Jaká je situace v této chvíli, má už kraj Ilia to nejhorší za sebou?
Celá oblast s mnoha chráněnými lesy je zničena. Mnozí zahynuli, spousta lidí se pohřešuje. Pás spálené země je velmi široký a pořád ještě na mnoha místech hoří. Vůbec nejhorší to bylo v úterý, protože nám práci znesnadňoval hustý dým. Špatně se dýchalo a byla malá viditelnost. Na našem letišti byla k dispozici jen dvě letadla.
Ze země se nezdá, že byste vezli nějak extrémně velké množství vody, ale když pak zasáhnete, hasíte účinně. Kolik vody můžete na jeden let pobrat?
2300 kilogramů. Přidáváme tam speciální kapalinu, která z vody nad požárem udělá pěnu. Ta potom přikryje krajinu jako deka. Musíme ale letět až pět až osm metrů nad plameny. Kdybychom vodu pustili už z výšky dvaceti metrů, tak by se vypařila.
Jsou piloti na podobné nebezpečné manévry dostatečně trénovaní?
Je to extrémně nebezpečné, ale všichni jsme zkušení vojenští piloti. Potíž je v tom, že takovéto lety obvykle absolvuji tak pětkrát ročně. Letos mám za sebou už tři sta podobných manévrů nad plameny.
Jak se dozvíte, kam letět?
Na horách jsou pozorovatelé, kteří sledují, zda se někde neobjevil kouř. Ti pak dají vědět hasičům. Terén v horách je neprostupný, pokoušet se hasit cisternami mnohdy nemá smysl. Jsme schopní být i na tom nejvzdálenějším místě nejpozději za třináct minut.
Musíte už být unavení. Pomáhají vám kolegové z jiných zemí?
Zrovna před pár hodinami dorazila čtyři letadla ze Srbska. Všichni jsme unavení, ale jsme vojáci. Musíme bojovat.
