Pane poslanče, vystupujete vždy velmi razantně. To skutečně takový jste, nebo je to jen politická taktika?
Vidíte, a mně to zas tak razantní nepřipadá.
Velká část veřejnosti i médií si to ale myslí.
Politik by měl hovořit srozumitelně a když se mu něco nelíbí, tak by to měl umět jasně vysvětlit a doložit. A k těm nejrazantnějším politikům v cizině máme ještě hodně daleko.
Není to však skutečně pouze hra pro veřejnost? Silná slova, za každou cenu něco říci, být většinou proti všemu?
Nikdo nevystupuje proti všemu, tak zploštěně to může vypadat z televize či z novin. Možná jsem citován častěji, protože se zajímám o témata, která zajímají i ostatní lidi. Pak to vypadá, že Rath se rád vyjadřuje ke všem, ale Rath se nevyjadřuje ke všemu.
Rath rád… Je vám jedno, jak vás pak hodnotí veřejnost a že vyvoláváte antipatie?
Je to hodně o povaze toho, kdo vás hodnotí. Já nemám rád bezbarvé politiky, ty kývače. U nás je spousta lidí, u nichž vůbec nevíte co si myslí, co chtějí. To je strašná chyba pro politika. Je to jako v medicíně. Představte si doktora, který neví, co je pacientovi, který neví, co s ním má dělat. V české politice je mnoho lidí, kteří tam kvůli ní samotné vlastně nejsou.
A kvůli čemu tam jsou?
Protože je to dobrá živnost.
Pro vás je to také dobrá živnost.
Ale já nevydělávám víc než předtím. Je to podobné, jako když jsem byl lékař. Dělám politiku proto, že mě baví. Neberu to jako byznys. I proto jsem razantní.
Ovšem vaše vystupování, někdy i provokování, může také skončit fackou, podobné té, kterou vám dál Miroslav Macek. Není to už moc z obou stran?
V politice jsou emoce, jde o to, aby je člověk dovedl kontrolovat. Pan Macek mi připadá jako psychopat, který je nekontroluje. To se ale občas stává, to k politice patří. Na druhou stranu existují neviditelné typy. Na ministra dopravy Řebíčka asi nikdo kvůli jeho názorům útočit nebude, protože nikdo neví, jaké názory má.
Takže je to divadlo a vy ho hrajete rád?
Život je trochu divadlo a každý hraje svoji roli. To děláte i vy novináři. I roli doktora jsem se musel naučit, to není dané. A politika je ještě větší divadlo než novinařina a medicína, navíc se odehrává před zraky všech. Má-li být někdo trochu dobrým politikem, musí být aspoň trochu dobrým hercem.
Na podzim kandidujete v krajských volbách ve Středočeském kraji. Tam bývá ODS silná. Nelimitují vás dopředu ty vyvolávané antipatie?
Čas nás rozsoudí, jak to vlastně je. Má-li sociální demokracie šanci uspět ve středních Čechách, tak tam musela postavit někoho obdobně známého, jako je hejtman a místopředseda ODS Bendl. On je ztělesněním razantní politiky ODS. Prodal jedenáct nemocnic a tuto problematiku já znám. Kdybych dostal nabídku na jiný kraj, tak na to nekývnu.
Představme si hypoteticky, že byste se svou stranou na podzim ty krajské volby vyhrál. Stal byste se hejtmanem a opustil Sněmovnu?
Jdu do toho s tím, že pokud vyhrajeme, budu hejtmanem. Zda bych pak byl i nadále poslancem, to zůstává s otazníkem. Rozhodnu se až po těch volbách.
Před volbami v červnu 2006 jste sám nabídl své služby Jiřímu Paroubkovi. Jaké s ním máte dnes vztahy? Nestal jste se jeho konkurentem?
Máme dobré vztahy. Já proti němu nepůjdu a nikdy bych proti němu nekandidoval na předsedu strany.
