Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rasismus naruby

  13:23aktualizováno  13:23
Pohled do novin v poslední době nenaplňuje duši optimizmem - to lze konstatovat bez obav o obecný a zásadní nesouhlas. Jednou z nejproblémovějších oblastí, která straší zákonodárce a vnáší neklid do našich řad je rasizmus a s ním spojená diskriminace.
Nehodlám se v tomto pojednání zabývat pitváním primárních, sekundárních, terciálních či optimálních příčin - to nechám odborníkům, jen bych chtěl poukázat na další etapu, která na nás v této sféře stále čeká a tou je reverzní diskriminace. Zatím vše nasvědčuje tomu, že v případech konfliktu mezi skiny  a Rómy se příslušné autority až na výjimky snaží  postupovat nestranně a podle litery zákona. Předpisy jsou dané, všichni jsme si rovni a zasluhujeme stejný metr ať se jedná o zdivočelého skina či těžko se přizpůsobujícího  Róma. Pohleďme ale za oceán a zamysleme se nad velmi podobným problémem se kterým se potýká kanadská společnost a  který se týká poměrně rozsáhlé indické menšiny. Výše zmíněná podobnost má ovšem pouze etnické rozměry - obě rasy mají společné kořeny a dále skutečnost, že příslušníci hindustánské víry mají zásadní potíže s přizpůsobením, což je ovšem, na rozdíl od našich Rómů, dáno jejich hindustánskou vírou. Žil jsem v Kanadě 25 dlouhých let, což mi umožnilo vnímat problém indické menšiny a porovnat ho, ku příkladu,  s "black and white" problémy v USA. Indové si v Kanadě tvrdošíjným trváním na prosazování své víry udělali mnoho nepřátel mezi (bílými) domorodci. Příklad za všechny - v Kanadě, která nemá mnoho tradic starších sta let, existuje tzv. RCMP - Royal Canadian Mounted Police, což není nic menšího než u nás dobře známá Královská kanadská jízdní policie. Na rozdíl od řadové policie, uchazeči do této elitní instituce jsou mnohem pečlivěji  vybíráni, dobře vycvičeni a nosí nádherné, oku lahodící uniformy. Členové indické minority, která není svým počtem z hlediska politiků při volbách zanedbatelná, si prosadili, že pokud by se indický vyznavač hindustánského náboženství  ucházel a  byl přijat  v řady RCNP, může nosit místo slušivého tradičního klobouku turban a navíc má právo si připnout k pasu ceremoniální krátkou dýku zvanou "dagger". Jisté je, že představa přesně  vyrovnaného oddílu RCMP na koních je představou sympatickou a důstojnou, nabízející pocit jistoty a bezpečí. Když se ovšem objeví v přísně vyřezaném zástupu jezdec mající na hlavě místo klobouku turban,  nevypadá a ani nemůže to vypadat příliš pěkně. Takový obraz dosažitelné tradice milující a tolerantní Kanadíky dokáže přivést nebezpečně blízko bodu varu. Něco na tom je - kdyby se totiž všechny menšiny takhle chtěli prosazovat, oddíl RCMP by byla malebnost sama. Stačí si jen představit třeba Bavoráka  na kobyle v kožených kraťasech  (mám na mysli toho Bavoráka) s padacím  můstkem, bílými podkolenkami a v kloboučku se sojčím peřím. V přihlédnutím na začátek tohoto odstavce a zmínce o black and white trablech v USA je nutno připomenout, že tamní společnost by podobné excesy netolerovala - od každého emigranta ze všech koutů světa a všech barev se očekává přizpůsobení, následné začlenění do společnosti a participace v něčem, čemu se říká v USA "melting pot" což je něco jako tavící kotel, kde se všechny prvky roztaví  a vytvoří jakousi homogenní sloučeninu.
Abychom se ale vrátili k hlavnímu tématu tohoto pojednání. V Britské Kolumbii se stala taková zvláštní věc, na které si tamní tisk skutečně smlsl. Ve východní části Vancouveru, kde žijí v pohodě vedle sebe potomci různých národů i jejich tendenční přírůstky bydlel jednou jeden bílý anglosaský Kanadík vedle kanadského Inda. Měli tedy společný plot, který rukou společnou udržovali v akceptovatelném stavu. Jednoho jiskřivého rána si řečený Ind vytáhl z předsíně pestrobarevný koberec, přetáhl ho přes plot a jal se do něj mydlit holí, čili nedělal  nic jiného než  dělaly naše maminky, když  chtěly  své koberce zbavit prachu a nečistot. Toto počínání neuniklo pozornosti bílého souseda, který vyšel před dům a přemýšlivě se jal sledovat Indovo počínání. Nutno přiznat, že mu ze začátku asi skutečně nebylo zcela jasné, co jeho soused provádí, protože pokud neměl centrálně zabudovaný vysavač, který mu umožnil jen zasouvat hadici do otvorů ve zdích všech pokojů v domě, měl zcela určitě pořádného "hoovera", který měl sání jak jedna slečna kterou jsem znal. Nicméně, protože to byl typický bodrý  Kanaďan, přistoupil k Indovi a přátelsky povídá:
"Teda kámo, nemyslím si, že ho takhle nastartuješ".
Skutečně řekl v překladu "kámo" (buddy) a skutečně to asi nemyslel špatně. Kanaďané mají totiž vřelý vztah k napohled banální činnosti jakou je startovat auto a to hlavně proto, že právě startování vozů je v kanadských zimách frekventovaným problémem nad jiné významným a často nad pivem diskutovaným. Ovšem náš Ind místo, aby se chytil za břicho a jal se svíjet smíchy jak by tak nádherná poznámka zasluhovala, zrudl takovým způsobem, že připomínal barevný snímek výbuchu v továrně na protlaky v době podzimního západu slunce. Následně se  hluboce urazil a v hned druhý den za tepla zažaloval svého souseda za urážku na cti.  "So far no problem, jak se v angličtině říká - vyspělá demokracie umožňuje žalovat kohokoliv za cokoliv.  Tady se ale stala zajímavá věc. Výše uvedený případ dostal do ruky bílý soudce, který místo aby prohlásil něco v tom smyslu, že jeho soudní prostory jsou 40 stop dlouhé a že tudíž dává žalobci 10 vteřin aby je opustil nebo  že ho odsoudí za pohrdání soudem, uznal žalobu v celé výši a pokutoval bílého Kanaďana dvěma sty dolary neboť se obával z možného nařčení že je rasista.
Podobných případů bych mohl uvést více - není neobvyklé, že indičtí emigranti se uchází o práci na pilách nebo se, jako jejich soukmenovci žijící v Británii, živí taxikařinou. Podle kanadského tisku došlo i na případ, kdy Ind odmítl z náboženských důvodů sejmout turban a nasadit si ochrannou pracovní přilbu jak vyžadují   regulační předpisy a navíc měl zásadní problémy s komunikací neboť jeho angličtina byla ve velmi rozpačitých začátcích. To obé vedlo zaměstnavatele k jeho propuštění. Ind se ovšem na radu svého odborového právníka odvolal, spor vyhrál a zaměstnavateli nezbylo než mu zaplatit ušlou mzdu a vzít ho zpět. Nechci tímto pojednáním nikoho inspirovat, jen bych chtěl upozornit na nutnost přesně definovat příslušné předpisy a zákony, abychom se, pokud to bude jen trochu možné, mohli možným podobným problémům v budoucnu vyhnout.
Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nový hangár na letecké základně v Čáslavi
NATO chválí letecké základny v Česku. Investuje do nich miliardy

Výtečné. Tak zní verdikt zvláštní inspekce z velitelství vzdušných sil NATO, která kontrolovala stav leteckých základen v České republice. Především letištní...  celý článek

Programátoři Ivan Buchta a Martin Pezlar. Řecký soud začal po letech znovu...
Čeští programátoři unikli řeckému vězení, chtějí se však soudit dál

V Řecku hrozilo dvěma Čechům dvacet let za špionáž, vybojovali podmínku. Teď chtějí čistý trestní rejstřík. Fotili prý jen to, co ostatní turisté na ostrově.  celý článek

Ústavní soud v Brně nařídil obnovení případu, ve kterém byl odsouzen muž ke...
I ve vazbě má žena po porodu zůstat s dítětem, nakázal Ústavní soud

Ústavní soud předběžným opatřením zasáhl ve prospěch ženy, která ve vazbě porodila a nemohla s dítětem zůstat. Soud nařídil Vězeňské službě, aby přestala...  celý článek

Dumrealit.cz/Development
Obchodník - realitní specialista

Dumrealit.cz/Development
Zlínský kraj
nabízený plat: 35 000 - 100 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.