Do Rigy přišla zima. Pod závějemi sněhu leží i místo největší tragedie v moderních lotyšských dějinách, kde na konci listopadu zahynulo pod troskami zříceného hypermarketu Maxima padesát čtyři lidí. Květiny i svíce se ocitly pod sněhem, lidé však přináší další a další. Kolem místa neštěstí jsou stále čerstvé květiny, na drátěné hrazení kolem ruin budovy někdo pověsil lotyšskou státní vlajku.
To, že tady zahynulo víc než padesát lidí, zdálky připomíná jen stálá přítomnost několika desítek policistů, hromady sutin, pásky, které zabraňují vstupu do bezprostřední blízkosti trosek a také nasládlý zápach zkažených potravin, které jsou vyváženy spolu s troskami. "Vždyť to cítíte sám. Je to hrozné tady žít, kdybych mohl, tak bych se odstěhoval," říká starší muž, který v podvečer přichází do jednoho z vedlejších obchodů.
Bude někdo potrestán?
Sídliště Solytude je vzdáleno mnoho kilometrů od centra, jsou to klasické sovětské paneláky z osmdesátých a sedmdesátých let. Nebydlí tu bohatí lidé, spíš střední lotyšská třída, která má v posledních letech co dělat, aby vyšla s penězi.
"Celé to bylo o penězích. Chtěli vydělat. Ošidili materiály, dali tam to nejlevnější, nedodrželi normy a takhle to dopadlo. Odnesli to nevinní lidé," říká podobně jako mnozí další místní rižská Ruska Světlana, která spěchá z práce. "Říkali, že se bude vyšetřovat, že viníci půjdou do vězení, ale já tomu nevěřím. To jsou všechno moc velcí boháči," dodává.
Nad tím, že kvůli tragedii odstoupil lotyšský premiér Valdis Dombrovskis, jen mávne rukou. "Takzvaně na sebe vzal odpovědnost. Ale na tom si ti nevinní mrtví nic nevezmou. Uvidíme, zda bude vůbec soud. Jsou to moc velcí páni."
Maxima je všude
Hypermarkety Maxima skutečně v Rize najdete na každém rohu. Je to litevská síť prodejen, kde se oproti konkurenční skandinávské síti dají koupit o něco levnější potraviny, které jsou v Pobaltí poměrně drahé.
Podobně i firma Re&Re, která zřícený hypermarket stavěla, patří k vůbec největším stavebním firmám v Lotyšsku. Proto si mnoho Lotyšů myslí, že nešlo jen o nějakou nešťastnou náhodu, ale o selhání systému.
Lotyšská vlajka u trosek zříceného obchodního domu Maxima (Riga, 10. prosince 2013).
"Krade se všude a stavebnictví je jednou z největších možností, jak přijít k penězům. Podobné problémy jsou ostatně i s novým, strašně předraženým mostem přes řeku Daugavu," říká taxikář, podle kterého je Maxima nyní jednou z "atrakcí" Rigy. "Každý to chce vidět, ale pak říká, že vlastně o žádnou zvláštní stavbu nešlo," dodává.
Může se to opakovat
Zřícený hypermarket skutečně není ani obří, ani nijak zajímavá stavba. Tedy to, co z něj zbylo. Takových jsou po celé Rize desítky. "Já už chodím jenom do těch menších, protože stavebně ošizené budou asi všechny. Takže, kdyby to spadlo, tak aby to byla aspoň menší střecha," říká s černým humorem mladík, jež se představuje jako Andris, který v jedné z Maxim v centru města pořizuje nákup. "Musím tu nakupovat, musíme se naučit s tím žít. Je to těžké, jako celý život tady," dodává.
Riga zapadává sněhem, ale tragedie v Maximě z myslí mnoha lidí nemizí. "Je to tak strašně obyčejné, strašně normální, že při tom, jak tady žijeme, se to může kdykoli opakovat. Jinak a jinde, ale opakovat," říká mladá žena, která v tmavém prosincovém přináší k plotu svíčku a květinu. "Umřela mi tu kamarádka, víte. Úplně, úplně zbytečně," dodává.
Zřícení střechy obchodního centra v Rize:
22. listopadu 2013 |
