Na první pohled by se mohlo zdát, že Jiří Čunek se zjevil z čista jasna jako neznámý starosta, jehož hlavní činností je stěhování Romů.
Samozřejmě to tak není - Čunek je dlouholetým komunálním politikem, který už třetí volební období starostuje Vsetínu a jehož život není ani náhodou nepopsaným archem papíru.
V jiskřičkách byl jen hodinu
Tento politik patří k obrovské skupině lidí, která se chtěla zapojit do veřejného života po pádu komunistického režimu na konci roku 1989.
"Do té doby se moje politická kariéra skládala z jedné hodiny v jiskřičkách," říká s ironií v hlase on sám. Z jiskřiček musel odejít, protože zlobil, a když přišel domů, otec mu řekl, že podobné organizace pod patronací komunistů nejsou to pravé.
V roce 1990 se už ale o politiku zajímá, dokonce se odjíždí podívat na ustavující sjezd Křesťansko-demokratické strany (KDS). V té době šlo o pokus skupinky lidí dělat křesťanskou politiku, ale ne v tehdejší lidové straně, poznamenané dlouhým soužitím v područí komunistické strany.
"Hodně tam mluvili o proradné lidové straně, což mi přišlo divné. Ačkoliv jsem tedy v té straně nebyl, znal jsem mnoho lidovců, kteří v ní byli a dělali pro ostatní dobrou práci. Znechutilo mě to a já tehdy z toho ustavujícího sjezdu odjel," vzpomíná.
V práci hlídal výbušniny
Nakonec do Československé strany lidové vstoupil a začínal v ní od "píky". Postupně se propracoval až do širšího vedení zemské organizace a také na post radního Zlínského kraje.
Do roku 1998 byl ale ze všeho nejvíce klasickým zaměstnancem, který dělal bezpečnostního technika a nakonec šéfa bezpečnosti práce v celé Zbrojovce Vsetín. Na otázku, jestli nešlo o poněkud nudnou práci, rezolutně odpovídá, že prý v žádném případě ne.
"Mimo jiné se tam vyráběly důlní rozbušky pro doly, pracovalo se s výbušninami, šlo tam občas i o život, zaměstnancům hrozily vážné úrazy. Udělal jsem si státní pyrokurs, takže jsem byl i pyrotechnikem. Já bych u nudné práce nevydržel," říká tento vyučený automechanik, který při práci vystudoval strojní průmyslovku.
"Kamzík" Vsetín pozvedl
Mimochodem, v době, kdy Čunek chodil po podniku a kontroloval bezpečnost, měli jeho oponenti ve straně už za sebou poměrně velkou politickou kariéru.
Například Petr Pithart byl předsedou české vlády, Jan Kasal místopředsedou Sněmovny, Miroslav Kalousek jeden z šéfů na ministerstvu obrany a Vlasta Parkanová ministryní spravedlnosti.
Jiří Čunek se stal v roce 1998 "alespoň" starostou Vsetína, kterým je až do současnosti. Informace z médií i hlasy samotných Vsetíňanů ukazují, že si Kamzík - takovou měl přezdívku ve skautu - nevede špatně.
Město jde nahoru, radnice dovedla do konce několik projektů, Čunkovi se mimo jiné podařilo přitáhnout nemálo peněz z evropských fondů. O jeho úspěšnosti svědčí i jednoznačný úspěch ve volbách, a to jak v boji o radnici, tak Senát.
Stěhování po "Vsetínsku"
S časem kolem voleb souvisí i stěhování Romů - téma, které "proslavilo" Vsetín víc než cokoliv jiného v jeho historii - snad s výjimkou místních hokejistů, kteří několik let vévodili českému hokeji.
K velkým problémům města patřil dlouhá léta zdevastovaný nájemní dům v centru se 64 byty, v němž žili především neplatiči nájemného. Vedení města se rozhodlo, že tento dům zboří a většinu nájemníků nastěhuje do kontejnerových bytů necelé tři kilometry od centra.
Nájemníci z 21 bytů byli nastěhováni do bytů po městě, další právě do "kontejnerů" a poslední zbytek musel do vzdálených míst mimo Vsetín.
Pokud jde o první dvě skupiny stěhovaných, tady větší problém není, byť kontejnery vzbuzovaly zpočátku velké emoce. Zatím se ale ukazuje, že jsou docela spokojeni sami nájemníci i sociální pracovníci, kteří lidem s podporou radnice pomáhají.
Slušné rodiny mohly zůstat
"Škraloupem" v Čunkově životopise je ona třetí skupina, několik desítek Romů, kteří museli do polorozpadlých domků až sto kilometrů za Vsetín.
