Den otevřených dveří v mešitě Şehitlik v ulici Colombiadamm (3. října 2014)

Den otevřených dveří v mešitě Şehitlik v ulici Colombiadamm (3. října 2014) | foto: Profimedia.cz

Berlínská čtvrť přitahuje imigranty i hipstery. Je laboratoří integrace

  • 715
Na jedné straně turecké obchůdky, arabské nápisy a ženy v hidžábech, na druhé studenti na bicyklech a bizarně vyzdobené kavárny plné stylově oděných lidí. To jsou dvě tváře Neuköllnu, berlínské čtvrti s největším podílem imigrantů, která se v posledních letech proměňuje ze „špatné adresy“ v místo, kde by chtěl žít každý.

Ve dvoře před mešitou Şehitlik v ulici Colombiadamm se v neděli po poledni shromažďují desítky lidí - muži, ženy i děti. Tiše rozmlouvají a čekají. „Bude pohřeb. Ale myslím, že se můžete podívat dovnitř,“ říká mi jeden ze dvou opodál stojících starších mužů. „My jsme tu náhodou, nevíme, kdo zemřel,“ dodává. Po chvíli branou vchází skupina mužů a na ramenou nesou rakev. Dav se rozestupuje, aby jim uvolnil cestu, začíná smuteční obřad.

Turecká mešita Şehitlik je jedna z největších a nejznámějších v Neuköllnu a její liberální imám pravidelně pořádá prohlídky mešity pro veřejnost. U vchodu vlaje zástava Turecka, Německa a EU. Podobně otevřená je většina místních muslimských modliteben.

Výjimkou je pouze mešita al-Nur v jižní části Neuköllnu, kolem níž se utvořila malá uzavřená komunita a spekuluje se, že se zde scházejí džihádisté. „Tam bych nechodil, asi nebudou moc přátelští,“ radí mi druhý Turek.

Mešit je v Neuköllnu celá řada, jelikož přes čtyřicet procent z 320 tisíc obyvatel tvoří imigranti muslimského vyznání a jejich děti. Z velké části se jedná o Turky, Araby a Kurdy. Podle městského úřadu nemá asi čtvrtina z nich německý pas. Do země přišli v sedmdesátých a osmdesátých letech jako gastarbeitři a v Neuköllnu, který kdysi patřil mezi „horší“ adresy, se trvale usadili.

Tři paralelní světy v jedné čtvrti

Tvář německé čtvrti, která byla do roku 1989 nalepená na západní stranu Berlínské zdi, se však v posledních letech mění. Do levných bytů dobře dostupných z centra Berlína se začali stěhovat mladí Němci, studenti, umělci a lidé, pro něž asi nejpříhodněji sedí označení „hipsteři“. A ceny šly postupně nahoru.

V ulici Karla Marxe, která tvoří jednu z hlavních os Neuköllnu, může návštěvník vybírat z desítek tureckých kaváren a prodejen kebabů. Většina žen je oděná do hidžábu. Stačí však zabočit do některé z přilehlých ulic a rázem se ocitá v ulicích plných galerií a zajímavých kaváren.

Robin Gebhardt z organizace Morus 14.

„Jsou tu vlastně tři světy, tři velké skupiny obyvatel: imigranti, původní Němci, kteří tu jsou odedávna a mladí Němci, kteří se sem začali stěhovat v posledních deseti letech,“ říká Robin Gebhardt z neziskové organizace Morus 14, která se zabývá vzděláváním dětí přistěhovalců.

„Integrace se tu nepochybně daří mnohem lépe než na jiných místech,“ říká Gebhardt. Soužití však podle něho rozhodně není zcela bez problémů. „Myslím, že místní Němci a imigranti nežijí skutečně ‚spolu‘, ale spíš tak nějak ‚vedle sebe‘. Nejsou příliš propojení, každá ta skupina má svá specifická místa, kde pracuje, kde tráví volný čas,“ vysvětluje.

„Třeba v baru jako je tenhle nikdy nepotkáte velkou arabskou rodinu, jak si dává kávu,“ říká Gebhardt a rozhlíží se po kavárně plné popíjejících mladých lidí, někteří mají s sebou malé děti nebo psy. Za chvíli zde začíná exhibice japonského umění - malířka bude tvořit obraz inspirována živou hudbou.

