Devětačtyřicetiletý Kai z německého města Kiel je těžký alkoholik. Už řadu let. Pobírá různé sociální dávky, o práci ne a ne zavadit. Prý to zkoušel, ale marně. Úřad práce ho dokonce klasifikuje jako "nezaměstnatelného".
Dříve Kai a jeho přátelé trávili většinu času před jedním z kielských supermarketů Aldi. Den co den tu posedávali a polehávali a občas se někdo zvedl a zašel dovnitř pro pivo, krabicové víno nebo nejlevnější kořalku. Jejich "sedánky" však ukončil vedoucí obchodu, který po sérii konfliktů Kaiovu skupinu z jejího "stanoviště" vyhnal.
Parta se tedy přemístila na plácek k domovu důchodců. Ale tam moc pohodlno nebylo, lavičky zmizely už před drahnou dobou a zbyla jen holá zem. Navíc od domova důchodců je to přeci jen dál k prameni - tedy k regálům s alkoholem.
Řešení Kaiovi a jeho kamarádům nakonec našly úřady. Ne že by si městští radní chtěli nezaměstnané alkoholiky nějak hýčkat. Spíš je chtěli dostat pryč z ulice, kde tito často vstupovali do více či méně prudkých konfliktů s kolemjdoucími, a po večerech, když opilost dostoupila pokročilé fáze, dělali hluk. Oním řešením je podnik jménem Sofa bar.
"Knajpa" placená z městského rozpočtu. Nejde o to, že by si tady pijani mohli kupovat levný alkohol. Ba naopak, k dostání jsou jen nápoje lihuprosté. Včetně silné kávy. Ale příchozí si mohou přinášet vlastní levný alkohol, nejčastěji pivo a oblíbenou sangrii. Sofa bar je tak pouhým přístřeším. Útulkem.
Čtvrtá "runda" v 10:30
V půl jedenácté dopoledne je tu plno, popsal nedávno v reportáži novinář německého serveru Spiegel Online. Muži posedávající u jednoho ze stolů si už dopřávají čtvrtou "rundu".
Na klín jednoho z nich najednou přiskočí mladá dívka a dožaduje se hltu alkoholu. Po zdech visí vlajky fotbalových klubů, televize běží v podstatě nepřetržitě, stejně jako rádio vyluzující kvílivá kytarová sóla. Na rozdíl od jiných podniků se tu smí kouřit. Oblaka cigaretového dýmu se tak válí po stolech a plazí po stěnách. Ale je tu klid. Kdo ho poruší, je na několik dní vykázán.
Sofa bar je sociální experiment. Zaměstnanci jsou sociální pracovníci. Nejenže obsluhují, ale také radí klientům, jak se vymanit z alkoholové spirály či jak najít práci. Ale jen když jsou tázáni.
"Což jsou často," napsal Spiegel Online. "Někteří z klientů už přestali pít a vedou normální život," říká vedoucí baru, sociální pracovník Reinhard Böttner.
Radnice je s projektem spokojená, stejně jako ti kielští občané, kteří si dříve na opilé pobudy v ulicích stěžovali. Sofa bar jako idea je dokonce tak úspěšný, že se o něj začala zajímat i další města. Třeba Freiburg nebo Hamburk. Otevření vlastního útulku pro pijáky chystá i Dortmund.
