Pod všemi kritizovanými smlouvami i jejich dodatky je jméno vedoucího Kanceláře Po-slanecké sněmovny Petra Kynštetra. Ten se však hájí tím, že vše činil na příkaz poslanců či po jejich souhlasu. A poslanci zase argumentují tím, že nesou maximálně politickou, ne trestní odpovědnost.
Jak vlastně velkolepá rekonstrukce, jedna z největších a nejznámějších v zemi, vypadala?
NA ZAČÁTKU BYLO ROZHODNUTÍ ČNR
K pochopení je nezbytné vrátit se do 10. prosince 1992. V ten den zasedalo předsednictvo České národní rady a přijalo několik usnesení, která měla zásadní význam pro celkovou rekonstrukci.
"Předsednictvo ČNR souhlasí s tím, že investorsko-inženýrskou činnost při rekonstrukci objektů ČNR bude na základě interního výběrového řízení zajišťovat firma KDM," zní první část usnesení. V druhé části předsednictvo schvaluje návrh smlouvy a pověřuje kancléře Petra Kynštetra podpisem tohoto návrhu. Kancléř tak činí. Začíná akce, v jejímž šestiletém průběhu se stane generální dodavatel stavby - firma KDM - tím, kdo podle zprávy NKÚ získá kontrolu nad všemi pracemi.
Jak se ale v parlamentu tato soukromá pražská firma objevila? Při odpovědi na tuto otázku vstupuje do hry další muž, exposlanec ODA Karel Ledvinka. Podle mnohých postava, která ví o celé kauze nejvíc. Ledvinka informuje podle dochovaných záznamů předsednictvo ČNR, že Kancelář sněmovny zorganizovala interní výběrové řízení, mluví o nutnosti přistoupit k radikálnímu urychlení přípravných prací a předkládá usnesení, kterým je kancléř pověřen podpisem smlouvy.
Získat bližší informace o onom neveřejném řízení je obtížné. Z minima přístupných dokumentů vyplývá, že k soutěži bylo vyzváno pouhých šest firem a nabídku předložily tři. Řízení bylo velmi krátké. A už devět dnů po jeho skončení konstatoval soudní znalec, že nabídka KDM je nejvýhodnější. Z jeho posudku také vyplývá, že druhá firma byla značně slabá a s třetí se KDM domluvila na spolupráci.
PO LETECH PŘICHÁZÍ SPRCHA Z NKÚ
V dalších letech je možné především číst o tom, jak úspěšně se pokračování rekonstrukcí daří. Kancléř podepisuje důležité dodatky k základní smlouvě, po-slanci hospodářského výboru je schvalují, KDM dostává v parlamentu jednu lukrativní zakázku za druhou a výdajů ze státního rozpočtu na celou akci přibývá.
Až přichází září 1996, kdy rozpočtový výbor sněmovny žádá NKÚ, aby v následujícím roce zařadil do programu kontrol i hospodaření Kanceláře Poslanecké sněmovny. S kontrolou začali pracovníci NKÚ v květnu 1997. A výsledek jejich práce se dostavil na počátku minulého měsíce. Kolegium NKÚ v patnáctistránkové zprávě oznamuje, že kontrola prokázala zásadní nedostat-ky při čerpání peněz ze státního rozpočtu. A to jak peněz na rekonstrukci několika malostranských paláců, tak na zajišťování služeb ve sněmovně.
Kancelář Poslanecké sněmovny byla mimo jiné kritizována za to, že:
- zadala dodávku projektových prací KDM bez vyhlášení veřejné soutěže
- zadala KDM dodávku stavebních prací za jeden a půl miliardy korun neoprávněně a zbavila se možnosti vybrat nejvýhodnější cenovou nabídku a nejlepší návrh.
- pověřila KDM kontrolou jeho vlastních dodávek
- vyplatila KDM neoprávněně přes sto šedesát milionů korun
- umožnila KDM získat monopolní postavení při poskytování provozních služeb, a to bez časového omezení.
KANCLÉŘ KYNŠTETR: ZPRÁVU NKÚ ODMÍTÁM
První reakce na sebe nenechají dlouho čekat. Kancléř Kynštetr proti zprávě ostře protestuje, avšak odmítá odpovídat na jakékoliv přímé otázky. "Nemá přece smysl reagovat na tu špínu, která se proti mně objevuje," říká. Přidávají se k němu i někteří po-slanci, kteří v obecných prohlášeních zpochybňují práci NKÚ.
Písemné stanovisko Kanceláře Poslanecké sněmovny, které nedávno obdrželi poslanci, nakonec hovoří jasně. Má celkem dvacet šest stran a obsahuje reakce na téměř všechny výtky NKÚ. Lze je shrnout do jediné věty - všechna obvinění NKÚ jsou lživá, rekonstrukce probíhala naprosto v pořádku, pracovníci NKÚ nemají elementární právní znalosti. A co víc - kancelář společně s firmou KDM nic zbytečně neutratily, ale naopak ještě ušetřily desítky milionů korun.
