Rájem trampů podél Kačáku

Praha - Pokud nepatříte mezi vlky samotáře, kteří s očima upřenýma střídavě na hodinky, mapu a kompas hltají jeden kilometr za druhým, aby během jediného dne zdolali půltucet hradů, několik skalních vyhlídek a alespoň třicet kilometrů, budete s trasou výletu pro poslední dubnový víkend spokojeni. Z výšlapu do zeleně by si totiž každý měl odnést příjemný pocit, není třeba se uštvat. Po minulých deštivých víkendech a mrazivých velikonocích se rozhodně tentokrát dá očekávat lepší počasí, zejména když je možné k výletu využít i prvomájové úterý.

SPOJENÍ: Cesta tam - busem číslo 307, odjezd ze Zličína v 8.10, příjezd do Ptic-křižovatky v 8.33 hodin. Cesta zpět - bus 307, odjezd z Unhoště v 17.17, příjezd do Zličína v 17.54 hodin.
KILOMETRY: Ptice 0, Svárovská lípa 2, údolí Kačáku 1,5, Dolní Podkozí 2,5, Markův mlýn 1,5, náměstí Unhošť 5,5, celkem 13 km.
MAPA: Okolí Prahy-západ (edice KČT číslo 26, měřítko 1:50 000)
OBČERSTVENÍ: Ptice - hospoda, Fajmanův mlýn - restaurace, Unhošť - více restaurací

V přírodě jak známo chutná dvojnásob, a proto se na výjimečné kulinářské čarování po trase připravíme už den před cestou. Málokomu doma chybí kompletní polní esšálek neboli dvojdílný ešus s pokličkou a držátkem. Dále budeme potřebovat jednoduchý skládací vařič a pevný líh. Rozdělávat totiž otevřený oheň v lese, to už je otrlost vyššího stupně, takže kromě zákazu takového počínání a pokuty hrozí i nebezpečí požáru. Takový výlet by se nepochybně pořádně prodražil. Potřebovat budeme několik špejlí, vepřové maso, cibuli, slaninu, zelené papriky, chleba, trochu oleje, sůl, pepř, hořčici a kečup. Nezapomeneme ani na utěrku, prkénko, příbor a dostatek vody.

Metro B nás dopraví na konečnou stanici Zličín, odkud vyrazíme ke startu výpravy autobusem pražské integrované dopravy číslo 307. Jeho stanoviště je několik desítek metrů od výstupu z metra směrem doprava. Zhruba za dvacet minut vystoupíme na zastávce Ptice-křižovatka, kde se poohlédneme po ukazateli se zelenou značkou. Projdeme obcí, na jejím konci se dáme vlevo a jdeme dál po silnici směrem na Svárov. Na další křižovatce odbočíme opět vlevo a vejdeme na cestu vedoucí kolem rekreačních chat. Po několika minutách vkročíme na kraj lesa a staneme pod mohutnou Svárovskou lípou malolistou, největším stromem v okolí. O její výšce a stáří se můžeme dočíst na orientační tabulce - je vysoká dvacet pět metrů, obvod jejího kmene dosahuje dvou a třičtvrtě metru a je stará asi dvě stě let.

Pod lípou si můžeme na chvíli sednout na lavici a na dřevěném stole rozložit mapu. Zelená značka nás pak povede nečekaně strmým sestupem hluboko do údolí potoka Loděnice, kterému však nikdo neřekne jinak než Kačák. Pozor na bahnité úseky, v některých místech je lepší jít raději lesem podél cesty. Pokud neujde vaší pozornosti několik desítek metrů vlevo od značené cesty záhadný otvor, prozradíme, že jde o ústí Vojtěšské štoly, pozůstatku někdejších železnorudných dolů.

Několikapatrové podzemní bludiště se táhne do Chrustenic, vzdálených několik kilometrů. Do chodby není radno lézt, neboť bývá plná ledové vody.
Kačák v minulosti znalo několik generací trampů, chatařů a turistů. Tento přítok Berounky, jeden z nejkrásnějších a nejdelších menších vodních toků v okolí Prahy, pramení pod kopcem Džbán, protéká okresy Rakovník, Kladno, Praha-západ a Beroun a vlévá se nedaleko Srbska do Berounky. Měří šedesát kilometrů a na jeho březích stojí několik rekreačních osad. Na skalách nad potokem místy hnízdí výr velký.

Dálkově červeně značená stezka míří k Dolnímu Podkozí, pak se vine podél zákrutů potoka k Fajmanovu mlýnu, kde jsou sádky, restaurace s rybími specialitami a točeným pivem. Kolem osady Batalion dál cesta pokračuje k Markovu mlýnu, kde se však obilí už dávno nemele, ale romantika tam zůstala. I když mlýnské kolo odtud zmizelo, náhon je patrný stále, stejně jako letité hospodářské budovy. V okolí je naleziště chráněného koniklece lučního. Kdysi bývalo na Kačáku slyšet tlukot několika desítek mlýnů, dnes jsou z nich vesměs rekreační chaty, mnohé z nich stylově zařízené.

Když nám kručení žaludku připomene, že nejen krásami přírody je člověk živ, rozbijeme ležení, nejlépe v blízkosti potoka. Rozložíme vařič, do ešusu nelejeme olej a připravíme zálesáckou pochoutku. Na špejle napícháme kousky masa, cibule, papriky a slaniny. Pokud máme jednoduchý hliníkový vařič na pevný líh, nedáváme do něj víc než jednu nebo dvě kostky najednou, protože toto palivo má značnou výhřevnost. Abychom špejlemi mohli volně otáčet, je lépe péci ve víčku ešusu. Hotovou krmi osolíme, opepříme, pokapeme hořčicí nebo kečupem a přikusujeme chleba. V ešusu pak můžeme ohřát vodu na umytí nádobí, případně vše necháme tak jak je, zabalíme a umyjeme až doma.

Modrá značka nás povede z údolí Kačáku podél Černého potoka kolem Nového a Suchého mlýna ke dvěma rybníkům - Rybárně a Bulharu, kde je v létě možnost koupání. Odtud zanedlouho dorazíme na náměstí v Unhošti. Za Suchým mlýnem je možné zkrátit si cestu o kilometr a jít do Unhoště po žluté značce. Z autobusového nádraží vedle kostela pojedeme stejným busem 307 zpět do Zličína ke konečné stanici metra B přibližně půlhodinu.

PŘÍŠTĚ PŘINESEME: Za českými granáty do Středohoří

Bývalá trampská osada Batalion vyrostla nad potokem Kačák. (26. dubna 2001)

Obvod kmene Svárovské lípy dosahuje téměř tří metrů. (26. dubna 2001)

Vyřezávaný dřevěný totem zdobí nápis Zambezi. (26. dubna 2001)

U Nového mlýna zůstal náhon, kolo je však nenávratně pryč. (26. dubna 2001)