Uprostřed liduprázdných luk a lesů ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice na Českokrumlovsku zastavuje kolona osobních policejních aut doprovázená dvěma dodávkami. Vzápětí z nich začínají muži v černých pyrotechnických uniformách a policejních maskáčích vytahovat na zasněženou louku v blízkosti tří velkých trychtýřovitých kráterů dřevěné i papírové krabice.
Posádka z dodávky však rozloží jako první na mrazivé zemi dvě zelené matrace. Na ně muži opatrně ukládají rezavé předměty kuželovitého tvaru. Většina z nich měří asi 40 centimetrů a v průměru mají 100 milimetrů, muži se však pod jejich tíhou pořádně prohýbají.
"Parádní kousky. Kde se to dá nafasovat?" hecují se vzápětí nad úlovkem zhruba dvacítky dělostřeleckých min různé ráže policejní specialisté, kteří se včera dopoledne sjeli na ženijní cvičiště Pražačka k poslední letošní likvidaci nevybuchlé munice.
Přerostlá tráva i okolní stromy jsou pokryté jinovatkou, teplota minus sedm stupňů. Pár mužů se vyzbrojí rýči a vydá na dno dvou ze tří děr v zemi, jsou asi čtyři metry hluboké a nahoře osm metrů široké.
Do ženské a do granátu nevidíš
Snaží se v nich aspoň trochu narovnat hrbolaté dno, než na něj začnou ukládat přivezené zásoby munice, prosypávat je žlutou pískovou výbušninou tritol a jednotlivá patra ještě prošpikovávat ohebnými červenými pásky třaskavého semtexu.
"Hoši, sem dáváme všehochuť. Tady jsou ještě puškové granáty. A jak říkal major Dula, do ženské a do granátu nevidíš, tak se podle toho chovej," nabádá s úsměvem své kolegy z pražské zásahové jednotky její velitel.
Okolo trhacích jam na Pražačce se totiž točí najednou nejen jihočeští pyrotechnici, ale také specialisté z pražského ruzyňského letiště a zásahovky. Do druhého podzemního trychtýře nakládají granáty a miny zase brněnští pyrotechnici.
"Dovezli jsme dělostřelecké miny a dělostřelecké granáty, vše od ráže 50 až po 150 milimetrů a ruční granáty. V Brně nemáme na jejich likvidaci prostor, tak jezdíme sem, protože to máme nejblíž," objasňuje brněnský pyrotechnik Vítězslav Mička. Letos přijeli Jihomoravané do Boletic už poněkolikáté, mají totiž za sebou úrodný rok: za nebezpečnou municí vyjížděli do terénu více než 350krát.
Po granátech zbyl jen bílý prášek
Společný náklad, který tentokrát s Jihočechy ve vojenském prostoru přijeli zlikvidovat, váží více než půl tuny.
V pravé šumavské zimě jsou všichni rádi, že mají co dělat. Střídají se při práci s rýčem či lopatou, nosí munici i trhavinu do jam. Při postávání na místě je mrazivé počasí nepříjemné.
Zhruba po hodině a půl usilovné práce je všechna munice spolu s výbušninami na svém místě a přichází na řadu rozbuška - tenká hnědá hadička naplněná trhavinou pentritolem.
"Když to takhle vezmu mezi tři prsty a bouchne to, přijdu o ně. Když to dám do dlaně, mám po ní," objasňuje jihočeský pyrotechnik Ladislav Zágiba, který má celou likvidaci trhavin na starosti.
Ještě před zapálením rozbušky odjíždí celá kolona aut do bezpečí, na místě zůstávají jen ti, co odpálí nálože v trhacích jamách. Obrovský sloup černého dýmu doprovázený výbuchem už sledují v bezpečí za obzorem spolu s ostatními. Když se vzápětí vrátí zpátky na místo, aby celou akci zkontrolovali, najdou o něco větší krátery, než původně plnili. Na dně leží jen pár horkých kovových střepin ostrých jako žiletka a v širokém okolí pokryl bílý sníh tenký nános hlíny.
