Popsat, interpretovat, vysvětlit poezii je těžké. Zpřístupnit básnický prostor a obzor tzv. žijícího klasika ještě obtížnější. Přesto se o prolnutí obojího pokusil literární historik a básník Petr Hruška. Do knihy nazvané Někde tady vepsal obraz "českého básníka Karla Šiktance".
O knizePetr Hruška: Někde tady. Český básník Karel Šiktanc Host, Brno 2010, 408 stran, doporučená cena 299 korun. |
Básník Karel Šiktanc v padesátých letech se svou (příští) manželkou.
Tedy příběh "básnického řemesla"? Sledování cest k mistrovské obratnosti? Pouť po díle nebo i za osobností? Odhalení pohnutek a inspirací? Slabůstek? Vždyť třeba Jakub Deml svého času též vyslovil knižní Svědectví o Otokaru Březinovi. Tak je tu precedens k přátelské či subjektivní interpretaci. A kolik je sekundární literatury máchovské, holanovské, seifertovské? Proč ne. Důvod ke zvědavosti se najde, co ohromujícího lze vyčíst a vypsat z poezie Karla Šiktance (1928).
Dosavadní dílo (mimo nejčerstvější, letos v Karolinu vydanou sbírku Nesmír) Karla Šiktance se Petru Hruškovi rozprostřelo do jedenácti kapitol - včetně životopisného Kalendária a bibliografie - na čtyři sta stran textu. Chronologická cesta je už v titulcích čitelná: první kapitola nese název Na počátku nebylo slovo, poslední Nemluva řeč. Zároveň jsou ty titulky klamavé, protože slova přece básník vkládal i do nejranějších veršů. Nejde je popřít. Neměly výraz ani osobitost, Hruška vidí vliv "mládežnické budovatelské normy" a svody "ideologických přednastavení", kouzlo jednoduchých slibů. Ale přece jsou napínavější než kohoutovské agitky. Pro dobu svého vzniku zůstanou důkazem. Byly by jindy jiné? Co s tím? Odpověď na takové otázky v knize Někde tady nenajdeme. Jako v gestech kdysi veršoval mladý básník Šiktanc, tak jen v jeho patách – ve snaživé gestikulaci - ho sleduje jeho dnešní komentátor Hruška. Protože jinak vysvětlit nelze? A to proč? Protože víme, že vše dobře dopadlo a poezie zvítězila?
Básník Karel Šiktanc na archivním snímku z roku 1978
Ale pojďme dál, neboť tam už si rovněž interpret Hruška evidentně oddychl, když se věnoval časopisům Květen a Orientace, heinovským nocím, artéským studním, zaříkáváním, žízním, sakramentům; dramatičnosti, znělosti, symfonizaci, kruhovosti, pohyblivosti, návratnosti, vrstvenosti. Když vyzdvihuje magii slov, trhavé pohyby veršové kompozice, novotvary, přesycení metafor. "Jako by ty texty něčím připomínaly první kapitoly knihy Genesis, kdy se odděluje světlo od tmy, voda od pevniny, kdy se určuje role muže a ženy, stanovuje se rod a úděl lásky, nenávisti, prokletí a naděje." I po jménech sbírek je ta dráha povzbudivější: Adam a Eva, Český orloj, Tanec smrti. Potíž zůstává v tom, že energii šiktancovské poezie (a zřejmě každé skutečné básnické tvorby) vlastně objasnit nelze. Řemeslo, skladebné i estetické principy – to ano; zjistíme z čeho je vystavěn základ, čím je zpevněn, čím zdoben. Poznáme finesy. Vyčteme, nakolik je básník dříč, kde riskuje, s čím si hraje, v čem je naléhavý. Ponecháme-li matnou kulisu dobových okolností, do ní dosadíme přibližný kostým soukromí sledované osobnosti a ocitujeme z díla – stejně je výsledek pouhým nádechem, něčím podobným pokusu vyslovit chuť či vůni.
Karel Šiktanc
V čítankách a učebnicích české literatury jistě Karel Šiktanc figuruje. V ikonicky strnulé heslovité podobě. Je publikace Někde tady způsobem básníkova oživení? Zpřístupňuje, vysvětluje, láká? Znalce poezie Karla Šiktance kniha Petra Hrušky jistě neurazí. Těm, kteří probírané verše obdivují, se tu potvrdí, že právem. Kteří mají výhrady, či cítí nepřízeň, se kvůli tomuto svazku svého směru stejně nepustí. Snad humorné je pomyšlení, nakolik básníka vlastní přetlumočení ohromilo, zda ho kvitoval, korigoval. Závěr? Monografie naznačí zrod i postupy vnějšku, špičkové technologie. Niterné taje a kouzlo poezie je však třeba hledat pořád a především v původních sbírkách.