"Kontrolní zpráva obsahuje velké množství nepravdivých a nepodložených tvrzení, která se neopírají o skutečný stav věci," píší úředníci kanceláře. Přitom upozorňují, že po usnesení předsednictva ČNR v roce 1992 byl kancléř povinen smlouvu s KDM uzavřít. Stejně tak byl povinen podepsat v dalších letech všechny dodatky. "Pokud má NKÚ jakékoliv výtky ke smlouvě s KDM či jejím dodatkům, pak je musí směřovat vůči po-slancům," stojí ve zprávě.
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník však kategoricky stojí za skupinou svých kontrolorů. "Nemám důvod je zpochybňovat. Zatím mě nikdo nepřesvědčil o tom, že bych měl mít odlišné stanovisko," prohlásil na konci minulého týdne.
PŘI REKONSTRUKCI CHYBĚLA KONTROLA
Obhajoba Kanceláře Poslanecké sněmovny a jejího šéfa Kynštetra je také vážně oslabena svědectvím důvěryhodného zdroje, seznámeného se stylem práce Kanceláře, a také tvrzeními některých poslanců. Shodují se v tom, že zdaleka ne všechno bylo v pořádku a podnikání KDM na půdě parlamentu bylo kontrolováno zcela nedostatečně.
"Nejhorší ze všeho je, že jednání KDM a jejích subdodavatelů nebylo možné při rekonstrukci vůbec kontrolovat. Jestliže někdo tvrdí, že efektivní kontrola existovala, vím naprosto bezpečně, že nemluví pravdu. Firma KDM měla veškerou moc, pouze předávala k proplacení faktury, ze kterých ovšem nešlo nic poznat," upozorňuje zdroj, který má strach publikovat své jméno.
Místopředseda rozpočtového výboru Michal Kraus (ČSSD) souhlasí, že chyběla kontrola. "Bylo chybou, že neexistovala. Je to jenom další důkaz, že veškerý kontrolní systém byl minimalizován. Což v důsledku vedlo právě k tomu, že různé nehospodárnosti měly zelenou," podotýká. Bývalý předseda rozpočtového výboru Jozef Wagner upozorňuje, že kontrolní oddělení bylo ve sněmovně zrušeno s příchodem KDM: "Kontrola byla vlastně přenechána KDM. To jsem vždy považoval za chybu, protože kancléř neměl v ruce nástroj, kterým by mohl kontrolu provádět. Tam je stoprocent-ně zakopaný pes."
Skutečnost, že kontrola financování byla bolestivým místem celé rekonstrukce, potvrzují i slova bývalého předsedy hospodářského výboru z let 1992 až 1996 Vladimíra Budinského (ODS). Toho výboru, který řadu kancléřových kroků schvaloval a měl nad rekonstrukcí dohled.
"Samozřejmě, že poslanci nemohli při kontrole do žádných detailů," tvrdí. "My jsme například nikdy neměli před sebou žádné zjišťovací protokoly, abychom porovnávali objemy skutečně provedených prací, neměli jsme před sebou detailní projektovou dokumentaci a nikdy jsme nezkoumali faktury. Ten dohled byl spíše takový politický, abychom mohli jít do podrobností, to jsme pochopitelně nemohli," vysvětluje Budinský, podle kterého se však nestaly při rekonstrukci závažnější chyby.
NEJVÍC VÍ LEDVINKA
Jako nejdůležitější politik v celé kauze vystupuje zřejmě exposlanec Karel Ledvinka, který byl místopředsedou ČNR a od roku 1992 až do letošního léta pracoval ve vedení komise, která měla na starosti práci Kanceláře Poslanecké sněmovny.
"Souhlasím s vámi, že o tom vím nejvíce. Pokud mi ale nezavolá předseda sněmovny Václav Klaus nebo předsedové příslušných výborů či komisí, abych jim poskytl své informace, tak nic říkat nebudu," prohlašuje Ledvinka. Odmítá přitom zprávy, že on byl u výběru KDM. "Nebyl jsem při výběru žádné firmy, naše komise nikdy nikoho nevybírala. Když jsem já přišel ke komisi, tak firma už tam dávno byla," brání se.
Další důležitá osoba, bývalý předseda a místopředseda stejné komise Pavel Tollner (KDU-ČSL), ovšem poukazuje právě na Ledvinku. "Celou akci garantoval Ledvinka, který v podstatě tu firmu přivedl. To je fakt, to nemá cenu říkat, že to tak není. Prostě to je pravda," tvrdí Tollner a dodává, že šel raději už v počátcích od celé věci pryč. Ve stejném duchu mluví i poslanec Kraus. "Co mám informace, Ledvinka vystupoval velmi aktivně zejména v oblasti zadávání zakázek a spolupráce s dodavateli. Zcela určitě byl člověkem, který velmi významnou měrou ovlivňoval způsob a jména jednotlivých subdodavatelů a investorů stavby," říká Kraus.
