Pokud jde o tržby, byl to prý jeden z nejhorších roků. Tak hodnotili v sobotu v podvečer letošní žďárskou svatojánskou pouť provozovatelé atrakcí a majitelé stánků a střelnic postavených před stadionem. Důvod? Špatné počasí, finanční krize a skutečnost, že termín akce letos vyšel na pár dní před výplatou.
Začínalo to slibně. Teploty kolem pětadvaceti stupňů, nebe bez mráčku. Pak ale přišel víkend a situace se citelně změnila. V sobotu dopoledne pršelo, během chvíle se vzduch ochladil pod deset stupňů a k tomu začal foukat vítr. Odpoledne už bylo sice bez deště, ale zima zůstala.
Přesto v sobotu na pouťové atrakce do Žďáru vyrazily stovky lidí. Tentokrát ale spíš se jen podívat, než utrácet. Aspoň tak to vnímali stánkaři a kolotočáři. "Ano, lidí je tu sice dost, ale podívejte, některé atrakce stojí," ukazuje prodavač cukrovinek. Taky kolem jeho stánku lidé procházejí, na chvíli se zastaví a pak pokračují dál. Stejné je to u stánku s pivem a limonádou. Naopak líp na tom jsou prodavači teplých jídel. Horký trdelník, nudle nebo kukuřice jsou v tom nečase docela v kurzu.
"Lidi na pouť přijdou, i když je venku škaredě. Je to tradice. A rádi by i něco koupili, ale mají teď hlouběji do kapsy," dodává prodavač perníků a tureckých medů.
On sám je na tom prý jako zákazník stejně. Smůla je podle něj i v tom, že letošní termín pouti vyšel na poslední dny před datem, kdy většině lidí přichází na účet mzda. "Kdyby měli čerstvě po výplatě, chovali by se jinak," dodává prodavač.
Stejně reagoval i prodejce cukrové vaty, který přijel do Žďáru nad Sázavou z Brněnska. "Lidé přicházejí, obhlížejí stánky i atrakce, ale hodně se rozmýšlejí, než něco koupí," říká stánkař. "Dnes jsem neprodal ani za 700 korun," prozradil svou tržbu v sobotu kolem půl osmé večer.
Tržby pokazilo počasí i ekonomická krize
"Když spočítám náklady, jsem zatím hodně v mínusu." Toho, že se rozhodl jet do Žďáru, ale nelitoval. "Žďárská pouť, ta se nedá vynechat. Trochu jsem s tou horší tržbou počítal," dodal s úsměvem. V neděli, kdy sice teploty zůstaly na osmi stupních Celsia a foukal vítr, se aspoň vyjasnilo a na světskou část pouti dorazili další návštěvníci.
Že lidé víc obracejí každou korunu, si za pultem své střelnice všímá i třiašedesátiletá Stanislava Spilková z Chrudimska. "Raději jsem zlevnila, abych úplně nepřišla o zákazníky," přiznala žena, která ve své rodině patří už k desáté generaci kolotočářů.
Podle ní je asi největší zájem o adrenalinové atrakce, jako je jízda na pětačtyřicetimetrovém otočném rameni nebo na výškovém řetízkovém kolotoči. Pokud se dva sourozenci svezou pár minut na těchto strojích, rodina je hned chudší o 300 korun. U menších dětí je zase populární takzvaný aquazorbing, tedy kutálení se v nafouknuté kouli na vodní hladině. Pět minut přijde na 70 korun.
Na střelnice dorazili biatlonisté
Relativně klidnou atmosféru poutě zpestřil v sobotu odpoledne závod mladých recesistů z klubu Batyskaf, kteří mezi stánky vyrazili na lyžích a v nepřehlédnutelných dresech. Takzvaný pouťový biatlon se letos konal už počtvrté. Deset závodníků v pletených čepicích, se slunečními brýlemi nebo v mysliveckém hubertusu a s dlouhou fajfkou, s šálami na krku a s výbavou, která už něco pamatuje, vyběhlo od fotbalového hřiště, projelo několika esíčky mezi kolotoči a povinnou střelbu zdolávali na jednotlivých střelnicích.
"Ten závod je docela náročný, protože nikdy nevíme, co za překážky nás po cestě čeká. Trať si záměrně předem neprocházíme, protože máme rádi dobrodružství. Takže jednotlivé střelnice hledáme až během závodu," vysvětlil běžec v neonově růžovém svetru, který o sobě tvrdil, že je bývalým francouzkým šampionem.
Na rozdíl od toho v Novém Městě je prý žďárský jarní biatlon šetrnější k přírodě. Závodníci nepotřebují speciální tratě a přizpůsobí se jakémukoli terénu i počasí. "Je to taky o trpělivosti a poctivosti," vysvětluje pouťový biatlonista. U střelnic je totiž nutné vystát frontu na vzduchovku a střelbu si musí každý závodník zaplatit. Sobotní kilometrový závod, který končil před Batyskafem, trval podle hlavního organizátora Petra Šimurdy i s přestávkami na občerstvení, asi hodinu. To je prý dobrý čas.
