V tokijské večerce si můžete koupit za tři tisíce jenů (zhruba 600 Kč) DVD Smrtonosná past 2. Nebo si můžete pořídit sešit. Tužky. Zmrzlinu. Nebo roušku za tři sta jenů. A to je asi tak vše.
"Vyprodáno," říká prodavač na dotaz na obyčejnou vodu. Stojí před stěnou prázdných regálů, na kterých jsou k vidění jen cenovky. Jídlo žádné. Pečivo, voda, nic. Nepořídíte ani v obchodě ve vedlejší ulici.
"Jedině zítra, dneska je..." řeknou vám tam a překříží ukazováčky před obličejem na znamení toho, že ani u něj nepochodíte. Voda prostě není. S trochou nadsázky poznáte nyní japonský obchod s potravinami podle toho, že většina regálů v místnosti je absolutně prázdná.
Po hlavním zemětřesení následovalo 150 menších
V Japonsku, o němž jeho premiér řekl, že čelí největší krizi od druhé světové války, není víc věcí. Lidé po úderu extrémně silného zemětřesení a ničivé vlny tsunami ještě dokázali jakž takž fungovat.
Japonská tsunamiAKTUÁLNÍ DĚNÍ:Japonskou elektrárnou otřásl další výbuch, reaktor poškozený není VIDEO: Desetimetrová tsunami hrne lodě i auta REALITY SHOW: Svět sledoval zkázu v přímém přenosu STORY: Tsunami mu odneslo dům a pak dva dny plul na moři EKONOMIKA: Tsunami rekordně srazilo japonské akcie ZMĚNY PLANETY: Honšú se posunulo o 2,4 metru a zemská osa se vychýlila o 25 centimetrů |
Ale pak se zřítil reaktor jaderné elektrárny Fukušima. Začal se přehřívat druhý a třetí. Vojáci evakuovali desetitisíce lidí v jeho okruhu. Po hlavním zemětřesení přišlo 150 menších. Nyní už nikdo neví, co bude. A je potřeba se připravit.
Zásobit se vodou a benzinem. Benzin se v tuto chvíli stává silně nedostatkovým zbožím. Na bezmála třísetkilometrové trase mezi Tokiem a městem Fukušima, po které jedeme, je otevřená každá šestá pumpa. Ostatní jsou zhaslé, vjezdy zahrazují kužely a na každém stojanu je nápis "vyprodáno".
Před pumpou, která je otevřená, stojí auta jakoby způsobně zaparkovaná za sebou na kraji silnice. Jenže zaparkovaná nejsou. Blikají výstražnými světly. Řidiči čekají. Netroubí, neklejí. Nehádají se. Nepředbíhají. Prostě jen slušně a spořádaně čekají. Žádný vztek ani panika. Jako bychom nebyli v zemi, kde si zemětřesení vyžádalo tisíce mrtvých, desetitisíce lidí jsou pohřešovány. Kde zmizelo přes 12 tisíc budov a bylo evakuováno na 700 tisíc lidí.
Fronta i více než padesáti aut se táhne přes křižovatku a vy najednou vidíte, že úplně stejně dlouhá směřuje k pumpě také z dalšího směru. Na křižovatce se setkávají. Dopředu popojede ten, kdo má zrovna zelenou. Ostatní provoz nijak nekomplikují. Čekají hodinu, dvě, tři. Když mají štěstí, dostane se na ně.
Nekonečné čekání před benzinovou pumpou tamním řidičům stojí za to. Vědí, že v okamžiku, kdy opustí japonskou metropoli, už neseženou nic.
Jak se vzdalujete od hlavního města, jako by se už i zmíněná každá šestá otevřená pumpa někam ztratila. Pusto, prázdno.
Když se zeptáte na radu, nedočkáte se jen překřížení prstů na znamení nemožnosti něco takového pořídit – dotázaní před obličejem kříží rovnou celé paže.
Japonci nehledí vpravo, vlevo
Jsme asi 50 kilometrů od Fukušimy. Výbuch v tamní jaderné elektrárně vystrašil celé Japonsko. Všichni v okruhu 20 kilometrů museli pryč.
Tamní obchody a velké supermarkety jsou na tom stejně: nenabízejí už nic k jídlu ani k pití.
Největší zemětřesení v historiiPodívejte se na přehled katastrof Vůbec nejsilnější zaznamenané zemětřesení zasáhlo Chile v roce 1960, dosahovalo 9,5 stupňů Richterovy škály. Japonské otřesy byly páté nejsilnější. |
A co víc, právě v okolí Fukušimy, a hlavně nejvíce postiženého města Sendaj, už nevymačkáte ani užitkovou vodu z kohoutků. Není tady samozřejmě ani elektřina.
"Nikdo neví, co vlastně může dojít. Japonci když za něčím jdou, tak nehledí vpravo, vlevo. Ale za čtrnáct let, co tu jsem, se nic podobného nedělo," říká přední český japanolog a šéf Českého centra v Tokiu Petr Holý. "I když se může zdát, že jednají v panice, je to spíše pragmatické chování. To je jim vlastní," popisuje.
A opravdu. Dokud nedostanete žízeň či hlad nebo nehledáte, kde natankovat, nepoznáte na ulici sebemenší známku paniky. Zatímco jinde na světě by v případě takové katastrofy vládla panika a rabování, tady se děje něco jiného. Viz spořádaní řidiči u pumpy. Anebo lidé disciplinovaně čekající na vlak, který je odveze do bezpečí.
Či příklad hotelu Hatagoya ve městě Sukagawa. Všech 38 hostů jsou lidé, kteří přišli o domov a museli být evakuováni. Kvůli zemětřesení samotnému, anebo kvůli jaderné hrozbě. Spí v pokojích, pod čistým povlečením, jen voda tu není. Na toaletu chodí, jak je instruoval majitel Otani Masahiko, na záhonek nebo pod provizorní plachtu. Kolik že platí? Nic. "Vždyť tu není voda," říká pan Masahiko. A vás ubytují také, když pojedete okolo.
