Hlavním cílem žaloby bylo poukázat na to, že protesty odpůrců elektrárny omezily dopravce v právu na svobodný pohyb zboží a osob přes hranice. Rakouské úřady podle nich neučinily potřebná opatření k tomu, aby jim toto právo zajistily.
Soud obžalobu zamítl s tím, že demonstrace byly v nejvyšším veřejném zájmu, tedy v zájmu zajištění ústavou zaručené svobody shromažďování. Úřady jim proto nemohly bránit, a to ani v případě, že tím byly dotčeny zájmy třetích osob, v tomto případě přepravců.
Příslušným úřadem v tomto případě bylo okresní hejtmanství ve Freistadtu, pod něž spadá i hraniční přechod Wullowitz, na kterém k blokádám docházelo nejčastěji. Žaloba se však obecně vztahovala na všechny hraniční blokády.
Soud dospěl k závěru, že hejtmanství postupovalo v souladu s právem, když blokádu povolilo, a později ji nerozehnalo. Zákaz by porušil svobodu shromažďování a zásah proti demonstrantům by znamenal bezpečnostní riziko, uvádí soud ve zdůvodnění svého rozhodnutí.
Odvolává se při tom na bouřlivé protitemelínské nálady v širokých vrstvách obyvatelstva" a tvrdí, že vzhledem k účasti šesti tisíc lidí na protestech jejich rozpuštění nebylo možné, aniž by to vedlo ke značným bezpečnostním problémům, informuje o případu Die Presse.
Uvedený počet účastníků protestů však vznikl sečtením jejich počtů na 80 různých akcích na podzim 2000. Soud také označil požadavky demonstrantů za "nesporné."
"Zřízení atomové elektrárny, navíc přinejmenším pochybné technické úrovně, v těsné blízkosti hranic je záležitostí nejvyššího veřejného zájmu a pokusy zabránit tomu jsou nesporně oprávněným nárokem postižených obyvatel," uvedl soud.
Právní zástupce českých dopravců v první reakci na výsledek procesu řekl, že se proti jménem svých klientů odvolá. Odvoláním se bude zabývat Vrchní zemský soud v Linci, píše Die Presse.
