Od roku 1993, kdy byla první , ale taky poslední daňová reforma, kvalita , jednoduchost a průhlednost daňových zákonů jdou ve svém celku pouze směrem dolů a naopak administrativa stále narůstá. Dnes je kvalita daňových zákonů tak slabá, přičemž o jednoduchosti a průhlednosti se již nedá vůbec hovořit, a administrativa natolik složitá , že daňové zákony jen ve velmi omezené míře postihují daňové úniky , obtěžují a znevýhodňují řádné poplatníky a plátce daní. Po celou dobu existence nové daňové soustavy, tj. od r.1993, žádná z dosavadních vlád, ať byla vládou pravicovou nebo levicovou,neprosadila v parlamentu vyšší kvalitu daňových zákonů a ve skutečnosti se žádná vláda o to ani moc nepokoušela. Přednost dostaly nepromyšlené a legislativně neprovázané desítky novel, které prakticky odrážely pouze požadavky vlivných politických a podnikatelských skupin . Výsledkem této daňově naivní až hloupé politiky, která nemá v ekonomicky vyspělých zemích obdoby, je rok od roku narůstající deficit státního rozpočtu. Zatímco po roce 1993 bylo ještě dostatek financí (hlavně příjmy z privatizací ) ke krytí daňového deficitu i ke krytí naivního hospodaření bank a jejich tunelování, dnes již naší republice viditelně dochází dech. Místo toho, aby se stát legislativně vypořádal s šedou ekonomikou a promyšlenou a legislativně provázanou reformou daňových zákonů si zajistil v potřebné míře unikající zdroje příjmů státního rozpočtu, neekonomicky se rozhodne státní deficit řešit pouze okleštěním státních výdajů a přenesením daňového břemena na řádné poplatníky z řad podnikatelů ( kterých bohužel, jak se zdá, stále ubývá ) a na zaměstnance v pracovně právních vztazích. Přitom,jak legislativně zajistit unikající zdroje příjmů státního rozpočtu , není nutné složitě a dlouhodobě vymýšlet, protože naše vláda i parlament mají možnosti převzít určité legislativní kroky z vyspělých evropských zemí a zvláště ze zemí EU, které u nás své mnohem dokonalejší daňové systémy dnes prezentují. To, že politika vysoko vede nad ekonomikou , a to již minimálně 10 let, je vidět i na současném stavu a úrovni navrhovaných novel daňových zákonů. I když jsou prezentovány jako "velké " novely, nezbytné ke vstupu ČR do EU, neřeší ve své podstatě hlavní , a ve srovnání se zeměmi EU alarmující nedostatky daňových právních předpisů a těžkopádnost celého našeho daňového systému, přestože finanční úřady a finanční ředitelství na tento stav po léta marně upozorňují. Chystané novely proto nemohou ani být, tak jak vláda říká, součástí takzvané druhé etapy reformy veřejných financí.
Datum vstupu ČR do EU se nezadržitelně blíží, ale , bohužel v neprospěch nás všech, toto nelze říci o přibližování naší daňové legislativy a morálky úrovni zemí EU.
