Aby to nebylo příliš fádní, je už zase pět minut po dvanácté. Zatímco relevantní diskuse začíná nyní, při předkládání návrhu britské vlády pro období od roku 2008, dovídáme se, že ve třech zemích, Belgii, Jordánsku a Kalifornii, už se tak dávno děje a o zájemce z celého světa není nouze.
Téma je to opravdu složité a jednoznačný názor je po mém soudu nedohlednu. Přesto zatím vidím více argumentů proti umělému ovlivňování výběru pohlaví. Především je evidentní skutečnost, že umožnění tohoto velmi závažného zásahu do přírodních zákonitostí není vyvoláno nějakou naléhavou potřebou.
Vrozené vady dětí
Na rozdíl od situace týkající se vrozených vad, kde většina budoucích rodičů poměrně dobře přijímá roli prenatální genetiky a akceptuje i smutné doporučení k ukončení těhotenství v případě závažných zdravotních důsledků pro dítě, není oprávněnost vědy ovlivňovat výběr pohlaví zřejmá.
Skutečnost, že větší část lidí bude mít při očekávání budoucího potomka preferenci pro chlapečka či holčičku, se dá tušit, ale těžko lze uvěřit, že by rodiče tří nebo čtyř dětí stejného pohlaví byli z této skutečnosti tak traumatizováni a že by se takováto rodina nemohla vyvíjet normálně.
Přitom rizika umělého ovlivňování doposud velmi úspěšného modelu lidského rozmnožování, zachovávajícího v populaci výhodný poměr pohlaví (víceméně) jedna ku jedné, existují.
Nemůže třeba skutečnost, že spermie s jednou pohlavní konstelací opakovaně vyhrávají "závod o vajíčko", znamenat, že je se spermiemi nesoucími opačnou konstituci něco v nepořádku? Zajisté ne ve většině případů a ne fatálně, neboť jedinci doposud narození po umělém ovlivnění ve prospěch vyžádaného pohlaví na první pohled normálně žijí, ale přesné genetické důsledky umělého vychýlení výběru pohlaví dnes nikdo nemůže ani tušit.
I když by se zatím tyto nové technologie měly v naší části světa týkat jen malého počtu lidí, otevírají cestu k ovlivňování výběru pohlaví i do ostatních částí planety, kde mohou předsudky, prapodivné tradice či ekonomické uvažování při výběru pohlaví potomka způsobit genetickou katastrofu.
Extrémní zkušenosti z Číny, kde už se dnes kvůli těmto jevům rodí nepoměrně více jedinců mužského pohlaví, jsou zneklidňující. Že mohou být jednou tito dnešní "vysnění" chlapci nešťastní ze shánění partnerky, je zřejmé. Navíc i v našich končinách, ve kterých je respektována "stejná hodnota obou pohlaví", hrozí v této záležitosti nebezpečné ekonomické uvažování. Navíc se nezdá moc rozumné věnovat obrovské intelektuální i finanční úsilí na rozvoj něčeho, co zkoumat a rozvíjet není bezprostředně nutné (umělé ovlivnění výběru pohlaví může skutečně pomoci jen v případě genetických vad vázaných na pohlavní chromozomy – zde mu budiž všechna čest a sláva). Mnohem závažnější výzvy než ovlivňovat výběr pohlaví potomků zdravých lidí dnes leží před genetiky a lékaři na stole – rakovinou počínaje a dalšími závažnými genetickými nemocemi konče.
