Kontrola zlatnictví se připravovala v režimu nejvyššího utajení. Na místě – v jedné karlovarské ulici – třináct inspektorů najednou „přepadlo“ šest zlatnictví. Po dvojicích obsadili prodejny a za šest hodin prohlédli všechno zboží, které tam bylo – několik tisíc kusů v každém obchodě.
Majitelé se při kontrole snažili některé šperky schovat, aby se vyhnuli zabavení. A ostatní zlatníci v ulici rychle stahovali rolety, aby kontrola nepřišla i k nim.
„Obchody jsme si vytipovali předem. Během karlovarského filmového festivalu si jeden z našich inspektorů náhodou všiml, že ve výlohách mají vystavené zboží bez označení, zda je ze zlata, stříbra a podobně, což je jasné porušení zákona,“ říká ředitel puncovní inspekce Josef Šťastný.
„Připadá nám to jako byrokracie. Puncování považujeme za zbytečné, v mnoha státech Evropy, například v Itálii, se nepuncuje,“ uvedl jeden z majitelů zlatnictví, který však nechtěl být jmenován.
Kromě neopuncovaného zlata našli inspektoři další chyby.
„Třeba chybějící váhy, takže zákazník si nemůže zkontrolovat, jakou hmotnost kupovaný šperk má – a navíc je to zákonná povinnost. Nebo špatně vypsané paragony, nejčastěji opět chyběla informace o hmotnosti kovu. To, že člověk kupuje ‚jeden prsten v ceně 150 tisíc korun‘, opravdu nestačí,“ podotýká Šťastný.