Starosta sice v rozhovoru pro iDNES.cz říká: "Já s nimi cítím, je mi jich i líto," ale vzápětí dodává: "Holt takový je život, měli na to myslet dřív, když neplatili nájem."
Jenže s tímto přístupem se postaral o to, že mimo svůj domov skončili lidé, kteří jsou nyní v ještě těžší situaci než dříve. Problém s nimi navíc přesunul na jiné starosty.
Zároveň je evidentní, že seznamy stěhovaných byly pečlivě tvořeny. Sám Čunek totiž říká: "Slušné rodiny byly rozmístěny po našem městě."
Za svým chováním si kategoricky stojí, jen jednu věc by prý udělal jinak. "Kdyby bylo víc času na přípravu, některé rodiny bychom nestěhovali do obcí, kde už Romové žijí," podotýká.
Obviňovat Čunka z rasismu je ale příliš zjednodušené. I on jako starosta je obětí špatného sociálního systému, který umožňuje lidem prakticky nikdy nepracovat, bydlet zdarma a přitom pobírat velké finanční dávky od státu.
Navíc místní autority, z nichž některým určitě nejsou blízká jednoduchá a populistická gesta míní: Čunek byl první, kdo těm lidem dal zodpovědnost, tedy to, co potřebují. Navíc je mohl vyhodit jako neplatiče na ulici, ale on všem zajistil bydlení. Navíc s těmi, kteří bydlí mimo Vsetín, všechna místa dopředu projel.
"Já jen chci, aby tito lidé konečně hnuli prstem a vzali svůj osud do vlastních rukou. Ať mají všichni lidé stejná práva i povinnosti," hájí se samotný Čunek.
Obešel snad všechna média
Na chování Čunka v této "kauze" je zajímavá ještě jedna věc. Zřejmě žádný komunální politik v polistopadové historii nehájil svůj názor tak vehementně jako právě on.
Během krátké doby přijal pozvání snad do všech důležitých médií, která v Česku existují a všude opakovaně, otevřeně a srozumitelně vysvětloval své chování.
To je zejména v KDU-ČSL velmi výjimečné, s výjimkou několika nejostřílenějších borců chybí právě této straně výraznější politici, kteří by se před médii "neschovávali".
Zřejmě i tato mediální šňůra stojí za Čunkovou popularitou, která nakonec zasáhla i lidoveckou členskou základnu.
Když senátora vyzvali k boji o šéfování KDU-ČSL straníci z Hradce Králové, ujišťoval jeden z čelných lidoveckých politiků redaktora iDNES.cz: "To je první a poslední nominace Čunka na předsedu." Mýlil se.
Vedení je proti, chce Parkanovou
Nominací přibývá a Čunek je už dnes favoritem na získání křesla. Po čtvrtku za ním stojí "jeho" silná zlínská krajská organizace a je otázkou několika dnů, kdy se k ní připojí i podobně silná jihomoravská.
Jenže znalci lidoveckého prostředí vědí, že boj bude ještě velmi tuhý. Kritiků ve vlastních řadách má Čunek celou řadu, stačí například přijít do Poslanecké sněmovny, ale třeba i do Senátu, většina poslanců a senátorů KDU-ČSL rozhodně nejsou jeho voliči.
Důležité bude nakonec to, kdo se proti Čunkovi postaví. Zvažuje to poslankyně Vlasta Parkanová, která by bez šancí určitě nebyla. Podporuje ji stále ještě vlivný Miroslav Kalousek a také mnoho lidovců z "vyšších kruhů".
Přemlouvalo ho šest ženských
Parkanová je ale zvláštní druh političky, byť podle průzkumů je mezi lidmi vůbec nejpopulárnější.
Je spíše váhavý typ, málokdy od ní uslyšíte jasný názor, veřejným vyjádřením se vyhýbá, sami delegáti středočeské konference lidovců byli překvapeni, že ji museli spíše přemlouvat, aby do "toho" šla.
Na rozdíl od ní jde už Čunek razantně za svým cílem, navíc na jeho vyjádřeních je vidět, že není poznamenaný "diplomatickou" mluvou politiků, kteří dlouho mluví, ale prakticky nic konkrétního neřeknou.
Také ale zpočátku váhal, o podporu musel bojovat i doma v rodině. "Leželo na mě šest ženských a přemlouvaly mě, abych to nebral," přiznává. Šesti ženskými myslí svou maminku, manželku a čtyři dcery.
Už za čtrnáct dní bude jasné, jak si "pyrotechnik" Čunek povede na mimořádném sjezdu, který šéfa bude volit. Pro KDU-ČSL to bude volba osudová, volba, která možná rozhodne o tom, zda se strana udrží na výsluní velké politiky.
