Ministr dokonce požádal premiéra Jiřího Paroubka, aby svolal Bezpečnostní radu státu.
To je však skandální. Je vážným ohrožením demokracie v této zemi, když ministr zdravotnictví uráží slušné obchodníky a hrozí jim soudy jen kvůli tomu, že se domáhají peněz, které jim právem patří.
Nedávno jsem obědval v příjemné restauraci. K dobrému jídlu jsem si dal pivo. Pravda, čtyřicet korun za půllitr není úplně nejlevnější, ale pro jednou to zaplatím. Jako zákazník jsem svobodně přijal nabídku od prodávajícího. To je normální obchodní vztah.
Kdybych se však řídil příkladem ministra Ratha, také bych měl vrchnímu vynadat do gangsterů a vyděračů, protože prodávat pivo za čtyřicet korun je přece skandální.
Ne! Prodávat zboží za cenu, se kterou je zákazník dopředu seznámen, a za předem dohodnutých podmínek není vůbec skandální.
Tady je třeba jasně říct, že mezi distributory léčiv a nemocnicemi je běžný obchodní vztah, a pokud nemocnice nejsou schopny platit za léky, tak je zkrátka nedostanou.
Pokud přestanu platit nájem, domácí mě vystěhuje z bytu. Nad tím se nikdo nepozastavuje, proto nechápu, proč by v případě nemocnic měla platit jiná pravidla.
Na celé této kauze je nehorázné něco jiného - to, že nemocnice neplatí včas. Je nepřípustné a protizákonné, aby nemocnice trvale platily pozdě za dodávky léků.
Požadavek distributorů, aby lhůta splatnosti trvala jen čtrnáct dnů, je naprosto legitimní a v obchodní branži je tato doba obvyklá.
Pokud chce ministr skutečně řešit problém, měl by zajistit, aby nemocnice začaly za léky řádně platit, ne aby působily problémy svým dodavatelům. To je opravdu to nejlepší, čím by prospěl svému resortu a hlavně pacientům.
U ministra Davida Ratha to není první selhání. Jeho zvykem jsou silácká gesta a urážky názorových oponentů místo skutečného řešení problémů. Takže propříště by bylo dobré, kdyby se ministr Rath krotil ve svých vystoupeních. Nebo by si sociální demokracie měla najít lepšího ministra zdravotnictví.
