V celé Latinské Americe se stal patronem utlačovaných, jeho problematické skutky se zdají být zapomenuty.
"Hájil práva chudých," vysvětlil před několika lety protestující indiánský zemědělec z jihu Mexika. "Že byl komunista? Hm, asi ano," dodal postavou nevelký muž zdvořile tónem, kterým konverzujeme s cizími lidmi o počasí.
Představme si, že Che Guevara nezemřel. Místo něj byl zastřelen a pohřben bezejmenný povstalec. Vyhovovalo to oběma stranám. Commandos si připsali nejslavnější skalp. A slavný Che měl už po krk revoluce a vládnutí s Fidelem. Chtěl zmizet, cestovat, pochopit smysl světa a života. Řekněme, že dnes, coby starý muže, provozuje na Floridě stylovou kavárnu Granma. Díky dobrému, bydlu, lékům, posilovně a surfingu vypadá o dvacet let mladší.
Pane Che, byla kubánská revoluce omyl?
Podívejte, mládenče, revoluce není nikdy omyl. Omyl je Castro.
Jenže po každé revoluci přijde nějaký diktátor.
Po slunci taky přichází déšť.Proklínáme kvůli tomu slunce?
Takže byste do toho šel znovu?
V žádném případě.
Počkejte, to přeci nesedí. Jednak revoluci vychvalujete, jednak byste ji už nedělal.
Některé lásky jsou nejkrásnější, když zůstanou platonické. Ten akt sám je sice také pěkný, ale věřte zkušenému muži, bez něj je to čistší.
Chcete vědět více?
Velký fiktivní rozhovor Martina Komárka s Che Guevarou čtěte v úterní MF DNES.
