Rodiče se svými ratolestmi se do zahrady začínají trousit po osmé hodině, někteří ale dorazí třeba až v půl desáté. Nespěchají, nikdo z nich neodchází hned. Chvíli si popovídají s učitelkami a pohrají s dětmi. Jedna z maminek, jejíž holčička si na školku teprve zvyká, zůstává celé dopoledne.
Školka v pražském Šáreckém údolí funguje již šestým rokem a děti v ní tráví celé dny na čerstvém vzduchu - na zahradě nebo v lese. Na skupinku dohlíží vždy dvě učitelky.
Lesní školkyLesní školky v Česku fungují již pátým rokem. Za tu dobu jich vzniklo na 120, dochází do nich tři tisíce dětí a zaměstnávají asi šest set pracovníků. Pedagogové připravují program, který navazuje na roční období a místo, které se pro daný den stává učebnou pod širým nebem. Šárynka byla založena v roce 2009 a je jedním z prvních dětských lesních klubů v Česku, pro který se vžilo označení lesní školka. Je inspirovaný lesními mateřinkami v Německu, Dánsku, Švédsku a Británii. Uplatňuje pedagogický přístup založený na principech waldorfské pedagogiky. |
„Jsme rádi, že Šimon může být celý den venku. Líbí se nám, že tu mají velký prostor podobný tomu, co je třeba na chalupě nebo u babičky. Třídu si ještě užijí ve škole,“ vysvětluje volbu lesní školky Roman Vaníček, tatínek, který právě přivedl tříletého blonďáčka. „Myslím, že tato školka ochraňuje dětství i tím, že tu mají jen přírodní věci na hraní. Není tu nic umělého, žádné digitální hračky,“ dodává s tím, že se stejných zásad při výchově drží i doma.
Ve školce vskutku nic umělého není. Děti si hrají s klacíky, mušličkami a kamínky. Když mají chuť, tak s paní učitelkou sbírají spadaná jablka nebo se rýpou v záhonech, na kterých si pěstují jahody, hrášek či rajčata. A potřebu vykonávají na kompostovacím záchodě. „Snažíme se fungovat s minimální spotřebou a vytvářet co nejméně odpadu. Je zbytečné splachovat pitnou vodou. V přírodě to jde zařídit úplně přirozeně,“ vysvětluje vedoucí školky Johana Passerin.
Školka je ekologická ve všech směrech. „Obědy nám vaří firma z biosurovin nebo z farmářských českých potravin. Děti jsou tu zdravé, nešíří se nám tu virové nemoci. Třeba vši jsme tu měli za pět let jen dvakrát, zatímco, když můj syn chodil do kamenné školy, řešili tam tento problém skoro pořád. Tím, jak jsou děti venku, dobře oblečené, tak na sebe navzájem ani nemoci nepřenáší, protože nejsou v uzavřeném prostředí,“ říká ředitelka.
Dali byste své dítě do lesní školky?
Jediným přístřeším je jurta a maringotka, ve které se později po obědě mladší děti na karimatkách zachumlají do spacáků a budou odpočívat.
Děti se otužují. Když je zima, rozdělá se v kamnech
Teď je ale ráno a žádné z dítek nepůsobí ospale. Čtyřletá Josefínka právě v kuchyňce na pískovišti „vaří“ bahno. „To je krupicová kaše. Pak dám na to cukr a tvaroh,“ povídá. Tomášek s Kubíkem a Frantou vedle zase smíchávají bláto s ořechy. „To je Tomáškův lektvar,“ vysvětluje Josefínka.
Fotogalerie |
Kousek dál si kolem ohniště hraje skupinka kluků. Jeden z nich se ohání klacíkem. Prý to ale není žádný klacík, nýbrž pistole. „Na holky,“ odpovídá suverénně na otázku, k čemu ji má.
„Hrajeme si v támhletěch proutěnejch domečkách nebo pod lískama,“ ukazuje jedna z holčiček po cestě k miniaturní králíkárně. „A to je naše morče - Mušlička,“ ukazuje a přes drátěnku mu prostrkává stébla trávy. Kromě morčete jsou v areálu školky také ovce.
Na otázku, jestli se jim ve školce líbí, všechny děti přikyvují. Podmínky, které by se některým mohly zdát spartánské, jim evidentně nedělají problém. Naopak, vzhledem k tomu, že tráví celý den na čerstvém vzduchu, jsou otužilejší a jen zřídka marodí. Škola funguje celý rok. Když se ochladí, v jurtě se zatopí v kamnech. I v zimě ale děti tráví velkou část dne venku.
Děti se ve školce učí zahradničit. Pěstují rajčata, jahody nebo hrášek (3. 9. 2014).
