Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Alexandr Bortnikov: šéf ruských špionů a Putinův učitel z dob KGB

  18:07aktualizováno  18:07
Teroristy vidí, kam se podívá - na Kavkazu i ve španělských lesích. Alexandr Bortnikov islamisty jako šéf tajné služby FSB hodlá rozdrtit a diskutovat o tom jezdí i do Bílého domu. V Leningradu kdysi školil mladého agenta Putina, po jeho nástupu do Kremlu se role obrátily.

Alexandr Bortnikov, ředitel tajné služby FSB | foto: koláž iDNES.cz

Únorová debata o boji s extremismem vyvolala v amerických médiích pozdvižení. Na pozvání Baracka Obamy totiž do Bílého domu dorazila ruská delegace. V jejím čele stál Alexandr Bortnikov, ředitel ruské Federální služby bezpečnosti (FSB).

Putinovi muži

Kdo jsou muži, kteří rozhodují o směřování Ruska a uvádějí do reality rozhodnutí Vladimira Putina? Každý víkend vám iDNES.cz nabízí profil jednoho z představitelů ruské mocenské elity - ať už jde o muže, kteří šéfují bezpečnostnímu aparátu, velí šikům ruských vojáků, řídí hospodářství či propagandu ruského režimu.

„Nechat na summit přijet Bortnikova je jako pozvat si lišku do kurníku,“ rozčiloval se na stránkách deníku The Washington Post komentátor David Kramer, kdysi nejvyšší představitel amerického ministerstva zahraničí pro oblast lidských práv.

Alexandr Bortnikov měl už v té době zákaz vstupu do zemí Evropské unie i do Kanady. Spolu s desítkami dalších Rusů totiž figuroval na dvou sankčních seznamech, které vznikly jako odpověď na válku o východ Ukrajiny. Na tom třetím, americkém, ovšem jeho jméno chybí.

Od železnice na dráhu kontrašpionáže

Třiašedesátiletý rodák z Permu se zákazu vstupu do USA vyhnul, ačkoli stojí takřka na vrcholu ruské mocenské pyramidy. Na cestu do klíčových pozic režimu jej sovětští aparátčíci začali připravovat už od mládí. Stejně jako Vladimir Putin nebo třeba premiér Dmitrij Medveděv ho mimochodem strávil v Leningradu.

Ve městě na Něvě vystudoval institut železničního inženýrství, jehož absolventi po celém Sovětském svazu plánovali budování tratí a klíčových dopravních uzlů. Bortnikov však nakonec svůj život nezasvětil vlakům, ale špionáži. Roku 1975 si v Moskvě životopis doplnil ještě o jednu položku: Dzeržinského vysokou školu KGB.

„Tohle nebyla škola, kam byste poslali člověka, u kterého tak nějak nevíte, jestli vám zůstane,“ vysvětlil iDNES.cz Karel Svoboda z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd UK. Elitní pracoviště pojmenované po zakladateli obávané Čeky vychovávalo rozvědce elitní operativce i budoucí lídry.

Od té doby zůstal Bortnikov KGB věrný (celou jeho špionážní kariéru mapuje oficiální životopis na webu tajné služby). V prvních letech se věnoval kontrašpionáži přímo v terénu. Odhaloval protirežimní spiknutí a nepřátele komunistické ideologie v Leningradské oblasti, kterou z dob studií důvěrně znal. Oblíbenou zbraní KGB byli tehdy zejména agenti provokatéři, kteří předstírali zalíbení v protistátní činnosti. Získávali tak důvěru „živlů“, aby je mohli později umlčet.

Alexander Bortnikov a vedoucí kanceláře ruského prezidenta Sergej Ivanov. Oba studovali v Leningradu a pracovali pro KGB - dva společné znaky typické pro řadu vlivných mužů Kremlu.

Alexander Bortnikov a vedoucí kanceláře ruského prezidenta Sergej Ivanov. Oba studovali v Leningradu a pracovali pro KGB - dva společné znaky typické pro řadu vlivných mužů Kremlu.

Leningrad – Petrohrad – Moskva

Oblastní ředitelství KGB v Leningradu Bortnikov neopustil po dlouhé dekády, během nichž postupně vyměnil terén za kancelářské křeslo. V řídících pozicích na oblastní úrovni pohodlně přečkal rozpad Sovětského svazu, přejmenování města na Petrohrad i rozpuštění KGB poté, co se její šéf Krjučkov v roce 1991 neúspěšně pokusil o puč.

Šéfšpion stoupá na ceně

V rámci boje proti korupci zveřejňuje FSB na svém oficiálním webu roční příjmy svých nejvyšších velitelů. Poslední roky tři roky znamenaly pro Bortnikova přilepšení, alespoň pokud jde o samotná čísla.

V roce 2009 si ředitel kontrarozvědky přišel na 4,7 milionu rublů a v podobné platové hladině se držel až do roku 2012. Tehdy se jeho celkový roční výdělek přehoupl přes pět milionů. Za rok 2013 už to bylo milionů osm a loni si Alexandr Bortnikov poprvé vydělal osmicifernou částku: 11 646 000 rublů za rok. V přepočtu podle současného kurzu by šlo asi o pět milionů korun.

Nutno podotknout, že s hodnotou rublu výrazně zahýbala ruská anexe Krymu a účast ve válce na východě Ukrajiny. Zatímco koncem roku 2013 se 100 rublů prodávalo za 60 korun, loni už to bylo jen 38. Nyní se kurz pohybuje kolem 45 korun.

Jak píše magazín Forbes, Bortnikov se stará i o blaho svých podřízených. Zaměstnancům vyplácí prémie až do výše 400 procent jejich tabulkového platu.

