Objevil se v nové roli pyrotechnika, který chce politickou scénu odminovat.
Tolik pohádka pro malé děti. Jenomže jde o politiku, a musíme se tedy ptát, proč potentát říká to či ono a co mu to může vynést.
Jiří Paroubek zatím za poslední čtyři měsíce zjistil, že jeho koaliční potenciál je mizivý. Vlastně nulový, protože žádná strana s ním nechce jít do vlády.
Je řeč o stranách, nikoli o nějakém nešťastníkovi, který by přeběhl z jednoho zákopu do druhého a uvalil na sebe opovržení lidu i politických souputníků.
A komunisté mu mají jen krýt záda, ti žádným vhodným koaličním partnerem nejsou a nebudou, jen s nimi nadpoloviční většinu neudělá.
Výsledky volebních prognóz musí být pro Lidový dům depresivní. Zatímco se socialisté pokoušejí vylíčit Topolánka jako politického i osobního zkrachovalce a ODS jako sbor pomýlených "pánů", je to přitom ČSSD, komu klesají preference.
Na vysvětlení takového jevu člověk ani nemusí být bystrým českým politologem, Paroubkův styl se mnoha lidem prostě nelíbí. I kdyby byla otřesena Topolánkova pozice jako lídra, pozice občanských demokratů vypadá zatím docela dobře.
Co potom zbývá jiného než naladit nástroje a vydávat lákavé a příjemné melodie? Jenomže kdyby hlodavci četli příběh o krysařovi, věděli by, že hezká hudba může být past, a jestli tu historku znají i v ódéesce, na tuhle muziku pod Paroubkovou taktovkou tančit nebudou. Také není jediný rozumný důvod, proč by to měli dělat.
Předně je úskalí v tom, že Paroubek by rád velkou koalici na dva roky. Prý kdyby byly volby dřív, stejně by se ztratilo mnoho času volební kampaní a pořádně by se nevládlo.
Takovým naivkou však předseda ČSSD jistě není, aby neviděl, že volební kampaň červnovými volbami neskončila.
Celé povolební vyjednávání bylo jen volebním bojem vedeným jinými prostředky. Možnost sestavení vlády byla od začátku velmi nejistá, a tak každý účastník musel zároveň myslet na to, jak vypadá v očích voličů.
Ze strany Paroubka jde spíše o tah, kterým chce občanské demokraty dostat do pasti. Ti mají teď tak dobré preference, že o mnoho lepší být nemohou. Socialistům se tak vyplatí volby odložit.
Zkušenost také ukazuje, že účast ve vládě je nevděčná věc. Mít své ministry, to také znamená zaplést se občas do ošklivých věcí, afér, ukázat slabiny.
ČSSD to ukazovala osm let, té už to může být dost jedno. Navíc by ODS pochopitelně nemohla uskutečnit nic významného ze svého programu a ve veřejnosti by zůstala jen pachuť: Vidíte, byli ve vládě a taky nic moc neudělali.
Zdánlivě vstřícný krok předsedy Paroubka, že je totiž Paroubek ochoten do případné vlády velké koalice nevstupovat, je ve skutečnosti dobrý manévr.
Velký vůdce by ve svém "ústraní" nebyl zatažen do každodenní politické špíny, mohl by si dokonce dovolit čas od času pokárat i ministry své vlastní strany a nakonec před volbami zvolat: "Tak dost, pánové, vidím, že beze mne si ani ruce neumyjete!" Načež by vstoupil do ringu jako zápasník, svěží a neposkvrněný, a zpocené a ušmudlané ódéesácké pány a dámy by poslal jedním úderem k zemi.
Jak se chytají opičky? Do lahve s úzkým hrdlem a přivázané na provázku se dá oříšek. Opička po něm sáhne, sevře pěstičku - a tu už nevytáhne.
Musela by pustit oříšek, jenomže to se jí nechce. Pak přijde lovec a opička je jeho. Paroubkova velká koalice je takový oříšek v lahvi. Mít vládu a nepustit ji, byť by okolnosti byly velmi podezřelé. Doufejme, že politická inteligence ODS je větší než inteligence opiček.
