Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Radost z války

  12:07aktualizováno  12:07
Už jsme jistě zapomněli na pobouření a znechucení, které námi otřáslo po shlédnutí obrázků z jedné z palestinských ulic 11. září, plné jásajících oslavovačů teroristických útoků na USA. Kdybychom nezapomněli, museli bychom cítit stejný odpor k těm, kteří dnes dělají prakticky totéž, jenže na druhé straně. Myslím tím ty americké občany shromážděné na sportovních stadionech, kteří se doslova bavili sledováním války v přímém přenosu na obřích obrazovkách nad sportovišti a neváhali projevovat bouřlivým jásotem své nadšení z každého záblesku ničivé exploze nad afghánským územím. Na ulicích si pak "neznámí lidé gratulovali a radovali se - konečně to ti bastardi dostávají."
Americký lid tímto způsobem jakoby potvrzuje, že mu nejde ani tak o prevenci a snahu zabránit dalšímu nebezpečí, jako spíše o psychologickou nutnost vybít si vlastní zlost. (Tento názor výmluvně potvrdil - jak svým činem, tak i slovy - americky výrobce toaletního papíru s podobiznou "zločince číslo jedna".) Možná, že mezi těmito reakcemi existuje nějaký rozdíl - třeba ten, že teroristické útoky na New York a Washington nejsou ospravedlnitelné a akce, byť vojenská se vším všudy, směřující k potlačení terorismu a nelidského režimu ospravedlnitelná je. Ale to je snad rozdíl jediný. Některé války jsou morálně ospravedlnitelné, nutné a správné, některé (třeba obrana Polska v r. 1939) mohou být dokonce právem důvodem k hrdosti; pražádná však nesmí být nikdy důvodem k radosti !  Mohu tuto vojenskou operaci chápat, akceptovat, schvalovat, ba dokonce plně podporovat, ale nemůžu jí krvežíznivě přijímat s pocitem nadšení, jásotu a soudržného všenárodního veselí. I kdybych třeba uvěřil propagandistické dělbě amerických špiček na Dobro-my, Zlo-oni, a i kdyby to třeba byla pravda, budu si stále myslet jedno: každá kritika zla má být vždy prodchnuta více žalem, nežli nenávistí. Obecně vzato, ničit je možná někdy nutné, ale žádné ničení není důvodem k radosti ! Vždy je smutné, že vznikla situace, která nás dohnala k nutnosti - a třeba i správnosti - cokoliv zničit. Je zajímavé, že národ, který si neváhá nechat posvěcovat svá jednání samotným Bohem, se nedokáže naučit ani nejzákladnějšímu projevu zbožnosti a lidskosti - pokoře. Frustrovaný člověk, který se nudí a není schopen tvůrčí lásky k životu, je vděčen za každou nudubourající aktivitu, je rád, že může kompensovat svou impotenci alespoň nenávistí, protože dokáže vnímat destrukci jako jistý druh kreativity. Každý chce být nějak významný; a když není schopen individuální tvořivosti, podepisuje se alespoň pod skupinovým ničením. Americké stadiony, den po začátku "odvety" (jak se to stále iracionálně a populisticky nazývá - dokonce v našich televizích) mi připomínají svou atmosférou gladiátorské hry - jásot když náš miláček propichuje toho, koho nemáme v Římě rádi; připomíná mi to nadšení mladých německých kluků, když nasedali do vlaků vypravujíce se za "fantastickým dobrodružstvím" první světové války; připomíná mi to onu stařenku, která si "přiložila polínko" na hořící Husovu hranici a měla při tom radost, že se může podílet na zabíjení zla. Na závěr dodávám : kdybych byl v r.1946 svědkem popravy předních nacistických zločinců, stál bych nejspíš v tichém, smutném zamyšlení na téma "Člověk… a přesto je mi tak cizí, ne svou národností, ale svou duší a morálkou"; stál bych hlavně v pokoře. Nejásal bych - "zvítězili jsme !" - raději bych se ptal, proč bylo vůbec třeba vítězit… tedy vlastně bojovat.
Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Stavba dálnice D8 v Prackovicích nad Labem.
Ústavní stížnost míří na část stavebního zákona, která omezuje spolky

Nedávno přijatá novela stavebního zákona míří k Ústavnímu soudu. Stížnost podává sedmnáct senátorů. Napadají tu část novely, která ruší možnost účasti spolků...  celý článek

(ilustrační snímek)
Povinná výbava je přežitek, míní poslanci. Ministerstvo však změny nechce

Hever, pojistky, rezervní žárovky či kolo. Na silnici jsou často k ničemu, ale když je v autě nemáte, dostanete pokutu. Česko je jednou z posledních zemí...  celý článek

Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal  (vlevo)  a ministr spravedlnosti Robert...
Pelikán chce změnit dosazování soudců. Ti tvrdí, že to omezí nezávislost

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se pokouší dva měsíce před volbami změnit systém dosazování soudců. Způsob jejich přijímání je v Česku podle ministerstva...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.