Československo tak předstihlo i věhlasnou britskou stanici BBC, která přenos ze sportovního klání posluchačům zprostředkovala až o dva roky později.
Tu první, československou, moderoval 2. srpna 1924 hlasatel Adolf Dobrovolný. Tlumočil zprávy telefonované Jiřím Hoyerem z Letné, kde se konalo mezinárodní boxerské utkání mezi Čechem Františkem Růžičkou a Američanem Rocky Knightem. Milovníky rozhlasové historie ani nezaskočí, že tato iniciativa vzešla od prvního programového šéfa Radiojournalu Miloše Čtrnáctého.
"V letenské aréně tehdy mělo dojít k boxerskému utkání, o které byl velký zájem, takže bylo dlouho dopředu vyprodáno. V mezinárodním mači se měl utkat náš populární borec František Růžička alias Frank Rose s americkým boxerem černé pleti Rocky Knigtem. Protože jsem byl poměrně známý jako aktivní boxer, obrátili se na mě pracovníci radia a požádali mě, abych ten zápas komentoval," vzpomíná v jednom archivním materiálu Jiří Hoyer.
"
Dali mi do ruky telefon spojený s kbelskou stanicí a mým úkolem bylo do něj mluvit. Na druhém konci drátu seděli dva písaři zapisující moje dojmy ze zápasu a popis prostředí. Z tohoto zápisu pak tehdejší hlasatel Adolf Dobrovolný četl průběh zápasu do rozhlasového mikrofonu. Posluchači se tedy dozvídali děj z Letné jen s několikaminutovým zpožděním," upřesnil.
Rozhlasový přístroj (tehdy se mu říkalo radiofonní) tehdy vlastnila jen hrstka lidí. Důvodů pro to bylo hned několik.
Tím nejpodstatnějším byla jeho pořizovaní cena. Přijímač stál totiž sedm až devět tisíc korun. Dalším důvodem byly vysoké koncesionářské poplatky a absence zákona, který by rozhlasové vysílání definoval pro soukromý poslech. Až do té doby tato výsada patřila výhradně státu, především armádě.
Důležitým faktorem malého zájmu lidí o rozhlas byla rovněž velmi nízká technická úroveň přenosů. Posluchač byl spíš než slovním nebo hudebním proudem zavalen různým pískáním a skřeky.
Boom přišel se sporťákem Lauferem
Dobová odezva na první rozhlasovou sportovní reportáž byla soudě z reakcí v tisku velmi dobrá a pomohla k rozvoji tohoto žurnalistického žánru.
Pravý boom o přenosy ovšem nastal až s příchodem zřejmě nejznámějšího rozhlasového sporťáka Josefa Laufera. Svým nenapodobitelným projevem uchvátil každého, kdo jeho hlas zaslechl.
"Byla to estráda, fontána slov, plná nuancí. Byl to komentář boje, který měl vtip, humor a zanícenost. Laufer byl jedním z fanaticky zaujatých diváků, prodal nadšení a byl chladný, studený, až tvrdý, když se to na hřišti nedařilo. Dokázal svým hlasem přenést nadšení i chlad na své posluchače," vzpomíná historik Robert Tamchyna.
Josef Laufer, redaktor německého týdeníku Prager Presse, se přitom k této práci dostal úplnou náhodou. V neděli 3. října 1926 totiž coby sekretář fotbalového klubu SK Slavia zaskakoval za mikrofonem za redaktora Byka, který tehdy - bůh ví proč - nedorazil.
. Poslechněte si ukázku komentování legendárního Laufera |
Od té doby měly sportovní reportáže v programu Radiojournalu své pevné místo.
Posluchači se mohli těšit z přenosů tenisových utkání v Davis Cupu, z mezinárodních pohárových utkáních ve fotbale či z veslařských primátorek (lodě doprovázel člun s vysílačkou).
Pro zajímavost, první sportovní reportérkou Československého rozhlasu se v únoru 1952 stala Eva Dobiášová, bývalá reprezentantka v košíkové.
. Rozhlas slaví dobovými znělkami |
Dnes, po 84 letech, je veřejnoprávní rádio pochopitelně v nesrovnatelně lepší pozici. Například na nadcházející olympiádu do Pekingu Český rozhlas vysílá pět sportovních redaktorů, které ještě posílí stálý zpravodaj ČRo v Číně Robert Mikoláš a dva technici. Společně chystají odvysílat desítky hodin živých vstupů, přímých přenosů, záznamů a rozhovorů.
|
