Objevila se zpráva, že více než třetina divokých prasat v Sasku je kontaminována tak vysokou míru radiace, že jejich maso nemůže na talíř (více čtěte zde). Máte o tom nějaké informace?
V Německu je to tak, že jeden okres má zákaz konzumace všeho, co se tam uloví, ale s tím, že je to myslivcům státem uhrazeno. Takže nemají škodu. A v ostatních okresech se kontroluje každý kus. Nejprve screeningově a potom se, případně, posílá do laboratoří na přesné stanovení. Samozřejmě se pak konfiskují všechny kusy, které mají nadlimitní hodnotu. Ta je v tomto případě 600 becquerelů na kilogram masa (jednotka hmotnostní aktivity ionizujícího záření - poznámka redakce). U nás na Šumavě situaci v současné době hlídá Státní veterinární správa.
Radioaktivní maso končí v kafileriiS radioaktivitou masa divokých prasat se potýkají myslivci a veterináři v Plzeňském i Jihočeském kraji. Bát se ale nemusíme „Všichni divočáci, kteří překročí stanovený limit 600 Bq/kg musí být vyloučeni z potravního řetězce a jsou předáni k neškodnému odstranění do kafilérie,“ ujistil ředitel krajské veterinární správy Richard Bílý. V plzeňském kraji se problém týká pouze honitby Prášily a honitby Srní, což je oblast o rozloze cca 20 tisíc hektarů v Národním parku (NP) a CHKO Šumava. Jihočeském se týká zejména oblastí v Novohradských horách. Zde se podle Bílého opakovaně u divočáků zjišťovali nadlimitní hodnoty radioaktivity, v roce 2011 bylo z 30 ulovených divočáků překročen limit radiocesia u 17, maximální naměřená hodnota byla 10 700 becquerelů na kilogram zvěřiny (Bq/kg). V roce 2013, bylo z 73 ulovených divočáků nad limit 55, maximální naměřená hodnota byla 18 600 Bq/kg. A letos byl z dosud vyšetřených 16 ulovených divočáků překročen limit ve 14 případech, maximální naměřená hodnota byla 21 300 Bq/kg. „V roce 2012 byl proveden cílený plošný monitoring u více než 60 ulovených divočáků ze všech okresů Plzeňského kraje a všechny výsledky byly vyhovující, většina hluboce podlimitní na úrovni jednotek, maximálně desítek Bq/kg,“ doplnil Bílý. A připomněl, že u žádných jiných druhů lovné zvěře - jelení, dančí, srnčí, mufloní ani zvěře drobné (zajíci, bažanti) se problém s radioaktivitou nevyskytuje, protože tyto druhy se živí potravou na povrchu, která není kontaminována. Lesní půdy jsou tvořeny více vrstvami, ve kterých se cesium lépe ukládá, než v půdách zemědělských. Zvířata v zemědělských oblastech proto ohrožena nejsou. Bílý dále upozornil, že mimořádná veterinární opatření a povinnost ohlásit a laboratorně vyšetřit všechny ulovené divočáky proto platí jen v honitbách NP Šumava, kde výsledky ukazují dlouhodobý problém se zamořením oblasti radiocesiem po černobylské havárii, které v podzemních houbách i půdě přetrvává dodnes a lze očekávat nadlimitní nálezy ještě po několik desetiletí. Poznamenal, že na rozdíl od Německa však lovci nedostávají za zlikvidovaná kontaminovaná zvířata žádné finanční náhrady, současná legislativa je totiž neumožňuje vyplácet. „Ale stále se o této věci jedná. Podařilo se však zajistit spolufinancování laboratorního vyšetření, které provádí referenční akreditovaná laboratoř Státní veterinární ústav Praha,“ sdělil Bílý. Ohledně vývoje situace, laboratoří a výměny výsledků a informací každoročně plzeňští veterináři spolupracují s kolegy a myslivci z Bavorska. „Na toto téma proběhlo již několik společných pracovních setkání a konferencí na obou stranách hranice a lze konstatovat, že situace u divokých prasat je u našich sousedů obdobná,“ podotkl Bílý. |
U nás je toto testování také povinné?
Že by se musel testovat každý kus, to u nás povinné není. Ale možnost testování u nás je. Myslivecká sdružení ze Šumavy o tom vědí a většinou si to testovat nechávají. Státní veterinární správa navíc dělá v těchto oblastech namátkově screening.
U testování také záleží na tom, kam to ulovené zvíře jde. Když ho myslivec uloví a sní sám, tak je to jeho věc. Kdyby ho chtěl prodat do veřejného stravování, tak garantuje, že tam nic není. To znamená, že si to v podstatě musí nechat vyšetřit. Ale ta podezřelá oblast na Šumavě, kde tato zvířata žijí, je jen malá, problém se týká pouze hraničního území Šumavy.
Jiného českého území se to tedy netýká? Třeba Krušných hor, které se Saskem sousedí?
