Nečekejme je. Jiřina Musílková pověstnou žábou na zdravotním prameni rozhodně není a nebyla. Pitvat nepřátelství ministra k paní Musílkové už nemá smysl. Pojišťovna je bohužel spojena pupeční šňůrou s politikou a politika ČSSD (s podporou komunistů) ji semlela.
Kdo se v oboru nezávisle orientuje, říká, že se Musílková stala rituální obětí špatně vyladěného zdravotnického systému, který víc vydává, než inkasuje. Chyby a přešlapy v hospodaření se v monstrózní veřejnoprávní instituci (téměř sedm milionů klientů a víc než stomiliardový obrat) vždycky najdou, najde se tedy i důvod ředitelčina odvolání.
Buďme na chvíli cynici: jeden člověk, jeden manažer odejde, druhý zase přijde. Postavení největší pojišťovny, její hospodaření a její dluhy se tím nezmění. Za dluhy může i stát, dokonce především stát (a politici), který pojišťovně přikazoval platit víc, než vybere.
A v tom je hlavní problém zdravotnictví – ne v paní Musílkové, v palácích či v reklamních medvídcích. Miliony vyplýtvané na hlouposti a zbytnosti, jako je třeba antikoncepce či plavenky, mnohamiliardový deficit nezpůsobily.
České zdravotnictví připomíná nebožáka, který stojí rozkročený nad roklí: jedna noha na tržním břehu, druhá na břehu centralizovaném, socialistickém. V téhle strnulé pozici neuděláte nic. Ani s miliardovými dluhy. Je třeba se rozhodnout...
ČSSD se teprve teď, po osmi promrhaných letech vládnutí(!), s ministrem Rathem a s podporou komunistů rozhodla: radši skočí na státem dirigovaný břeh. Břeh zdánlivě vypadá bezpečně: stát a politici vezmou pod křídla pojišťovny, peníze i příděl lékařské péče.
Člověk, který zažil socialistické zdravotnictví před rokem 89, se právem obává. Člověk, který zažívá politiky po roce 89, se bojí o to víc.
