Ústavní systémy evropských demokratických zemí jsou si velmi podobné, takže kolize nehrozí ani u nás.
Hlasování v parlamentu nahrává i skutečnost, že politici se nemohou dohodnout ani na způsobu, ani na termínu referenda.
A nakonec: ústava při hlasování poslanců patrně projde a všichni si zachovají tvář.
Referendum je nebezpečné. Vláda by ho mohla prohrát, a přijít tak o zbytek legitimity. ODS zase neví, jak hlasitě má vyslovit své malé ne.
A prezident se svým zvučným NE by mohl přijít o slušnou dávku své popularity, kdyby se pro ústavní smlouvu vyslovilo například tolik občanů, kolik se jich vyslovilo pro vstup do Unie.
Horký brambor v politice
Jenže referendum chtějí jak občané, tak alespoň ústy i politici. Podobně je na tom přímá volba prezidenta, odstranění poslanecké imunity a přebujelých náhrad a výhod.
Političtí reprezentanti ať už ze sobeckých důvodů, nedostatku vůle nebo prosté neobratnosti všechny tyto věci voličům odpírají.
Referendum o ústavě by mělo tento začarovaný kruh prorazit. Pokud by parlament navíc schválil ústavní smlouvu například většinou jednoho hlasu, stala by se na dlouhou dobu předmětem politického boje.
Odpůrci v čele s prezidentem by neuznali férovost takového hlasování a není pochyb o tom, že by se o jeho neplatnost soudili. Česko je považováno za skeptickou společnost ve dvojím smyslu – jednak vůči vlastním politikům, jednak vůči Bruselu.
O to důležitější je, aby občané rozhodli o dalším pokračování integrace sami. Možné však je, že tvůrci nové vlády se bojí, aby myšlenkový tým kolem pana Klause nebyl propagandisticky schopnější a neprosadil NE. Ale pak ať žádnou proevropskou vládu nelepí. Evropské myšlence tak prospějí nejvíc.
