K osudnému jezu jste přijel asi hodinu po neštěstí. Přesto zkuste popsat, co se stalo.
Osmnáct sedmáků a dvě osoby jako pedagogický dozor vyrazili vlakem ve čtvrtek ráno na akci pořádanou olomouckými vodáky. Po jízdě na raftech měli ještě jít do lanového centra.
Jde prý o zkušenou firmu, takových školních výletů údajně zvládla stovky. Navíc kdo viděl potok, tak to nebylo ani raftování, ale spíše projížďka na loďkách. Však také se neštěstí nestalo při sjíždění, ale o přestávce.
Tragédie na jezu |
Jak vám děti a kolegyně osudné okamžiky popsaly?
Jelo se na čtyřech raftech. Osmnáct dětí, dva instruktoři a dva jako pedagogický dozor. Takže na každém raftu byl jeden dospělý. Nad jezem přirazili a rafty snesli pod jez. Pak byla přestávka, prý s nějakými hrami.
Instruktor podle mých informací vyzval ke skokům nebo je povolil, nevím, ale prý jen na určitém místě. Chlapec, výborný sportovec, jednou skočil bez problémů.
Podruhé ale prý najednou skočil na trochu jiném místě a nyní nedokážu říci, jestli to bylo jinde o metr nebo více. Měl však plovací vestu, stejně jako učitelka. Pod jezem je to prý však s vestou ještě horší.
Co se dělo dále?
Když skočil, tak ho prý začal proud stahovat k jezu. Skočil za ním instruktor, ale ten skončil stejně. Kousek do vody šla i další instruktorka, ale ta se prý vrátila, že by to nezvládla. Do vody se vzápětí vrhla naše paní učitelka.
Jak její počínání hodnotíte?
Kolegyně, co byla na místě, mi říkala, že paní učitelka určitě tušila, že proud bude silnější než ona. Ale představa, že se jí na výletě utopil žák, musela být pro ni tak strašná, že jednala, jak jednala. Osobně to považuji za velkou statečnost a hrdinství. Je strašné, že se utopila ona i chlapec. Má syna, myslím před maturitou, byla moc pracovitá a šikovná, velmi oblíbená. Učila přes dvacet let.
Poslední hodiny musí být pro vás velmi obtížné, stěží si to představit.
Na jakékoliv škole, kde jsem působil, se nikdy nic podobného nestalo. Jsou to nejhorší okamžiky mého života. Když jsem tu smutnou zprávu oznamoval rodinám pozůstalých, bylo to strašné. Nic horšího než smrt dítěte už být nemůže. Hlavně rodičům a prarodičům chlapce něco takového vysvětlit nelze (řediteli se v očích objevily slzy). Když si představím, že by se stalo něco takového mým vnoučatům. Ne, to nejde...
Už tušíte, kdo může být viníkem tragédie?
Viníkem? Já opravdu nevím, kde se stala chyba. Raftování podepsali všichni rodiče, vše bylo splněno. Byla to chvilka a vše je špatně. Případ vyšetřuje policie, v pondělí přijede inspekce bezpečnosti práce a školní inspekce. Ale ať je viníkem kdokoliv, život už to nikomu nevrátí. Bohužel.
Školáci uspořádali pietní setkáníVíce než sto lidí se v pátek v osmnáct hodin sešlo na pietním místě před vchodem do ZŠ Jubilejní v Novém Jičíně. Uctili tak památku třináctiletého hocha a pětačtyřicetileté učitelky, kteří se ve čtvrtek utopili na školním výletě v Olomouci. Na místo přišli i pozůstalí, například syn učitelky, která se vrhla za topícím se žákem. Byly zde i její kolegyně. "Ani jsme se dnes moc neučili, nešlo to. Paní učitelka nám bude moc chybět. Byla skvělá a vtipná. Petr byl zase výborný kluk," plakala před fotografií chlapce, pořízené údajně pár hodin před tragédií, třináctiletá Jana. Pietní místo se rychle rozrůstá. Zatímco ráno pokrylo jen část tří schodů, nyní nestačí celé schodiště. Svíčky, vzkazy, fotografie, plyšáci, to vše nosí školáci i dospělí. "Bude to moc smutný konec školního roku," konstatovala jedna ze školaček.  V páteční podvečer se u pietního místa před ZŠ Jubilejní v Novém Jičíně sešlo více než sto lidí. |