ODPOVĚDNOST NESE KANCLÉŘ
Přestože miliardová rekonstrukce nespočívala zdaleka jen na bedrech kancléře Petra Kynštetra, je zřejmé, že jeho odpovědnost je největší a osobní situace nejobtížnější.
Lidovecký poslanec Tollner, který jakýkoliv podíl viny odmítá, poukazuje kromě Ledvinky právě na Kynštetra: "Je zřejmé, že smlouvy a veškeré obchodní náležitosti rekonstrukce byly v rukou úředníků Kanceláře Poslanecké sněmovny. Je otázka investora, jak si hlídá peníze. Za to je plně zodpovědná Kancelář sněmovny a její vedoucí."
Na zodpovědnost kancléře poukazuje i bývalý šéf hospodářského výboru Budinský. "Myslím si, že Kancelář sněmovny samozřejmě odpovědnost má, stejně jako ji má určitě ten, kdo se pod záležitosti podepisoval. To je jasné," říká a dodává, že odpovědnost samotných poslanců byla pouze politická. "Poslanci a hospodářský výbor tam spolupomáhali nést politickou zodpovědnost, aby se vůbec vydávaly peníze ze státního rozpočtu na takovou rekonstrukci. Poslanci za to plnou odpovědnost mít nemohou, tu odpovědnost za jednotlivosti určitě mají ti odborní pracovníci, kteří faktury podepisovali. Určitě žádný poslanec nikdy nepodepisoval fakturu," sdělil Budínský.
Vedoucí kontrolní akce NKÚ Josef Pohl mluví o odpovědnosti jednoznačně. "Rozhodující je to, kdo je pod nevýhodnými smlouvami podepsaný. A to je kancléř Petr Kynštetr. On nese odpovědnost," zdůrazňuje Pohl, který vedl v minulosti rovněž kontrolu v Senátu. Chyby, které NKÚ zjistil v Senátu, se částečně shodovaly s těmi, které se nyní objevily v Poslanecké sněmovně.
POKRAČOVÁNÍ ASI AŽ V LEDNU
V těchto dnech se s kritickou zprávou NKÚ i oponentní zprávou Kanceláře sněmovny seznamují poslanci. Důležité slovo má předseda podvýboru rozpočtového výboru pro kontrolu Libor Ježek (ODS). Tento podvýbor by totiž měl předložit analýzu celého případu. Ježek ovšem upozorňuje, že kvůli práci na státním rozpočtu se zřejmě vypracování zprávy posune na leden. Navíc soudí, že veřejnost stejně nemůže od poslanců čekat objasnění složité kauzy.
"Nelze očekávat od našeho podvýboru či kteréhokoliv poslaneckého orgánu stanovisko, že má pravdu ten či onen. Rozhodnutí, kdo má pravdu, může dát jenom soud. Těžko hledat, zda někdo konkrétní něco zavinil," tvrdí Ježek.
Kromě poslanců by měl do případu ještě zásadním způsobem zasáhnout Nejvyšší kontrolní úřad. Jeho pracovníci v těchto dnech zvažují, zda předají výsledky kontroly policii. Pokud tak učiní, bude policie vyslýchat všechny aktéry složité kauzy. "Pravděpodobnost, že případ předáme policii, je velmi vysoká. Nyní důkladně připravujeme veškeré podklady," uvedl pracovník NKÚ, který si nepřál být jmenován.
Data, která rozhodovala
9. 11. 1992 - uzavřeno výběrové řízení na rekonstrukci
10. 12. 1992 - předsednictvo ČNR schvaluje jako vítěze firmu KDM
11. 12. 1992 - kancléř sněmovny podepisuje s firmou KDM smlouvu o zajištění investorsko-inženýrské činnosti
30. 5. 1994 - obě strany podepisují ke smlouvě dodatek č. 2, kterým je základní smlouva podstatně rozšířena. KDM se fakticky stává bez výběrového řízení generálním dodavatelem
7. 7. 1994 - vzniká dodatek č.3, KDM získává bez výběru mimo jiné zakázky na ochranu a údržbu sněmovny
27. 10. 1994 - podpis dodatku č. 5 umožňuje KDM rekonstruovat několik bytů pro lidi, kteří se museli odstěhovat z opravených bytů
29. 4. 1996 - rovněž Kancelář Senátu uzavírá bez jakéhokoliv výběru s KDM smlouvu na rekonstrukci senátních paláců
květen 1998 - končí kontrola NKÚ, která označuje smlouvy a dodatky za nezákonné, navíc konstatuje závažné nedostatky v hospodaření parlamentu
1. 7. 1998 - firma KDM zaniká, několikamiliardová rekonstrukce parlamentu se pomalu uzavírá