A nelitujete nakonec svého vstupu do vysoké politiky?
Mě to baví. Mám to trochu jako hobby. Nebojím se, netaktizuji. Ale jsem schopen kompromisů. I když ODS si často představuje jako kompromis to, že někomu bude šlapat po břiše. Já si ani po břiše, ani po hlavě šlapat nenechám.
Když tedy pomineme ty volby krajské, je vám jedno, jak byste dopadl za dva roky při dalších volbách do Sněmovny?
V podstatě ano. Jako doktor, který dělal akutní medicínu, vím, že nevíme, co bude za hodinu. Spousta lidí si dělá velké plány na mnoho let dopředu, ale v podstatě jsme jen půjčení na tomto světě. Já si dělám v politice plány programové, ale osobně jsem připraven na všechny varianty. Všechny role, které jsem v životě hrál, jsem hrál rád a bavily mě. Proto jdu do některých věcí po hlavě.
Ale někteří lidé z ODS tvrdí, že v době povolebního vyjednávání mezi ní a ČSSD v roce 2006 jste nebyli v případě zdravotnictví tak daleko od dohody. Je to tak?
Ne. Je to lež. Vždyť jsme se neshodli ani na zápisu. S panem Julínkem jsem se v důležitých věcech neshodl prakticky na ničem. Rozpory byly propastné. Kromě příspěvků na stravu při pobytu v nemocnicích jsme odmítali poplatky jako takové a odmítáme převod nemocnic a pojišťoven na akciové společnosti. Byla mezi námi čínská zeď. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že jsme se v něčem shodovali.
Podobné rozpory byly mezi občanskými a sociálními demokraty ve všech oblastech?
Měl jsem dojem, a to bylo pro mě nemilé překvapení, že s ódéeskou si plácnul Zdeněk Škromach. Považuji od té doby za iluzi tvrzení, že on je levicové křídlo sociální demokracie.
Tak moment, vždyť vy jste byl kdysi členem ODS. Jaké jste dnes křídlo v ČSSD?
Křídlo zdravého rozumu. Jsem lehounce nalevo od středu. V otázce daní, kde jsem zastáncem daňové progrese, jsem více levicový, daleko více než například Bohuslav Sobotka. V jiných otázkách jsem zase středový liberál.
Tak se podívejme, kde se nacházíte v případě zdravotnictví. Sociální demokracie byla u moci v letech 1998 až 2006 a ministři zdravotnictví byli z vaší strany. Proč jste neřešili některé problémy?
To máte pravdu. Odpovědnost za to ze sociální demokracie nelze sejmout. Požadoval jsem kdysi od premiéra Zemana, aby odvolal ministra Davida, a od premiéra Špidly, aby odvolal ministryni Součkovou. Na to jsem názor nezměnil. Naopak uvážlivý a rozumný ministr byl profesor Fišer. Dobré vztahy jsem měl i s paní Emmerovou.
Jenže Emmerovou jste vystřídal, když nebyla schopna čelit rostoucímu deficitu ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Tehdy měla pojišťovna deficit čtrnáct miliard. Dnes mají všechny zdravotní pojišťovny přebytek 26 miliard. To si, předpokládám, přičtete k dobru?
Každý chválí hlavně sám sebe, předpokládám, že i vy. Pokud jde o ta čísla, ministr Julínek neudělal v otázkách zdravotního pojištění nic. Tak jak to bylo nastaveno za mne, to doteď dobře funguje. Ale pozor, to nebyla jenom moje práce. Velmi mi pomohl exministr financí Sobotka a měl jsem velkou podporu Jiřího Paroubka.
Vy tvrdíte, že ministr Julínek jen slízává smetanu?
On se věnuje fantaziím, co bude za sto let, ale pojišťovny nechal samopohybu. Udělal jedinou věc, která je sice systémově špatná, ale je pro něj výhodná a byla by pro každého ministra výhodná. Změnou zákona si podřídil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Osobně bych to nenavrhl, ale abych nebyl farizejský, jako ministr bych to i já přivítal.
