Měli jsme v minulosti případ, kdy viceprezident ČLK byl zároveň poslancem a pak i náměstkem ministra. Tolik střet zájmů de iure a nyní ke střetu zájmů de facto. Zdravotnictví je plné lobbistických skupin. Od výrobců léčiv a zdravotnického materiálu přes "stavební lobby", velké finanční skupiny, úředníky pojišťoven, managementy nemocnic, politiky státu i krajů. I zdravotníci a pacienti jsou skupinami, které mají zájem na změnách. Domnívám se, že jsou to skupiny nejdůležitější, o ně jde především.
Zdravotnictví má být kvalitní službou, kterou poskytují kvalitně ohodnocení zdravotníci.
Pokud přistoupím na argumentaci o střetu zájmů, pak lékař v čele resortu zdravotnictví je pozitivním střetem zájmů. Lékaři jsou totiž jediní, kteří přísahali, že své kroky budou činit ve prospěch pacientů. Takto se chovám po celou dobu svého působení v čele komory. Často se říká, že by měl být v čele resortu ekonom. Nemyslím si, že by to bylo ku prospěchu.
Znám několik nemocnic, které do problémů přivedli ekonomové, a naopak znám skvěle fungující nemocnice, které vede lékař. Je to logické, protože ekonom není často schopen vidět medicínské důsledky, a navíc mu lékař v zájmu péče o pacienta dokáže vždy zargumentovat potřebnost přístroje či podávání drahého léku. A to třeba i tehdy, když cena je několikanásobná a účinek jen o deset procent vyšší než u jiného. Naopak lékař s ekonomickým myšlením má proti ekonomovi obrovskou výhodu.
Lékařská komora je stavovskou samosprávnou organizací, která je zřízena zvláštním zákonem. Z toho důvodu musí být apolitická. Neexistuje však ve vzduchoprázdnu. Zdravotnictví je politikum a v posledních letech a měsících asi jedno z největších, protože to, jak funguje, zajímá každého.
Komora pod mým vedením má jasný pohled na problémy zdravotnictví a jejich řešení, které byly projednány na mnoha jednáních a které odsouhlasil sjezd svobodně volených delegátů, tedy nejvyšší orgán samosprávné organizace.
Vždy jsem se usneseními sjezdů řídil a hledal k prosazení cílů politickou podporu napříč politickým spektrem.
Tedy komora názory nepřizpůsobuje politickým stranám, ale naopak.
Pokud bych byl jmenován ministrem zdravotnictví, budu mít možnost prosadit více kroků, které považuji za klíčové pro občany a zdravotníky. Budu se i nadále řídit lékařskou přísahou.
Nedokážu předvídat, jak dlouho bude možné kvůli pracovnímu zatížení obě funkce vykonávat dohromady. Na sjezdu jsem řekl, že si to dlouhodobě nedokážu představit. Určitě však vím, že nemohu na funkci prezidenta ČLK abdikovat hned, protože tým mých spolupracovníků je převážně tvořen ze zaměstnanců a spolupracovníků lékařské komory. Nemohu za sebou zanechat prázdné kanceláře a takto významnou a důležitou organizaci paralyzovat. To není o zadcích, ale o odpovědnosti.