„Dneska je dopoledne a máme teda svačinu,“ sděluje chlapeček, který u stolku asistuje paní učitelce s přípravou občerstvení. „Chleba v biokvalitě ze statku, přičichněte si. A na to máslo,“ říká mladá paní učitelka. „Každý den je něco jiného, v pondělí třeba vaříme vločkovou kaši. Jindy zase přinese svačinu pro všechny některá z rodin. Děti pak vypráví, co přinesly a z čeho se to skládá,“ říká, zatímco maže krajíce.
Kateřina Hodková, jedna ze spoluzakladatelek školky, sem vodí už své třetí dítko. „Děti jsou tu spokojené. Když je ve čtyři vyzvedáváme, tak tady chtějí skoro všechny zůstat,“ pochvaluje si.
Na školku nedá dopustit ani Beatrice Lopézová, jedna ze dvou kolumbijských partnerek, které již léta žijí v Česku a vychovávají čtyřletá dvojčata - Samuela a Benjamina. „V severských zemích jsou lesní školky naprosto běžné a je dokázané, že dobře fungují. Myslím, že to velmi prospívá myšlení dětí. Chceme také, aby se tu kluci naučili dobře česky. Zatím mluví hlavně anglicky a španělsky,“ vysvětluje. Většina dětí ve školce tráví jen dva nebo tři dny v týdnu. Jejich rodiče jsou buď doma s mladším sourozencem nebo pracují na částečný úvazek. To je i případ kolumbijských maminek. „Partnerka je jejich biologická matka a nyní pracuje z domova, takže dva dny v týdnu s ní dvojčata zůstávají doma,“ říká Lopézová.
Okamura přinesl sladkosti, což neměl
Dnešek v lesní školce ale není tak úplně běžný. Školka má den otevřených dveří, na který zvala zejména poslance. Ti totiž v polovině září budou rozhodovat o zákonu o dětských skupinách, na kterém závisí další osud lesních školek.
A pozvání jako první využili Tomio Okamura a Jana Hnyková z hnutí Úsvit. „Přestože to stojí celkem dost peněz, drží se školka už pět let bez jakékoli dotace a funguje, neměli bychom proto odpovědným rodičům bránit volit tuto cestu,“ říká Okamura. „Kdybych měl mít ještě nějaké dítě, tak bych tuto alternativu určitě zvažoval,“ dodává.
Ranní hraní. Děti si zazpívaly a zacvičily.
Šéf Úsvitu dětem v dobré víře přinesl krabici plnou cukrátek. Nevěděl totiž, že děti zde sladké nejedí. „Snažíme se vést děti k dobrým návykům a nedělat kompromisy. Také rodiče si přejí, aby děti ve školce nedostávaly sladkosti. Je to i jeden z důvodů, proč si nás vybrali. A z pohledu vzdělávání pro udržitelný rozvoj, na němž je založena naše vzdělávací koncepce, jsou také konvenční sladkosti špatná volba,“ vysvětluje Passerin. „Zároveň si ale toho ale vážíme,“ dodává. V krabici jsou kromě cukrátek také jablka a ananas, na těch si děti pochutnají.
Budou děti dál běhat po lese? To rozhodnou poslanci
Zákon o dětských skupinách bude sněmovna řešit v druhé polovině září. Původní návrh, který vzešel po několika letech příprav, by podle kritiků lesní mateřinky v podstatě zlikvidoval. Spadaly by totiž do kategorie dětských skupin a musely by splňovat přísná hygienická kritéria a mít příslušné vnitřní prostory, které lesní školka z principu nepotřebuje.
Senát nakonec kritizovaný návrh zákona pozměnil a vrátil zpět do sněmovny. Nově by registrace k dětské skupině měla být dobrovolná, a lesní školky by tak náročná kritéria plnit nemusely. Rodiče i učitelé lesních mateřinek proto s napětím očekávají rozhodnutí poslanců. Pokud pozměněný návrh schválí, budou mít školky částečně vyhráno (o zákonu čtěte zde).
„Návrh jsme ještě neměli na poslaneckém klubu, abychom to podrobně projednali. Ale pokud to znamená, že budou lesní školky zachovány, tak já to určitě podpořím,“ prohlásil Okamura.
Den otevřených dveří mají tento týden všechny lesní mateřinky v republice. Podle Terezy Valkounové z Asociace lesních školek zatím vedle Okamury a Hnykové ohlásil návštěvu jen jeden další poslanec. „Pan Jiří Mihola z KDU-ČSL navštívil lesní školku Rybička v Brně. Větší zájem byl poté mezi regionálními politiky,“ říká Valkounová.