Timo Schramm, neuköllnský zastupitel za sociální demokracii (SPD), si ovšem vývoj své čtvrti jednoznačně pochvaluje. „V devadesátých letech byl Neukölln špatným příkladem integrace. Byla tu velmi vysoká míra kriminality a nezaměstnanosti. Postupně se to ale změnilo v úspěšný příběh. Řekl bych, že život tady je obohacující. Je skvělé mít tolik kulturních vlivů, různých zajímavých lidí v jednom prostředí,“ říká Schramm.

Muslimské děti vzdělává homosexuál i Židovka

Zmíněná organizace Morus 14 pracuje s dětmi a dospívajícími lidmi, potomky imigrantů, kteří se v Německu většinou již narodili a v současnosti hledají svou identitu. „Oficiálně to jsou sice Němci, ale ve skutečnosti se zcela za Němce nepovažují. Každý den to vidí - že vypadají jinak, mluví jinak, jejich rodiče mají jinou historii. Zároveň ale nejsou ani Turci. Když přijedou do Turecka, považují je tamní lidé za Němce,“ říká Gebhardt. Problém je i v tom, že mezi imigrantskými dětmi je výrazně nižší úroveň vzdělanosti než je německý průměr.

Téměř polovina obyvatel berlínské čtvrti Neukölln má jiný než německý původ. Je...
Téměř polovina obyvatel berlínské čtvrti Neukölln má jiný než německý původ. Je...
Téměř polovina obyvatel berlínské čtvrti Neukölln má jiný než německý původ. Je...

„Náš cíl je dosáhnout toho, aby dokázaly žít svůj život úspěšně. Aby získaly co nejlepší vzdělání. To je pro nás nejdůležitější. Učíme je ale i zcela základní věci, jako je chodit včas. Když je schůzka v pět, musí přijít v pět. Pokud učitel zadá úkol, není to jen nějaké doporučení, musí ho vypracovat. Nazval bych to možná určitými tradičními německými hodnotami. Ale integrace zkrátka neznamená jen umět jazyk,“ říká Gebhadt.

Dětem jsou zároveň vštěpovány liberální hodnoty. Šéfem organizace je zcela otevřený francouzský homosexuál, jednou z dobrovolnic pak Židovka z Izraele. „Když se poprvé sešla s dětmi, bylo to velmi vtipné. Divily se, že to je normální holka, žádný ďábel. V Morusu není místo pro jakoukoli netoleranci, pokud to někdo neakceptuje, může jít. Nevím, co si o tom myslí rodiče, ale většinou si nic nedovolí namítat, protože dobře vidí, že jejich děti tu dělají velké pokroky,“ říká Gebhardt.

Problém vidí i ve vzniku čistě imigrantských škol. „Mladí Němci tady chtějí být, protože je to podle nich cool, je tu skvělý život, skvělé party. Ale jakmile je jim přes třicet a narodí se jim děti, stěhují se pryč. Nechtějí, aby jejich děti chodili do zdejších škol. To je problém,“ vysvětluje. Základní školy tak zůstávají segregované.

Když lidem řeknu, že jsem Turek, mluví se mnou jinak

Taxikář Onor si život v Berlíně chválí. Rodiče pocházejí z Turecka, sám se již narodil v Berlíně. „Na Německu mám rád, že je tu jasný řád, dobré silnice a ve všem je pořádek. Líbí se mi zeleň a parky ve městě,“ vysvětluje a své povídání každou chvíli prokládá zajímavostmi o berlínských památkách, které míjíme. „Turecko je v řadě věcí úplně jiné. Ale i tam jsem rád, je to mojí součástí,“ říká s tím, že do země původu svých rodičů se vydává každý rok za prarodiči a tetami.

V poslední době však čím dál intenzivněji pociťuje napětí ve společnosti. „V Německu to teď není dobré, nemám z toho dobrý pocit. Lidé imigranty nemají příliš rádi, a když se v Evropské unii zhorší ekonomická situace, více to říkají nahlas. Setkávám se s tím v práci. Hodně lidí se mnou mluví v taxíku a ptají se, odkud pocházím. Když jim řeknu, že jsem se narodil tady, ale jsem původem Turek, mluví se mnou najednou jinak. Neplatí to o všech, ale o velké části lidí,“ říká Onor.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue