Je zbytečné opakovat, že cokoli je k mání zadarmo, zavání už předem velice podezřele, neřkuli, že kategorie zvaná stoprocentně a dočista zdarma prakticky neexistuje. Ovšem kdo potřebuje dětem vysvětlit význam slova populismus, lepší příklad nenajde.
Rath se nechal slyšet, že bude třicetikorunové poplatky za pacienty raději hradit ze svého, neboť jinak by se prý styděl. Tím spíše, že do jeho soukromé ordinace chodí kolegové ze Sněmovny, hlavně sociální demokraté – to jim má snad říkat o peníze?!
Zákonodárce má vskutku prazvláštní představy o zákonu: kdo se zavedením poplatků nesouhlasil, bude je obcházet. To zní stejně, jako kdyby poslanec, který hlasoval proti omezení rychlosti v obcích, mohl frčet beztrestně přes náves devadesátkou.
Na druhé straně je Ratha třeba chápat. Ví, jaký průvan udělají tři pětky v poslanecké peněžence, zvláště jestli si kolegové v souladu se socialistickou představou o bezplatném zdravotnictví zvykli chodit k lékaři jako na každodenní potlach u piva.
Navíc by u kasy ztratil glanc: představa elegantního Ratha s motýlkem a stetoskopem, kterak běhá do trafiky pro drobné, je děsivá. A hlavně, pacienti prominou, to zdržuje.
Dobrotivý pan doktor, který by snad raději prodal všechny své domy, než aby ožebračil ubohé lazary žadonící o živočišné uhlí, musí stihnout parlament, mítinky, kampaně, média a k tomu ještě boj o post středočeského hejtmana. Přece nebude coby šéf kraje potupně chřestit mincemi!
Lékař lidumil má těžkou volbu. Jako novodobý Albert Schweitzer by měl nejspíše odhodit salonní úbor a odjet do Amazonie očkovat domorodé kmeny proti zhoubné epidemii pravicového myšlení.
Jenže v deštných pralesích by se neohřál v záři reflektorů. Kromě toho hrozí, že po svém spasitelském gestu se už z ordinace neprobije. Není totiž lepší cesty, jak Ratha jednou provždy utahat, než ho vzít za slovo, vytvořit kilometrové kýchající fronty před jeho domem a dožadovat se bezplatného ošetření, které slíbil.
Pacient má přece právo vybrat si lékaře – vyberme si tedy všichni Ratha. Jen ať nás uštvaný nositel Hippokratovy přísahy zkusí odmítnout!
Otázkou však zůstává, kdo by pak vyléčil Ratha. Mohl by skončit vyčerpán, pokryt ranami, jizvami, otoky a strupy, roztřesen zimnicí, zmítán křečemi, blouznící v horečce – a přesto bez pomoci, dokud by z kapsy nevytáhl třicet korun. Lékaři by se jinak kolegy, který jim kazí živnost, nedotkli ani klacíkem.
