Sobotka si sice v mnohém získal podporu seriózní části ekonomické obce, ale to vůbec nestačí. Škrty v rozpočtu i pohyby s daněmi prostě nejdřív bolí. A bolí nejrůznější sociální skupiny. A ty chodí k volbám.
Z české společnosti se již dávno - pokud ho někdy vůbec měla -vytratil reformní entuziasmus a schopnost jakési oběti (říkalo se tomu např. utahování opasků).
Když si vezmeme chování většiny našich politiků, nemůžeme se také divit. Prosadit reformu dnes lze pouze tím, že politik balancuje mezi jednotlivými zájmovými skupinami, které mají pochopitelně politické preference.
"Nějak to vymyslet", aby to nikoho nezabolelo - to nejde. Takže ta reforma je dnes čisté politikum. Vymyslet, kde šetřit, není pro elitně vzdělané ekonomy taková potíž.
I když Sobotka přesvědčí vládu, musí pak ještě přesvědčit poslance své vlastní strany. A poslanecký klub ČSSD se zatím jeví jako nepříliš čitelná a vypočitatelná masa. A nikdo neví, jestli si získá Špidlu. Ten ho zatím na veřejnosti nepodpořil.
Jisté je, že než se trochu vyjasní situace s prezidentskou volbou, tak Sobotka podporu pro škrty nezíská. Kdo však dnes vůbec ví, jak dlouho to s tím prezidentem potrvá? Přitom ještě tušíme, že některý prezident může také přivodit pád této vlády.
To máme pořád něco důležitého, nějaký důvod odkladu pak tu bude zase kongres sociální demokracie, pak referendum o Evropské unii apod. V politice se přece o něco bojuje téměř neustále.
Pokud se vládní koalice do května na reformách nedohodne, pak již bude pozdě. Dva roky před volbami už nic bolestivého neudělá.
