Vždyť kolik zdánlivě nadějných projektů městských policistů už šlo do kytek – jedni chtěli dávat do rámů bicyklů mikročipy, jiní na ně lepili samolepky a další si zapisovali výrobní čísla. Přesto se vesele loupí dál.
A při tom k radikálnímu omezení zlodějen vedou celkem jednoduché cesty:
1. nepovolit noční provoz zastaváren (nebo-li překupnických míst). Spousta ukradených kol z kočárkáren, sklepů a balkonů totiž slouží jen jako prostředek k nákupu jedné dávky drogy nebo několika lahví alkoholu. Drahá i levná kola tak vykupují zastavárníci za pětistovku nebo tisícovku.
2. okamžitě trestat chycené viníky. Pro děti a mládež to mohou být veřejné práce, pro dospělé náhrada škody, pokuta nebo krátkodobé vězení. Podstatné je, aby byl jeden den zloděj chycený při činu a druhý den už nastupoval trest.
3. vyhledávat zloděje. Každý strážník, policista a nakonec i prodavač z cykloobchodu vědí, kde ukradená kola končí. Stačí tedy pár nocí počkat u vytipovaných bazarů a zloděje jednoduše pochytat.
4. majitelé si musí svá kola zabezpečit sami. Ojetý bicykl za pár stovek stačí dát pod zámek do kočárkárny, ale kolo za sto tisíc korun je potřeba ve sklepě doslova opevnit nebo s ním bydlet v bytě.
5. detektivové pojišťoven budou odhalovat pojišťovací podvody. Mnohá ukradená kola byla ve skutečnosti levnější nebo jiných typů, než okradení přiznávají. Dělají to ne ze zlé vůle, ale díky jednoduchému kalkulu – z pojistky dražšího kola dostanou aspoň tolik, že si mohou koupit původní model. Kdyby pojišťovny vyplácely reálné pojistky bez započtení podvodů, mohli by obětem krádeží zaplatit více.
A jak vypadá situace dnes, kdy je možno se nechat zapsat do různých policejních registrů?
Levná kola za pár tisíc korun hledají jejich majitelé v nejbližších bazarech a zastavárnách.
Střední třídu lze najít na černých skládkách v okolí, protože zloději odmontují součástky, prodají je cykloservisům a rám vyhodí. Ten jediný by je mohl prozradit, protože má vyražené výrobní číslo.
A majitelé luxusních či závodních bicyklů se navzájem informují, o co přišli. Doufají, že jim některý z cyklistů dá zprávu, že jejich drahoceného miláčka někde viděl. Zároveň ovšem vědí, že většina jich beze stopy mizí za hranicemi.