Týká se to pouze Šumavy, pouze jejího hraničního území, tam jsou v této chvíli nadlimitní hodnoty radioaktivity. Krušných hor rozhodně už ne. Je to dáno tím, že po havárii v Černobylu na severozápad od Salzburgu hodně pršelo a tam toho cesia je v půdě ještě pořád poměrně hodně. A pak je to ještě vázané na vláhu. Ten problém je složitější.
Co je hlavním zdrojem tohoto zamoření
Hlavním zdrojem radioaktivity je podzemní houba jelenka obecná. Ta se normálně nenajde, najdou ji jen prasata. Jsou to malé hnědé kuličky o velikosti zhruba třešně. Ona má schopnost zakoncentrovat radiocesium v obrovském množství. A záleží na tom, jestli ji prasata najdou, nebo ne a jestli ji vůbec vyhledávají, nebo nevyhledávají.
Třeba německé studie uvádějí, že když je velká úroda bukvic, tak prasata nemají tendenci ji hledat a raději si dají bukvice a v ten moment riziko prudce klesá. A pak stačí, aby neměla dostatek potravy, a začnou opět vyhledávat tyto houby a je zle. Navíc ono to není až tak, že by každý kus černé zvěře z té oblasti musel být kontaminován. Týká se to jen těch kusů, které to najdou a sežerou. A hlavně se to týká malých prasat s váhou kolem 30 kilogramů, protože když to sežere velký kus, a ta houba je malá, tak se cesium rozptýlí ve velké svalové hmotě. Je tam totiž krátký biologický poločas. U divokých prasat a u cesia je to asi 30 dnů. To znamená, že když prase sežere jelenku a radiocesium se mu dostane do svaloviny, tak za 30 dnů, když nebude další příjem, tak už je tam jen polovina aktivity.
Jak dlouho bude tato situace ještě trvat?Fyzikální poločas přeměny izotopu cesia 137 je třicet let, proto přetrvává v životním prostředí. Teoreticky by už na tom území, o kterém se bavíme, měla být jen polovina, protože za chvíli uplyne od havárie v Černobylu třicet let, ale reálně je to tak, že třeba na polích, kde se pěstují běžné plodiny, tam není skoro nic, to už je prakticky neměřitelné, ale jsou lokality, hlavně jehličnaté lesy, kde v případě, že podloží není úplně propustné, tak je stále nalézáno. Kořeny je radiocesium transportováno do smrku, jehličím padá dolů, dole to zetleje a tam jsou houby, které pak konzumují divočáci. Je to neustálý koloběh a bude to trvat zřejmě ještě dlouho, protože se nám do toho přidává takzvaný ekologický poločas. To znamená, že je v tuto chvíli mnohem důležitější zastoupení biogenní hmoty, tedy kolik je tam hub, kolik je tam smrků atd. Takovéto faktory jsou mnohem důležitější než fyzikální poločas.
Bavíme se o houbě jelence, kterou konzumují prasata. Co ale třeba hřiby? Ty radioaktivní cesium neabsorbují?
Hřiby ho také absorbují. Nejhorší je suchohřib. Ten ho v tom hnědém barvivu kloboučku zakoncentrovává nejvíc. Ale je to velmi dobře měřitelné. Výzkum dělám dlouhodobě na Vysočině a tam už dneska nadlimitní hodnoty nenajdete.Třeba hřib pravý, ten už toho má mnohem méně a ostatní druhy hub, které nejsou hřibovité, tak tam je toho ještě méně a někde vůbec. Třeba takové václavky, tam není nic, přestože rostou na dřevě, které je třeba kontaminované. Nebo třeba bedla nebo růžovka, tam také nic není.
Takže se nemusíme radioaktivity bát?
Ne vůbec, nemusíme se bát. Jen o tom problému musíme vědět a musíme to sledovat. Podobný problém s radioaktivitou se například objevil u lovné zvěře na severu Moravy po záplavách v letech 1997 a 1998. Tři roky to tam bylo a pak to zase kleslo.
Musí se to tedy sledovat, protože se to může někdy objevit?
Ano, ale je to nebezpečné jen pro ty myslivce, kteří nekonzumují jiné maso než to, které uloví. Ti za rok těch 40 kilogramů, kdy můžeme hovořit o riziku rakoviny, spotřebují.
Ale nepředstavuje to pro ně smrtelné nebezpečí
Ne, to vůbec ne, znamená to jen zvýšené riziko vzniku nádoru. Jen riziko. To znamená, že někdo toho sní hromady a nic se mu nestane a pro někoho jiného to může být „poslední kapka“, která se přičte k jiným faktorům. Je potřeba si k ionizujícímu záření uvědomit jednu věc, že tady máme přirozené přírodní pozadí, pak je tady záření z kosmu, každá živá hmota je primárně radioaktivní, každý z nás, protože v sobě máme tritium a řadu dalších radionuklidů. Každá potravina, každé zvíře je radioaktivní. My jsme adaptovaní, ale nedá se to zase podceňovat, protože když, jako na té Šumavě, se najdou kusy, které až desetinásobně překračují povolený limit, tak už je to samozřejmě alarmující a musí se to opravdu hlídat.
