Alois Piňos se narodil ve Vyškově 2. října 1925. I když se po studiu klasického gymnázia stal nejprve lesním inženýrem, soukromě studoval i kompozici, později přešel na konzervatoř a v roce 1953 absolvoval také Janáčkovu akademii, kde začal ihned sám vyučovat hudebně teoretické předměty. Od roku 1965 tam učil též skladbu.
"...jeho tvůrčí typ je vzdálen takzvanému českému muzikantství," napsal při příležitosti jeho osmdesátých narozenin Piňosův student Jaroslav Šťastný, který své skladby podepisuje uměleckým jménem Peter Graham.
"Jeho tvorba je zařaditelná spíše do kontextu racionálního či systémového umění, jež je na domácí scéně zastoupeno více ve výtvarné oblasti nebo poezii než právě v hudbě. Na druhé straně Piňosovi nikdy nešlo o samotný striktní řád, ale o hru s logickými principy, jež jsou často dovedeny ad absurdum. Vykřesává tím jiskry svérázného humoru, a to zejména v literárních textech (Piňos byl i autorem mnoha teoretických spisů - pozn. red.), v nichž rád využívá kombinatorických možností českého jazyka," napsal Šťastný.
Úžasná brněnská 60. léta
"Na přelomu padesátých a šedesátých let se událo v Brně cosi, co lze bez nadsázky nazvat kulturní explozí," cituje sám skladatel Alois Piňos v článku K brněnské multimediální tvorbě šedesátých let v časopisu His Voice z roku 2001 muzikologa a hudebního i divadelního publicistu Vladimíra Lébla, "neboť téměř v jediném okamžiku se tady přihlásila ke slovu mladá generace divadelníků, výtvarníků, literárních umělců a hudebníků, která z Brna učinila významné a svérázné středisko moderního umění."
Alois Piňos, který už od druhé poloviny padesátých let začal cílevědomě vytvářet vlastní kompoziční metodu a poetiku, rozhodně nestál mimo tuto velkou brněnskou explozi. Naopak.
"Brzy si vytvořil vlastní kompoziční systém a stal se jedním z nejvýraznějších a nejprůbojnějších autorů generace vstupující na scénu začátkem šedesátých let," píší Ivo Medek a Jaroslav Šťastný o skladateli na webových stránkách Musica.cz.
"Napsal mnoho skladeb - od komorních a vokálních děl až po symfonická, a mnoho děl v netradičních formách a žánrech (hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové - scénické produkce, audiovizuální kompozice)," pokračují zmínění autoři, "elektroakustické hudbě se věnoval od roku 1964 jako jeden z prvních českých skladatelů."
Piňos je též průkopníkem týmové kompozice. V roce 1967 založil skladatelský tým, z jehož dílny vyšla řada originálních děl (v šedesátých a sedmdesátých letech týmově spolupracoval právě s Ivo Medkem a se svým úplně prvním studentem Milošem Štědroněm).
V roce 1965 vytvořili Josef Berg a Alois Piňos produkční skupinu nazvanou Pomocníci zeměměřiče (podle Artura a Jeremiáše, postav z Kafkova románu Zámek). Jejich první představení se v rozšířené podobě hrálo s fámuly, zpěvačkou, tanečnicí, instrumentalisty, průvodem a mystifikačním ohňostrojem.
Dávno před Cimrmanem
"Z pozdějších produkcí Pomocníků zeměměřiče zaujalo zvláště symposium De Haugwitz a Nová hudba a čtyřjazyčná Hlasová vernisáž," píše se ve článku z časopisu His Voice, "vystoupení mívala ustálenou formu dialogické přednášky s ukázkami. Případná naivita některých pasáží či rolí nebyla prosta rafinovaných úskoků. Představení pojednávala v prvním plánu o umění a vědě, ve skutečnosti však měla daleko širší a hlubší záběr."
Připomíná vám to něco? Jistě. "Mladší generace, která zná divadlo Járy Cimrmana, neví, že už před tímto fenoménem existovalo v Brně cosi vzdáleně podobného a možná závažnějšího," uvádí k tomu Vladimír Lébl.
Jako bytostně svobodný duch měl pak Alois Piňos za normalizace nemalé potíže, jeho tvorba byla v letech 1969 až 1989 komunistickým režimem diskriminována a zakazována.
"V červenci 1968 byl Alois Piňos zvolen předsedou brněnské pobočky Svazu skladatelů," vzpomíná Jaroslav Šťastný, "na prosazení změn však už nezbyl čas: v srpnu téhož roku obsadila sovětská vojska Československo a zanedlouho normalizace utáhla šrouby."
Teprve po roce 1990 se Piňosovi pro jeho práci a dílo dostalo normálních podmínek.
Pozitivistický skladatel
"Tradiční formy (koncert, serenádu, symfonii a další) staví Alois Piňos do nových souvislostí a do nevšedních vztahů uvádí i soudobé hudební experimenty," soudí Ivo Medek a Jaroslav Šťastný.
"Typické pro něho je hledání objektivního řádu, úsilí o nalezení trvalých hodnot. Aplikuje různé druhy zákonitostí a ryze hudebními prostředky orientuje posluchače ke kladným životním hodnotám (...). S tím souvisejí katarze v jeho dramaticky pojatých skladbách. V jeho díle nacházíme tvrdost výrazu, intimní lyriku, intelektuální a šibeniční humor, ironii, hyperbolu, satiru a fikci, zvláštní druh motoričnosti a specifickou hudební symboliku. (...) Pro Piňosovu hudbu je typická absence depresivních a nostalgických nálad. Jasně vyjádřen je pozitivní vztah k životu, byť jakkoliv komplikovanému. Výrazně je zastoupena zejména oblast milostná a duchovní tematika," píší Medek se Šťastným.
Zvláště v posledních letech se v hudbě tohoto autora začala odrážet též filozofická témata naděje a spirituálního zápasu proti silám zla a destrukce.
Teoretik a organizátor
Kromě bohatého díla kompozičního napsal skladatel i mnohé teoretické práce. Nejznámější asi zůstane v roce 1971 vydaná monografie s obecně platnými závěry Tónové skupiny. Jiné studie se věnují výběru a zpracování zvukového materiálu, parametrů rytmu a timbru a budování nekonvenčního hudebního řádu založeného na univerzálních kompozičních principech.
Alois Piňos často přijímal účast v mezinárodních skladatelských porotách, vyučoval na mistrovských kompozičních kurzech a přednášel na vysokých hudebních školách imezinárodních konferencích a sympoziích.
Mnoho času věnoval organizaci hudebního života. Byl spoluzakladatelem Tvůrčí skupiny A, orchestru pro novou hudbu Studio autorů, sdružení Camerata Brno, uměleckého sdružení Q, Společnosti elektroakustické hudby a členem řady jiných. Pomáhal organizovat festivaly Expozice experimentální hudby a Expozice nové hudby.
V Piňosově kompoziční třídě na brněnské JAMU studovalo a absolvovalo přes třicet studentů, dnes vesměs významných osobností české hudby: Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Peter Graham, Daniel Forró, Ivo Medek a další.
"Alois Piňos se rozhodujícím způsobem zasloužil o vytvoření moderně orientované brněnské kompoziční školy," píší Medek a Šťastný.
Za své skladby získal tento tvůrce řadu cen, kromě Cen české kritiky i cenu Classic a Musica nova. Cenu města Brna 2002 obdržel za umělecké dílo a aktivity a o rok později též Janáčkovu Zlatou medaili od JAMU za svoji tvůrčí a pedagogickou činnost.