Je vůbec potřeba zásadně měnit systém zdravotnictví, jak se o tom pořád hovoří?
Změnit ano, ale zásadně ne.
Jak to myslíte konkrétně?
Neshodneme se s Julínkem na penězích. Do systému jde necelých dvě stě miliard za rok, a to je asi sedm procent hrubého národního produktu. Mimo postkomunistický blok se na to dává ve vyspělých zemích Evropy více peněz.
Vždyť některé analýzy hovoří o tom, že desetina peněz putujících do zdravotnictví se proplýtvá. Proč tam dávat další?
Proplýtvá, proplýtvá... Nikdo přesně neví, zda je to pět, či dvacet procent. Přitom český systém je jeden z nejefektivnějších v Evropě. Dosahuje podobné výsledky jako v Rakousku, Německu či Francii, které dávají na zdravotnictví procentuálně víc. Lišíme se v komfortu pro pacienty, ale když dostanete infarkt, tak se u nás o vás postarají lépe než o průměrného Němce. Máme slušnou úroveň za solidní peníze.
Abychom si rozuměli, vy si myslíte, že naše zdravotnictví nepotřebuje revoluční změny?
Systém funguje, protože je dobře organizovaný a dobře technicky vybavený. Máme dost solidních sester i doktorů. Dám příklad – v péči o těhotné ženy a novorozence patříme k absolutní světové špičce. Já mám strach, že zásadní překotné změny mohou systém narušit a stav tím zhoršit.
Takže byste nedělal nic?
To ne! Systém potřebuje některé úpravy – dal bych do něj více peněz a lépe by se v něm měly kontrolovat toky peněz.
Odkud by šlo více peněz? Zvýšilo by se pojistné, které i tak roste? To je podle vás dobrá politika?
Proč ne? Pokud chcete mít kvalitní zdravotnictví, dobré školství, dobrou policii, tak z jakých peněz se to zaplatí? Z našich, veřejných. Pánbůh nám to nenadělí.
Nenadělí, ale já jako plátce ani netuším, kam peníze z pojištění přesně jdou. Proč bych měl strkat své peníze do černých děr?
Souhlasím. Vždyť hovořím o kontrole toku peněz. Stačila by jedna takzvaná povinná platebna, to slovo používám schválně, jakási veřejnoprávní obdoba VZP. Vedle toho ať klidně existují soukromé ústavy na komerční připojištění. Pak by se muselo stanovit, co je plně hrazené z pojištění, co částečně a co hrazené není. Zavedl bych on-line evidenci všech výkonů o pacientovi. Abyste i vy měl kontrolu nad tím, co jste dal na pojištění a kolik jste toho ze systému utratil. Mohla by existovat čipová kartička, ve které by byly uloženy informace o závažnějších nemocech člověka a lékař by mohl výkony vyúčtovat pojišťovně jen s touto kartou. Aby to měl pod přímou kontrolou každý. Najednou bychom viděli, kde se šidí a kde se plýtvá.
V rámci toho by se platily některé poplatky?
Hovořím o jiném systému. Děti a důchodci by neplatili nic a ti, co vydělávají, by si mohli platit vyšetření do určité ceny. Třeba do pěti set korun. Jenže to není poplatek, jak ho známe dnes, tyto peníze by vám pojišťovna zpátky proplatila. Vy byste měl kontrolu, ambulantní lékaři by získali hotovost a těžko byste se nechal jen tak ošidit za své peníze. U dražších výkonů a operací by to běželo jako dnes.
Proč by nemohla být i Všeobecná zdravotní pojišťovna státní akciovou společností, jak chce ministr Julínek? Možná by lépe hospodařila?
Vždyť Julínek říká každou chvíli něco jiného. I tento týden měnil názory. Kdo tomu má rozumět? A státní akciová společnost je sice hezká věc, ale nějaká vláda pak může kdykoli rozhodnout o prodeji akcií soukromému subjektu, a to bez parlamentu. To odmítáme.
