Žijeme stále svázáni představou, že prostituce dětí, prodávání jejich těl i duší patří výhradně k chudobě. Thajsko, Filipíny, to jsou ty pravé ráje pedofilů, tam prodávají rodiče dítka kvůli chlebu! My jsme přece civilizovaná, vcelku bohatá krajina, kupčení s dětmi je okrajovým problémem rozvrácených či romských rodin.
Ten mýtus však padá. Američané se nedávno z jedné studie dozvěděli, že typickým zneužívaným dítětem není naivní holčička, kterou obtěžuje zvrhlík v parku. Ani zotročený chlapec z černošského gheta. Je jím většinou jedinec ze zajištěné bílé rodiny, který se k takovému životu rozhodl sám.
Mít svého "sugar-daddyho", zazobaného ženáče, bývá častým přivýdělkem teenagerek. Patříme do stejné civilizace jako Američané. Přes veškerý posun ve vnímání tradičních hodnot zůstává pro nás zneužívání dětí morálně nepřijatelné. Sex s dětmi, za peníze i zdarma, se našemu světu hrubě příčí.
Oproti jiným kulturám není stravitelné, aby dvanáctileté dívenky rodily, aby třináctiletí sexuálně žili. Opravdu není? Nevšímavost a pokrytectví - protože ty jsou hlavním spolupachatelem zločinu zneužívání dětí - začínají třeba už na legálních módních přehlídkách, kde se producírují čtrnáctileté školačky v sexy půloděvech. S požehnáním rodičů.
Obrázek "českého ráje pedofilů" bývá kreslen určitou nadsázkou. I tak má stát co vylepšovat. V práci policie, v sociální ochraně dětí je třeba dost měnit, i když zneužívání dětí může být stařičkým jevem, který "jen" začal vyplouvat na povrch civilizovaného (a zděšeného) světa. Nejpodstatnější však vzkazují samy děti: ocitnou-li se v krizi, jen každé páté je ochotno svěřit se nejbližším - rodičům.
