Historik dodnes nevěří, že by Zilk s československými špiony spolupracoval.
Můžete říci, jak v roce 1998 reagovala rakouská veřejnost na informace o Zilkově spolupráci s StB?
Rakouská veřejnost reagovala na zprávy o Zilkově účasti na získávání informací československou tajnou službou v 60. letech nejprve užasle, později nevěřícně. Případné předávané zprávy se přičítaly Zilkově příslovečné upovídanosti. Státní tajemství však Zilk vyzradit nemohl, neboť k němu jako obyčejný novinář neměl přístup. K lepšímu mohl dát tak maximálně své osobní odhady či hodnocení o vývoji, ale o těch se dalo beztak dočíst v novinách.
Koneckonců Zilka rehabilitovali přece i přední čeští politici. Václav Havel jej přijal na Pražském hradě. Zilk zůstává nadále morální autoritou, kterou dosud byl.
Zilk vyprávěl několikrát o tehdejších schůzkách se spolupracovníky velvyslanectví ČSSR nebo s televizí ČSSR. Vždy popíral, že by za to byl odměněn.
čtěte takéHelmut Zilk mohl pracovat pro StB i pro CIA, naznačuje svazek |
Jakou roli hrál Helmut Zilk v politickém a společenském životě Rakouska?
Helmut Zilk byl daleko za hranicemi svých běžných činností váženým politikem a angažovaným občanem Rakouska. Jako špičkový novinář, jako ministr školství, jako starosta Vídně, jako ombudsman největšího rakouského deníku.
Jeho vliv na pozitivní vývoj rakouské společnosti byl veliký. Velmi brzy se snažil překonat hranice železné opony, navázat a prohloubit kontakty se sousedy. Takzvané "městské rozhovory“ Vídeň - Praha v šedesátých letech byly pro to prvním a nejznámějším příkladem. Byly první politickou živou televizní diskusí se západním televizním kanálem v zemích východního bloku.
Zilk byl a je pro rakouský vývoj a dějiny v 60. až 80. letech neodmyslitelný. Je jejich součástí.
5 000 šilinků. Zilkův podpis pod odměnou. Stvrzenka je formulována jako vrácení půjčky.
Jak se díváte obecně na problematiku tajných služeb a politické situace v Rakousku? Byla tato země pro špionáž zajímavá?
Nejpozději od roku 1945 se Vídeň a Rakousko obecně staly místem, kde působila řada zahraničních služeb, od KGB po CIA, a samozřejmě také Čechoslováci. Vídeň a Salcburk platily u spolupracovníků tajných služeb obecně za příjemné umístění. Rakousko bylo místem vrcholných schůzek studené války (Kennedy - Chruščov, Carter - Brežněv), sídlem řady mezinárodních organizací jako OPEC. Byla zde vysoká kvalita života i relativní bezpečnost.
Americká služba OSS (předchůdce CIA) referovala, že každý čtvrtý Salcburčan dává OSS informace, leckdy aniž by o tom on sám věděl. Tajné služby se uchylovaly k přehánění. I kdyby to byla pravda jen z poloviny, byl to stále ještě každý osmý Salcburčan. Podobná mohla být situace ve Vídni do roku 1955 a mohla částečně přetrvat i v 60. letech.