Vy si opravdu myslíte, že by to někdo udělal? Že by si to dovolil?
A proč ne? U této vlády nelze vyloučit nic. Vůbec jí nevěřím. Pokud to má být neziskové, tak to jsou jiné právnické osoby než akciovky. Jenže podobně jako vzdělávání je i zdravotnictví byznys. To je ve světě běžné. Část zdravotnictví může být byznys. Ale pokud máte infarkt, rakovinu nebo jste při těžké nemoci v bezvědomí, tak to je veřejná služba, to nesmí být byznys. Byznys je tam, kde může být nemocný zákazníkem. Až budete vážně nemocný, tak těžko můžete být zákazníkem. Jak se budete rozhodovat v bezvědomí? Jako zákazník? To určitě ne.
Poslední měsíce se spory o zdravotnictví převtělily do hádek o zavedení poplatků. Vypadá to, že některé z nich budou možná zrušeny. To vám vyhovuje? Nebo je to málo?
Ideální by bylo zrušit je úplně, protože jsou nesmyslně nastavené. Zcela vyňaté by měly být děti spolu se starobními důchodci do určitého příjmu. Lidé s nadstandardním příjmem platí pro ně směšných třicet korun stejně jako chudák důchodce, kterému peníze chybějí. Proč má někdo, kdo žije z osmi tisíc čistého, platit jako Topolánek, který má 160 tisíc měsíčně?
Jenže poplatky už běží. Nechal byste některý z nich v platnosti?
Nenechal, kromě příspěvku na stravu v nemocnici. Ale ani to není správně nastavené. Dnes je to příspěvek na hospitalizaci, ne na zlepšení toho jídla.
Vaše soukromá lékařská praxe ještě pořád běží? A vybíráte poplatek?
Praxe běží, ale poplatek nevybírám.
To znamená, že jako poslanec porušujete zákon?
Já se s pacienty o to nepřu. Pokud nám někdo těch třicet korun dá, tak za ním neběžím a nestrkám mu to zpátky do kapsy. Ale neříkám si aktivně o poplatek.
Vášnivě se také diskutuje o plánované proměně fakultních nemocnic. Ale podívejme se na to obecně. Jak by měl podle vás vypadat systém nemocnic?
Veřejné by měly zůstat fakultní a krajské nemocnice. Optimální by bylo mít jednu veřejnou nemocnici zhruba na sto tisíc obyvatel. Bylo by jich tedy asi sto. V republice máme kolem 160 nemocnic. Ten zbytek ať je klidně soukromý. Sociální demokracii nevadí konkurence a pluralita vlastnictví, ale každý má právo na dostupnou péči v nějakém okruhu od svého bydliště, kde po něm nebudou chtít peníze a kde ho vždy ošetří.
Jak se díváte na soukromé nemocnice, jaké má na severu Moravy třeba pan Chrenek?
Někteří jeho kritici varují před monopolem na zdravotní péči. Nemyslím si, že to přináší něco dobrého, ale pacientům nezbývá nic jiného než to respektovat, protože nemají na výběr. Pacienti jsou tedy rukojmím těch nemocnic. Pokud nemocnice patří monopolům, tak to není dobře. Nezlobím se na pana Chrenka, že to dělá a má to jako byznys. Zlobím se na politiky, že jim to nepřijde divné. Vždyť naše zdravotnictví není koncipováno přes pojištění na to, aby se z toho tvořil zisk. Byznysmen do toho vstupuje a chová se logicky, když chce vydělat. Kdo se nechová logicky, jsou politici, kteří to umožňují.
A pokud má někdo dostatek peněz a chce si platit nadstandardní služby, má vůbec k tomu možnost a podpořil byste to?
Určitě. V minulosti to bylo poněkud komplikované, dnes je to lepší. Kdo chce, ať si platí, co chce.
