„Hradíme desítky tisíc ročně za provoz a okolo čtyřiceti tisíc dáme na mzdy ředitele a učitelky," podotýká zástupce starosty Stanislav Husa. Pro malou obec s necelými čtyřmi sty obyvateli, která je nejstarší vsí na třebíčském okrese a škola zde funguje od roku 1835, by likvidace zařízení znamenala pohromu. „Škola je pro lidi samozřejmostí, neuvažujeme o uzavření. Příští rok bychom měli mít i ty prvňáčky," doufá Husa.
Venkovská malotřídka má své kouzlo. Přestože se nemůže pochlubit moderními učebnami s počítačovým vybavením a jazyk se zde vyučuje pouze anglický, děti odcházejí na druhý stupeň připraveny velice dobře. „Obstojí. Za nejdůležitější považuji, naučit je číst, psát a počítat," říká důrazně Mejzlík, jemuž samotnému počítač také nechybí. „Vždyť bych ho neměl kam dát," poukazuje na malý prostor své ředitelny, kam se sotva vešla knihovna, stůl a židle. „Máme dohodu s jednou školou v Třebíči. Zatím jsme tam jeli na počítače dvakrát."
Děti sice nemají počítač, ale zato jsou ve třídě u zadní stěny krabice se stavebnicemi. „O přestávkách si mohou hrát, alespoň neničí vybavení," vysvětluje Mejzlík. Blatnické děti mají i další ojedinělou vymoženost. „Když se změnil v březnu čas, tak jsem na týden posunul začátek výuky na půl devátou. Aby se jejich organismus změně lépe přizpůsobil," usmívá se ředitel.
Svoje svěřence ve druhé a třetí třídě učí rád. „Pár let jsem pracoval na úřadě, před tím jsem učil na druhém stupni. Tady jsem se musel srovnat se dvěma ročníky v jedné třídě," vzpomíná. V sousedním čtvrtém a pátém ročníku mezi ostatními poněkud vyčuhují patnáctiletý chlapec a čtrnáctileté děvče. „To jsou romské děti ze sousedního Dvorku. Nejsou s nimi potíže, s rodiči je dobrá spolupráce. Jen jsou trošku pomalejší," tvrdí Mejzlík. Ve škole jsou mezi čtyřiadvaceti žáky čtyři Romové. „Děti žádné potíže v soužití nemají. Až mezi dospělými vznikají konflikty," dodává.
U školy je travnaté hřiště, doskočiště s pískem i hrazda. „Po- kud to jde, cvičíme venku. Můžeme hrát i volejbal," ukazuje Mejzlík upravený travnatý prostor. Naštěstí je ředitel sportovní fanda. Ve škole je totiž naprostá převaha hochů. „Máme jen šest děvčat," potvrzuje s tím, že se žáky dělá i cyklistické výlety po okolí. „Já sám dojíždím do Blatnice z Třebíče na kole," prozrazuje ředitel.
