu prezidenta Mubaraka se ukazuje, jak moc jsou opoziční síly roztříštěny.

"Muž, který mě učil položit své srdce na oltář egyptské vlasti, je mrtev," říká Vivian Magdiová o svém zesnulém snoubenci. Michael Mosad byl zabit v egyptské metropoli Káhiře 9. října. Srazilo jej obrněné vozidlo, když se účastnil protestu proti útoku na křesťanský kostel, k němuž došlo v jihoegyptském Asuánu. Tuto demonstraci zaplatilo životem čtyřiadvacet lidí a dalších 200 utrpělo zranění. Byl to ještě krvavější incident než dnes již legendární "Velbloudí bitva" na káhirském náměstí Tahrír, kde se střetly ozbrojené síly a polokriminální živly ve službách prezidenta Husního Mubaraka s prodemokratickými nespokojenci.

Omar Ashour

Omar Ashour

Přednáší arabskou politiku a vede postgraduální institut arabských a islámských studií na univerzitě v anglickém Exeteru. Studoval v Káhiře a na McGillově univerzitě v Kanadě. Je expertem na otázky terorismu a sleduje činnost radikálních islamistů nejen na Blízkém Východě, ale i ve Střední Evropě. Napsal knihu Jak odradikalizovat džihádisty: Transformace ozbrojených islámských hnutí.

Dnes je náměstí opět dějištěm nepokojů a násilností. "Pětadvacátý leden se vrací," křičí na mě kamarád při stavbě barikády. Jiní stavějí stany a zátarasy. Na 20 tisíc Egypťanů zaplnilo 19. listopadu náměstí, přičemž tři tisíce nejrozhodnějších demonstrantů pro jistotu blokovalo plochu i přes noc. Přes den docházelo ke střetům s bezpečnostními složkami, přesně jako v lednu v dobách vrcholící revoluce. "Vrátili se... ale my zůstáváme. Pryč s vojenskou juntou! Pryč s Tantávím! (šéfem Nejvyšší rady ozbrojených sil, pozn. red.)," volá jeden z demonstrantů.

Poslední vlna protestů odhalila, jak hluboká nespokojenost panuje s Nejvyšší radou ozbrojených sil a zejména se způsobem, jímž řídí politickou transformaci země. Nepokoje na náměstí Tahrír však ukazují i na další skutečnost. Na rozdíl od egyptských revolt z let 1882, 1919 a 1952 nemá revoluce roku 2001 opravdového vůdce. Když šlo o to, svrhnout Mubaraka, byla absence revolučního ústředí výhodou, dnes je však tatáž skutečnost slabostí.

Všichni teď nenávidí Muslimské bratrstvo

Jednota a organizovanost opozičních hnutí bývá pro úspěch revolucí kritická, jak dokazují příklady Polska, Chile a Jihoafrické republiky. V Egyptě se podařilo jakous takous provázanost udržet v čase největších protimubarakovských protestů. Jakmile však převzala moc Nejvyšší rada ozbrojených sil, opozice se začala štěpit. Chaos uspíšily ideologické rozdíly, boje o moc, egoismus vůdců i nezkušenost. "Jakmile se do čela opozice začne drát nějaký člověk, hned se najdou další, kteří mu raději podrazí nohy, než aby ho podpořili," shrnul současný stav jeden z aktivistů.

Nedostatek vůdců přitom trápí také islamisty, kteří jsou jinak zdaleka nejorganizovanější politickou silou mezi zhruba sedmdesáti stranami a koaličními bloky. Přesto pokus Muslimského bratrstva ovládnout Demokratickou koalici za Egypt fatálně selhal – ostatní islamistické strany se jednoduše odmítly přidat a z uskupení odešly. Koalice původně čítala 34 stran a bloků, dnes ji však kromě Muslimského bratrstva tvoří jen několik menších skupin.

Nářek odstrčených stran je prakticky totožný. "Muslimské bratrstvo dominuje na všech kandidátkách a vzhledem k vyššímu poměrnému zastoupení má větší šance dostat se do parlamentu," říká Tamir Abdal Chálik, jeden z hlavních aktivistů ve straně Al-Asala. Jiní islamisté jsou ještě dál. "Je to banda oportunistů. Chtějí mocenský monopol a v Horním Egyptě, kde nemají zastoupení, cynicky využívají naše voliče," stěžuje si Safvat Abdal Ghání z Islámského bloku.

A co udělá s bezvládím armáda?

Zatímco první demokratické volby od svržení prezidenta Mubaraka se blíží a počínaje 28. listopadem se uskuteční v několika etapách, Nejvyšší rada ozbrojených sil se octla v paradoxní situaci. Zkušenosti z Latinské Ameriky i jihovýchodní Asie ukazují, že pokud armáda drží moc v průběhu přechodného období, vždy se v této fázi snaží posílit svou politickou moc. Samozřejmě existují nejrůznější varianty, od alžírského modelu, kdy vojsko dosáhlo téměř naprosté kontroly politického procesu, po model argentinský, kdy byl vliv uniforem omezen.

Egyptští policisté při demonstracích v Káhiře. (23. listopadu 2011)

Egyptské vojenské špičky po převzetí moci požadovaly imunitu pro celou generalitu, plus ponechání daňových výhod i práva vetovat záležitosti "vysoké politiky" (včetně bezpečnostních a zahraničněpolitických problémů). Prakticky všichni egyptští politici byli ochotni přislíbit armádě první požadavek a o dalších vyjednávat. "Pokud chtějí zákonné záruky, mají je mít," řekl na adresu armády Essam Sultan ze strany Al-Wasat, která má nejblíže k turecké vládní Straně spravedlnosti a rozvoje. Obdobně se vyjadřovali také prezidentští kandidáti a straničtí předáci.

Nejvyšší rada ozbrojených sil však nyní zjišťuje, že v situaci bezvládí jí žádný civilista beztrestnost neslíbí a hlavně nezaručí. Navíc mají vojáci politiky dobře přečtené, a znají jejich slabosti, omezené schopnosti, bezbřehý oportunismus i sklon převlékat kabáty. Ve vedení Nejvyšší rady tak sílí dojem, že její tři požadavky jsou sice nezbytné, ale současně nedostačující. Změny v chování Nejvyšší rady vůči politikům, představitelům občanské společnosti a také koptské církvi připomínají vzkaz: "Imunitu a ochranu už nepotřebujeme od vás, nýbrž si je musíte zajistit vy od nás".

Transformaci Egypta dnes vážně komplikuje politické napětí, sektářské násilí, slabá ekonomika i bezpečnostní problémy. Jediným světlým bodem je v této situaci mládež. Pozorovatelé egyptské politiky jsou udiveni množstvím a kvalitou mládežnických iniciativ, od politické sféry až po sběr odpadů a pomoc pekárnám.

Fakt, že tyto aktivity přežily uplynulých sedm měsíců a dále rozkvétají, je velmi nadějný. Nakonec by mohl přispět k tomu, že se chmurné vyhlídky nenaplní. Když jsem se nedávno ptal skupiny mladých, co si myslí o množství pesimistických scénářů budoucího vývoje, bystře vyjmenovali další seznam potenciálních katastrof. Pak se ale jeden z nich usmál a řekl: "Hlavně si z toho nedělejte těžkou hlavu. Postaráme se, aby to u nás deprese neměla lehké."

Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil
Rostislav Matulík


Video