A obojí zábava je produktem rozkládající se společnosti produkující dekadentní kulturu.
Televize je už ze své podstaty, určené masovostí distribuce, a tím i plánovitou průměrností svého obsahu, přímo vzorem této kulturní dekadence.
Jedním z nejnázornějších příkladů této pokleslosti je módní vlna nových zábavných pořadů, pro něž se vžil pojem reality show. Jenže tento pojem je stejně klamný jako veškerá podstata masové televizní zábavy.
Jde jen o komerci
Televize vždycky byla principiálně technologickou záležitostí. Vzešla z technické vyspělosti lidské civilizace, podmíněné vyspělostí ekonomickou.
Proto je televizní tvorba těsně spjata s komerční sférou. S trochou nadsázky by se dalo říci, že veškeré televizní vysílání není ničím jiným než důmyslně vytvořenou komerční propagandou, prokládanou více či méně zábavnými programy všeho druhu.
Společenský účel vysílání spočívá pouze v informování diváků, potenciálních zákazníků, o novém zboží a nových službách. Vše ostatní je toho jen služebným nástrojem. Diváci zákazníci se díky televizi stávají součástí nekonečného řetězce, který roztáčí kola soudobé společnosti: vývoj–výroba–distribuce–spotřeba.
Televize jednotlivé etapy váže do jednoho celku a z této "služby" žije a profituje.
Nástup nových programových formátů televizního vysílání byl podmíněn jen a jen potřebou těsnějšího připoutání diváků, coby potenciálních zákazníků televizních inzerentů. Dosavadní metody – především nekonečné bezduché seriály a estrády – přestávaly účinkovat, takže bylo zapotřebí vyvinout nový magnet, který by přitáhl lidi k obrazovce.
Zcela plánovitě byl vybrán prvek, který lidi vždycky fascinoval – realita. Jenže televizní realita má ke skutečné realitě hodně daleko.
Pouze klam
Je to klam od samého počátku.
Všechno je zmanipulované a zinscenované.
Účinkující jsou vykořeněni ze své skutečné reality a přesazeni do reality televizní. Tvůrci a konstruktéři této "reality" zde bezostyšně zneužívají lidských emocí. Na jedné straně vykořisťují charizma marketingově "vykastingovaných" soutěžících, na druhé straně lisují individualitu každého jednotlivého diváka do archetypu emočně okoralého zprůměrovaného jedince. Diváka, osamělého ve svém stereotypním životě, unaveného prací a pasivně konzumujícího produkt prokládaný bezpočtem zjevných i skrytých marketingových a reklamních sdělení…
Soudobá vlna nejrůznějších reality show, které se po vyčerpání diváckého zájmu na kariérní soutěži Česko hledá SuperStar chystají zavalit i českého diváka, jsou stejně reálné, jako byla zmíněná vystoupení gladiátorů ve starém Římě. Tehdy sice také tekla skutečná krev, dnes zastoupená někdy stejně drastickými emocemi, ale všechno ostatní je zaranžované, aby to přineslo kýžený společenský efekt. Utlumení odbojnosti a rozptýlení obyvatel kdysi, jejich zaujetí a získání pro nástroje masové spotřeby dnes.
