Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Radičová a Mečiar. Vítězka a poražený slovenských voleb

  18:24aktualizováno  18:24
Přestože SDKU-DS slovenské volby nevyhrála, mluví se o tváři její volební kampaně Ivetě Radičové jako o budoucí premiérce. Naopak strana bývalého dlouholetého premiéra Vladimíra Mečiara se nedostala do parlamentu. Znamenaly sobotní volby konec mečiarismu na Slovensku?

Lídr SDKÚ Iveta Radičová (13. června 2010) | foto: Tomáš BenedikovičSME.sk

Před rokem Iveta Radičová rezignovala na poslanecký mandát. Poté, co ve vyrovnaném souboji o post prezidenta těsně prohrála s Ivanem Gašparovičem, opustila parlament kvůli aféře s neoprávněným hlasováním za kolegyni. (o skandálu čtěte více zde)

Iveta Radičová

Narodila 7. prosince 1956 v Bratislavě. Vystudovala sociologii, deset let pracovala v Slovenské akademii věd. Od roku 1990 přednáší sociologii na bratislavské univerzitě. V letech 1990 až 1992 byla členkou Veřejnosti proti násilí. Členkou SDKU-DS je od roku 2006. Je vdova, jejím manželem byl humorista Stano Radič, s nímž má dceru Evu.

Rozešla se i se svým partnerem Jánem Riapošem. Handicapovaný sportovec je šampionem ve stolním tenisu z paralympijských her v Aténách a Pekingu.

O půl roku později byla Radičová ve velké politice zpátky. Jako hlavní tvář volební kampaně SDKU-DS nahradila dosavadního lídra Mikuláše Dzurindu. Ten rezignoval kvůli spornému financování nejsilnější opoziční strany.

Dzurinda přitom Radičovou do velké politiky přivedl. V říjnu 2005 ji jako tehdejší premiér nabídl vedení resortu práce, sociálních věcí a rodiny. V čele úřadu strávila necelý rok, za který se jí například podařilo prosadit změny v kritizovaném způsobu výpočtu penzí pro postižené. Po nástupu Ficovy vlády se stala poslankyní a rozhodla se kandidovat na prezidentku.

Iveta Radičová s přítelem Janem Riapošem během 2. kola slovenských prezidentských volebPoslankyně opoziční SDKU-DS Tatiana Rosová (vlevo) a Iveta Radičová během schůze slovenského parlamentu 22. dubna v Bratislavě.

Prezidentské volby sice prohrála, ale od voličů dostala skoro milion hlasů. Bývalou profesorku sociologie si po Dzurindově aféře členové SDKU-DS vybrali za novou hlavní tvář kampaně. Nyní má Radičová šanci nejen vést vládní koalici, ale i vystřídat Dzurindu v čel SDKU-DS.

Konec mečiarismu po dvaceti letech?

"Je to po dvaceti letech konec mečiarismu na Slovensku," zhodnotila v neděli ráno Radičová výsledek voleb. A právě Vladimír Mečiar patří mezi hlavní poražené hlasování.

Předseda LS-HZDS Vladimír Mečiar

Mečiarova LS-HZDS v letošních volbách získala jen 4,3 procenta hlasů a nedostala se do parlamentu. Hnutí za demokratické Slovensko přitom v devadesátých letech pravidelně vyhrávalo volby a Mečiar stál šest let (1992-1998) v čele vlády.

Vladimír Mečiar

Narodil se 26. července 1942 ve Zvolenu. Byl členem KSČ, stranu však musel v roce 1970 kvůli kritickým postojům opustit. Vzděláním právník, před revolucí pracoval v podniku Skloobal Nemšová. Je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dceru, ze druhého svazku s lékařkou Margitou dva syny a dceru. Po volbách v červnu 1990 usedl na necelý rok do křesla slovenského premiéra. V červnu 1991 stanul v čele vlastního Hnutí za demokratické Slovensko. Jeho předsedou zůstal dodnes.

HZDS vyhrála volby i na podzim 1998, vládu ale nakonec vytvořila středopravá koalice. Mečiarův vliv začal klesat. Až před čtyřmi lety se HZDS dostala zpět do vlády vedené Robertem Ficem. Mečiar ale zůstal jen řadovým poslancem.

Za jeho zdrženlivostí bylo i špatné zdraví. V lednu 2007 mu lékaři voperovali čtyřnásobný bypass, o rok dříve byl hospitalizován s vážným zápalem plic. (o Mečiarově zdraví čtěte více zde)

Bývalý právník byl vždy poněkud problematickým politikem. Spolu s Václavem Klausem sehrál klíčovou roli při rozdělení federace, jako premiér svými autoritářskými sklony ohrozil vstup Slovenska do NATO. Jeho příznivci ho ale považují za zakladatele novodobého samostatného slovenského státu.

Dnes sedmašedesátiletý Mečiar získal pověst obratného politika, který mistrně ovládá pravidla mocenské hry. Za své vlády opakovaně sáhl i ke krokům, které se pohybovaly na hranici demokratické zákonnosti. Nestandardní postupy používal jak v parlamentu, tak v soupeření s někdejším prezidentem Michalem Kováčem. Do politického boje neváhal zapojit ani tajnou službu.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Robert Fico
Stáváme se proevropským ostrovem v regionu, reagoval Fico na české volby

Slovensko se stává proevropským ostrovem v rámci regionu střední Evropy, reagoval v pondělí slovenský premiér Robert Fico v reakci na výsledky parlamentních...  celý článek

Americký bombardér B-52 během nízkého průletu nad dráhou mošnovského letiště
Americké bombardéry mají mít stálou pohotovost jako za studené války

Americké letectvo se kvůli napětí se Severní Koreou chystá na možnost, že strategické bombardéry B-52 budou stejně jako v dobách studené války v neustálé...  celý článek

Ohňostroj vyděsil obyvatele Paříže. Lekli se, že jde o útok
VIDEO: Půlnoční ohňostroj vyděsil Pařížany. Báli se útoku teroristů

Mohutné rány vyděsily v neděli o půlnoci mnoho Francouzů a turistů v Paříži. Mnozí z nich se báli dalšího teroristického útoku. Naštěstí to ale byl jen...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.