Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na záchod jen s dozorem. Britský reportér popsal 10 hodin zajetí v KLDR

  14:19aktualizováno  14:19
Takřka vězeňský režim, strach a nejistota. Tak popsal britský novinář Rupert Wingfield-Hayes dlouhé hodiny výslechů a výhrůžek, které na začátku května zažil v Severní Koreji. Téměř každou větu z jeho reportáží si aparátčíci vyložili jako urážku tamního lidu. Zbytek štábu neměl tušení, kde jejich kolega skončil.

Reportér BBC Rupert Wingfield-Hayes přiletěl do Pekingu po zadržení v KLDR a následném vyhoštění (9. května 2016) | foto: Profimedia.cz

Na začátku byla běžná pasová kontrola. Rupert Wingfield-Hayes a jeho dva kolegové z britské veřejnoprávní BBC se po dlouhé a náročné pracovní cestě vraceli ze severokorejského Pchjongjangu do Číny. Imigrační úřednice za přepážkou však jeho doklad zkoumala povážlivě dlouho.

Než ho konečně orazítkovala, zbytek delegace už zmizel v útrobách terminálu. „Musíme zkontrolovat tohle,“ křikl na něj náhle muž v uniformě pohraniční stráže. V ruce přitom držel novinářův diktafon. Úředníci Brita odvedli do zázemí letiště. V tu chvíli mu začalo být jasné, že něco nehraje.

Fotogalerie

Paměťová karta v diktafonu byla totiž prázdná, což reportér dobře věděl. Brzy se o tom přesvědčil i povolaný Korejec, ale nebylo to nic platné.

Když začal Wingfield-Hayes protestovat, že potřebuje stihnout svůj let, pohraničník se mu podíval do očí a pronesl věty, které se novináři navěky vryly do paměti:

„Letadlo už je pryč. Do Pekingu nepojedete.“

Do dveří vstoupili dva muži, které novinář dobře znal. Patřili do pětice průvodců, která štáb BBC doprovázela na každém kroku. „Bereme vás k relevantním orgánům,“ prohlásili pověřenci. Brita pak naložili do auta a odvezli do konferenční síně kdesi v centru Pchjongjangu. Teprve tam se dozvěděl, že ho čeká vyšetřování „závažného zločinu“ - urážky korejského lidu a národa.

Jsme ohavní a štěkáme jako psi, vyčetli Korejci z reportáží

„Myslíte si, že lidé z Koreje jsou ohavní?“
„Ne.“
„Myslíte si, že lidé z Koreje mají hlasy jako psi?“
„Ne.“
„Tak proč takové věci píšete?!“ rozzuřil se aparátčík a položil před reportéra výtisk jeho reportáže, která vyšla v první květnový den na zpravodajském serveru BBC. Na prvních řádcích jsou černým fixem zvýrazněná dvě „závadná“ slova, kvůli nimž Wingfield-Hayes skončil u výslechu.

„Celník s ponurou tváří má na hlavě jednu z těch poněkud směšných vojenských čepic nadměrné velikosti, které byly tak oblíbené v Sovětském svazu,“ stojí v úvodu článku. Reportér v něm líčí kontrolu na letišti, kde si úředník nechal odblokovat jeho mobilní telefon a prohlížel rodinné fotografie.

Zvýrazněné slovo znělo v originále „grim-faced“ - šlo tedy o anglickou složeninu. S výrazem pro tvář se v ní pojí přídavné jméno, které má samo o sobě více významů: Zachmuřený, ponurý či úporný, ale také děsivý či hrozný. Pchjongjang si pro účely výslechu zvolil nejsilnější možný výraz.

Výslech vedl muž, který poslal Američana na 15 let do lágru

Až příliš doslovně pak úředníci pochopili anglický výraz „bark“. Britský novinář totiž v článku vylíčil, jak na něj celník hlasitě a úsečně „vyštěkl“, jestli má v kufru nějaké knihy. Podobně na vás může „štěkat“ hysterická manželka či sousedka, od čehož se v češtině vyvinul lidový výraz „štěkna“.

„Urážka korejského lidu“

Rupert Wingfield-Hayes v KLDR doprovázel skupinu laureátů Nobelovy ceny, kteří přijeli mimo jiné diskutovat s místními studenty. Pro vládu v Pchjongjangu měla jejich návštěva velký význam.

Novinář však rozčílil své průvodce, kteří sledovali každý krok členů štábu a rozhodovali, co se smí či nesmí natáčet.

Studentů se například zeptal, zda mají v univerzitní studovně přístup k internetu. Řekli mu, že ano. Reportér však poté natočil bezradné výrazy mladých vědců, kteří neuměli pracovat s prohlížečem.

Dalšího studenta se ptal, proč KLDR potřebuje jaderné zbraně. Jeho upřímné vyprávění o tom, jak chtějí všichni okolo Severní Koreu zničit, raději průvodce přímo během natáčení rázně uťal.

