Na první pohled vypadá jako zcela obyčejná mikrovlnka, kterou má kdekdo v kuchyni. Snad jen malý „komínek“ napovídá, že je tento elektrospotřebič přeci jenom trochu jiný. Vědci z Ústavu chemických procesů Akademie věd si ho upravili tak, aby v něm mohli snadno předvádět svůj vynález.
Nezbytnou surovinou jsou rozdrcené pet lahve. Z velkého žlutého pytle nabírá vědecký pracovník Jiří Sobek tisíce drobných kousků zelené barvy, které nasype do žáruvzdorné nádoby připomínající květináč. Přisype pár granulí hydroxidu sodného, přilije vodu a připravená směs může do mikrovlnky.
Po zapnutí se z plastů během krátké chvíle stává tavenina o teplotě necelých 200 stupňů Celsia a z trouby, která je upravená pro odvod plynů, se valí pára. „Doma tohle nezkoušejte,“ říká Sobek s úsměvem.
„Výsledkem je surová sůl kyseliny tereftalové a ethylenglykolch,“ popisuje, zatímco promíchává výslednou směs. Proces pokračuje tím, že se surová sůl okyselí a pročistí do podoby sněhově bílého prášku. „Čištění probíhá ve speciálním roztoku pomocí krystalizace. Detaily říct nemůžeme, musíme některé části patentu krýt,“ upozornil Sobek. Ethylenglykol další čištění nepotřebuje a může se rovnou využít.
Aby vznikl materiál, z něhož lze vyrobit nová PET lahev, musí proběhnout ještě polykondenzace kyseliny a ethylenglykolu. Vznikne takzvaný virgin PET splňující přísné parametry pro využití v potravinářství pro výrobu plastových láhví a obalů.
Při výrobě ve velkém se stejný postup odehrává nikoli v mikrovlnce, ale ve speciálním válcovém reaktoru, který je v laboratoři.
„PET odpad je problém a jsou různé metody, jak se s tím vypořádat. My jsme přišli s návrhem recyklace PET suroviny metodou bottle-to-bottle. Z výsledného produktu se dá opět vyrobit potravinářský PET (zkratka pro polyethylentereftalát, pozn. red.) a dají se z toho opět vyfukovat láhve,“ řekl spoluautor patentu a předseda Akademie věd Jiří Drahoš.
Výhodou postupu je, že se směs plastů nemusí na počátku třídit a nevadí ani nečistoty. „Přímé zahřátí mikrovlnami umožňuje snížení energie, kterou do toho vkládáte. To je základní věc, která učinila celou technologii špičkovou,“ podotkl ředitel Ústavu chemických procesů Miroslav Punčochář. Vše navíc probíhá za normálního atmosférického tlaku.
Licenci k patentu koupila firma v Polsku
Češi si proces patentovali nejen doma ale i v zemích, kde jsou největší výrobci a zpracovatelé PET lahví - v Německu, Itálii, Francii, Anglii, Polsku a v Číně. Jejich počínání se vyplatilo, protože licenci k patentu si zakoupila firma NRT Polska. „Dostala podporu od polské vlády a postavila poloprovozní linku s kapacitou 10 000 tun zpracovaného materiálu za rok. V přepočtu tam měli dotaci na 200 milionů korun,“ popisuje Punčochář.
Polsko zároveň patří k největším výrobcům virgin PETu a pro český vynález tak najde dobré uplatnění. V České republice se technologie zatím neuchytí. Musela by zde vzniknout zcela nová linka a vzhledem k poměrně malému trhu by se provoz musel spoléhat na dovoz odpadních plastů ze zahraničí.
PET materiál se běžně zpracovává tavením a následnou přeměnou na vlákna polyesteru, který se využívá v textilním průmyslu. Nejde ovšem o recyklaci, protože takto zpracovaný odpadní plast už není možné znovu využít. Poté, co jako oděv doslouží, se musí spálit.
Další možností, jak nakládat s PETem, je spalování. „Jeho výhřevnost je velká a odpovídá černému uhlí. Přesto je to metoda, která není optimální,“ uvádí Drahoš. Spálením materiálu končí recyklační proces a zároveň vznikají dioxiny, s nimiž se pak spalovna musí vypořádat.
Český způsob recyklace a následné výroby virgin PETu je podle Drahoše ekonomicky nejvýhodnější a pro zpracovatele nejschůdnější v porovnání s dalšími metodami, které se ve světě využívají. Rozšíření patentu bude záležet na tom, jak se osvědčí na recyklační lince v Polsku.
