Proč právě v něm našel premiér zalíbení? Proč mu nabízí post náměstka, který by slabé ministryni dělal jakéhosi kardinála Richelieu? Vždyť Rath je profesionální rebel bez přebytku skrupulí, jako prezident komory a emeritní odborář má i svůj podíl na problémech zdravotnictví.
Odpovědí je víc.
Ti dva, Paroubek i Rath, jsou si podobní jako blíženci. Oba jsou dravci, schopní manipulátoři, oba spojuje mimořádná vůle po vítězství, nepostrádají narcismus vůdců.
Prezident lékařů také může do voleb udržet vzpurné zdravotníky na uzdě. Reformy už vláda nestihne udělat. Poslední, co by premiér potřeboval, jsou naštvaní lékaři a vystrašení pacienti u volebních uren.
Proto je lepší mít rebela vedle sebe než za zády.
Do třetice – Rath zapadá do premiérovy personální hry využívající zajímavé nestraníky (ČSSD osobnostmi zkrátka neoplývá). Liberálního Jahna nasadí coby volebního lídra do pravicové Prahy, populárního herce Jandáka na ministerstvo kultury, slavného lékařského šíbra na ministerstvo zdravotnictví... ČSSD je natolik vděčná premiérovi za svou renesanci, že ani nemrkne.
Ale budou tyto Paroubkovy "kádry" ctít program sociální demokracie? Zbytečná otázka. Ve zdravotnictví ČSSD žádný reálný program nemá. Programovou prioritou premiéra je momentálně volební vítězství.
Programovou prioritou Davida Ratha jsou zase lékařské platy. Spokojený lékař rovná se spokojený volič – plácnout si tedy mohou hned.
Vezměme věc z druhé strany: Milada Emmerová by musela být blázen, kdyby na představu o dvouhlavém řízení resortu přistoupila: ona ministryně na oko, politicky odpovědná, taková fajnovější tisková mluvčí. David Rath, náměstek ovládající ministerstvo, leč bez politické odpovědnosti. Přeloženo do jedné věty – Rath by vládl, Emmerová poslouchala a nosila kůži na trh.
Konečně, mohl by David Rath našemu zdravotnictví vůbec pomoci? S trochou fantazie a bez záruky: mohl.
Je schopnější než ministryně.
Má na své straně část lékařské obce. Tu druhou však má stejně vášnivě proti sobě.
Nepostrádá odvahu jít čelem proti Čínské zdi. Všimli jste si? Šel mezi stávkující soukromé lékaře – i když věděl, že bude vypískán kvůli svému protežování nemocnic. Stejně "odvážně" ale prohlásil, že chápe úplatné lékaře, neb berou málo.
Určitě je vždycky riskantní, když se ve vysoké státní funkci usadí představitel jedné zájmové skupiny (nemocničních lékařů). Ale pytlák bývá dobrým hajným. Proč by se tedy věčný odborář snažící se vydupat pro lékaře co nejvíc z našich peněz nemohl změnit v reformního úředníka, který naše peníze chrání? Hlavní argument proti Rathovu angažmá s ním však nesouvisí: zdravotnictví nepotřebuje dalšího lékaře na ministerstvu. Potřebuje především ekonoma, který si profesní lobbisty podrží pěkně od těla.
