Republika kamarádů

Sto či více agentů StB získalo negativní osvědčení. Někteří jsou na ministerstvu obrany. Jiní mohou být kdekoliv - na vysokých místech i na nízkých. Země prolezlá agenty. K čemu byly celé lustrace? Čas fízlů ovšem už pominul. Představa, že obtáčejí stát chapadly své všemocné organizace, že vytěžují oběti a v ruské službě vysávají zem, patří minulosti. Představa, že proměňují staré znalosti a styky v nové oslnivé kariéry, je jistě na místě. My Češi se všichni známe, protože nás není mnoho. A nezná-li se někdo s někým, pomůže mu kamarád, který se s někým zná.

Touto cestou kráčíme životem. A tímto stylem budujeme stát. Sto podvodných lustračních osvědčení není omyl ani náhoda, nýbrž dílo kamarádů. Ten píchne tamtomu, onen zas na oplátku. Pachatel je znám: ministerstvo vnitra před deseti lety. Ministr Gross je odhodlán dát přešetřit statisíce osvědčení. Bude to trvat řadu týdnů. Ale vsaďme se, že žádní pachatelé tohoto kolosálního podvodu odhaleni nebudou. Vyšetřování půjde džunglí jakýchsi mizejících stop, až se všichni unavíme a na celou odpornou věc zapomeneme.

Místo věcných výsledků se řekne: To socialisté jdou před volbami po Rumlovi! A možná že právě vyšetřovatelé budou bývalými spolupracovníky pachatelů. Po letech se řekne: Taková mrzutá věc, bůhví, jak to vlastně bylo. A přitom - lustrační osvědčení, úřední výkon, razítko, podpis, datum, nic není snazší k prošetření.

Jan Ruml říká, že již tehdy tušil. Luboš Dobrovský se ptá: Proč mi to Honza tenkrát neřekl? Tak vypadá první clona mlh. Druhá clona: Ruml důrazně odmítá paušální odpovědnost a uráží se. To Langoš, to  Čermák.

Za čas se přiblížíme k rozuzlení. Ministr Gross je už naznačil. Lustrovalo se, ale nějak nepřišly podklady. A když přišly, už se zas nelustrovalo. Tak se to nechalo tak.

Republika kamarádů sebe samu neohrozí. Na pachatelově jméně se nakonec shodnou všichni, uražení i neuražení. Zní krásně všeobecně: nedbalost.