Wingfield-Haynesův štáb pak musel z kamery smazat výstup před obří pozlacenou sochou Kim Ir-sena v areálu univerzity. Byl prý urážlivý a bez respektu k „věčnému prezidentovi“.

Celou „problematickou“ reportáž BBC můžete v angličtině zhlédnout zde.

Angličtina se slovem zachází podobně. Se skutečnými psy má už v přeneseném významu pramálo společného, Korejci si však obvinění nenechali vymluvit.

„Studoval jsem anglickou literaturu! Myslíte, že nerozumím tomu, co ty výrazy znamenají? Je zřejmé, že váš přístup všechno velmi zkomplikuje. Nezbývá nám než zahájit řádné vyšetřování,“ ohradil se vyslýchající.

Kauzu Wingfielda-Hayese pak převzal jiný, mladší aparátčík. Reportérovi se pochlubil, že právě on poslal před lety do pracovního tábora amerického misionáře Kennetha Baea. Ten byl za „pokus o svržení vlády“ odsouzen k patnáctiletému trestu, Washington jeho propuštění vyjednal po dvou letech.

„Máme spoustu času. Může to trvat celou noc, celý den, týden nebo měsíc. Je to vaše volba,“ řekl mu Korejec, který měl vlastně jen jediný požadavek: Novinář se měl přiznat a omluvit. Wingfield-Hayes však trval na tom, že nic špatného nenapsal a nemá se tedy zač omlouvat.

Severokorejci v konferenční místnosti pročítali slovo od slova každou reportáž BBC. Téměř ve všech větách navíc podle zadrženého reportéra našli slovo, které označili za urážku jejich země, lidu či vůdců. Výslech se proto táhl několik dlouhých hodin, během nich ho i na toaletě museli hlídat dva muži.

Reportér i jeho šéf se omluvili, ze slíbeného mazání sešlo

Zatímco samotný Wingfield-Hayes prožíval náročné hodiny ve výslechové místnosti, kolegové ze štábu BBC bez něj odmítli nastoupit do letadla. Jejich severokorejští průvodci se je na palubu snažili dotlačit i násilím, nakonec to však vzdali. Maria Byrneová a Matthew Goddard skončili ve střežené vile za městem. Netušili, co je s Rupertem, a nemohli nikomu zavolat.

Samotná BBC se o potížích dozvěděla až za několik hodin - ve chvíli, kdy v Pekingu přistálo letadlo a její zaměstnanci z něj nevystoupili. Vyděšení pracovníci čínské redakce okamžitě volali svému šéfovi Jo Flotomu. Ten byl shodou okolností také v KLDR, kde právě pokrýval kongres vládní Korejské strany pracujících.

Přes své průvodce a pchjongjangské ministerstvo zahraničí se mu podařilo zjistit, kde skončil Wingfield-Hayes. Okamžitě se za ním vydal. „Pane Floto, mějte prosím na paměti, že nad lidmi, se kterými se teď setkáme, nemáme žádnou kontrolu,“ varovali ho po cestě průvodci. Při pohledu na osazenstvo místnosti mu bylo jasné, že se Korejci už těší, až reportéra postaví před soud.

Vše nakonec skončilo domluvou. Rupert Wingfield-Hayes se na kousku papíru formálně omluvil lidu i vládě KLDR za „urážku“ během jeho návštěvy v Pchjongjangu. Jeho nadřízený připojil dopis, v němž se jménem BBC zavazuje udělat vše proto, aby se „politováníhodné nedorozumění“ už neopakovalo. Zároveň slíbil, že BBC článek ze svého webu stáhne. Nutno podotknout, že se tak nakonec nestalo (přečíst si ho můžete zde).

20.května 2016 v 11:03, příspěvek archivován: 23.května 2016 v 17:42

The letter Rupert Wingfield-Hayes (@wingcommander1) had to sign during North Korea detention https://t.co/kCkkfZuUJO pic.twitter.com/PlZ0Knhe0Q

Severokorejci si omluvu chtěli ještě nahrát na kameru, to už ale novináři odmítli. Zhruba osm hodin od chvíle, kdy běžná předletová kontrola skončila jeho zatčením, se Rupert Wingfield-Hayes i s asijským šéfem BBC mohli setkat s kolegy. KLDR jim na další dva dny zakázala opustit zemi i hotel.

Aparátčíci pak reportérovi oficiálně oznámili, že je vyhoštěn a do Severní Koreje se už nikdy nesmí vrátit. Wingfield-Hayes to už stejně neměl v plánu.

„Ve vazbě jsem strávil jen asi 10 hodin. Ale v té době jsem viděl, jak snadno může v Severní Koreji člověk zkrátka zmizet. Pocítil jsem hrůzu izolace a obvinění ze zločinů, které jsem nespáchal, a výhrůžky soudem, kde by důkazy byly podružné a má vina předem jasná,“ uzavřel reportér své vyprávění.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.