Po čtyřech chaotických letech, kdy strukturu tajných služeb měnily nejrůznější reformy a prezidentské dekrety, vyfasoval Bortnikov v roce 1995 služební průkaz s logem Federální služby bezpečnosti Ruské federace. A pod její hlavičkou pokračoval ve svém profesním růstu.

Od roku 2003 už to v Petrohradě výš nešlo, šéfoval totiž celému oblastnímu ředitelství. Pak nabraly události rychlý spád. Ani ne po roce Bortnikov balil kufry a převzal klíče od kanceláře v honosné, avšak nechvalně proslulé budově na moskevském náměstí Lubjanka.

Z paláce, v jehož katakombách Stalinova NKVD mučila své vězně, řídil divizi ekonomické bezpečnosti. S tím se pojila i funkce jednoho z náměstků ředitele celé FSB.

Miliardy dolarů a mrtvý bankéř

Bortnikovova kariéra není bez poskvrny. Jak píše server NEWSru, novináři ho v roce 2007 obvinili, že ze své funkce dohlížel na praní špinavých peněz v řádu miliard dolarů a jejich vyvádění do Rakouska. To prý navíc stálo život viceguvernéra ruské centrální banky Andreje Kozlova. Neúplatný bojovník proti praní špinavých peněz v roce 2006 tyto transakce zarazil odebráním bankovní licence peněžnímu ústavu Diskont, který byl do praní špinavých peněz zapojen.

O několik dní později byl Kozlov zastřelen i se svým řidičem nedaleko stadionu Spartaku Moskva. Po Kozlovově smrti se v Kremlu sešli ruští bezpečnostní lídři včetně Bortnikova a Vladimira Putina podle serveru Moscow Times ujistili, že finanční kriminalitu zarazí. Dvojice střelců se časem přišla sama udat na policii - nedostala totiž zaplaceno.

Za vraždu Kozlova byl posléze na 19 let odsouzen finančník Alexej Frenkel, kterého podle obžaloby rozzuřilo, že Kozlov odebral licenci jeho ústavu VIP Bank. Mezi lidmi, kteří tomu nikdy neuvěřili, je i novinářka Natália Morarová, jejíž článek celou kauzu odstartoval. Po jeho zveřejnění dostala podle svých slov od FSB jasný vzkaz: „Není nutné svůj život ukončit článkem - někdo na tebe může jednoduše počkat před vchodem do domu a na to, kdo tě zabil, se nepřijde“.

Cestu k vrcholu otevřela válka tajných služeb

Kauza mrtvého bankéře Bortnikova z Lubjanky nevyhnala, pozice zkušeného veterána tajných služeb naopak ještě posílila. FSB pod vedením Nikolaje Patruševa totiž nebyla zdaleka jedinou vládní agenturou, která se v první dekádě nového století potýkala s řadou korupčních skandálů. Podobně na tom byla i Federální služba pro kontrolu obchodu s drogami. 

Kam dál?

I Bortnikovův předchůdce Patrušev se těšil Putinově přízni. Když se ukázalo, že jeho setrvání v čele FSB už kvůli válce tajných služeb není možné, připravil pro něj tehdejší ruský premiér nové křeslo - stal se předsedou Bezpečnostní rady státu.

Z pozice ředitele ruské rozvědky je ovšem možné zamířit až na samotný vrchol. V kanceláři, která dnes patří Alexandru Bortnikovovi, svého času seděl i samotný Vladimir Putin. Z Lubjanky pak zamířil do čela vlády a po abdikaci Borise Jelcina se stal hlavou státu.

„Jednotlivé struktury byly pod velkým tlakem a zahladit korupci některých vysoce postavených osob se pokoušeli i kremelští úředníci. Několik měsíců před nástupem nového prezidenta Medveděva do funkce se jednotlivé silové složky v Rusku mezi sebou dostávaly do stále ostřejšího konfliktu,“ shrnula před lety v Lidových novinách publicistka Petra Procházková.

V květnu 2008, pouhý týden po svém uvedení do funkce, Dmitrij Medveděv šéfy obou agentur k překvapení analytiků odvolal. V čele FSB pak stanul právě Alexandr Bortnikov.

„Ve slovním spojení ‚tajná služba‘ Bortnikov výrazně posílil to slovo tajná,“ glosuje jeho následné působení Karel Svoboda. Zatímco Nikolaj Patrušev pořádal koncem roku tiskové konference, kde ruské veřejnosti představil výsledky FSB a pochlubil se jejími největšími úspěchy, jeho nástupce pravidelná setkání s novináři zrušil. Šéf kontrarozvědky se už nezodpovídá veřejnosti, ale výhradně hlavě státu.

V médiích se jeho prohlášení objevují i nadále, většinou však z druhé ruky. Agentura TASS nebo některá z Kremlem placených televizí zkrátka hlásí, co Alexandr Bortnikov řekl ruskému prezidentovi.

Vnitřní bezpečnost i za hranicemi

Když Bortnikov udělá výjimku a k novinářům promluví přímo, pro silná slova nechodí daleko. Například v červnu 2014 se v Minsku rozhovořil o revolucionářích, kteří se pokoušejí změnit politické poměry v postsovětských zemích. Na tiskové konferenci pohrozil „tvrdou reakcí na pokusy o uchvácení moci“ v členských zemích Společenství nezávislých států.

Jeho FSB se oficiálně stará jen o vnitřní bezpečnost Ruska a Bortnikovovi by tedy mohlo být vlastně jedno, co se děje za hranicemi. Pojem „vnitřní bezpečnost“ se ovšem dá chápat různě - optikou mocenských struktur Ruské federace pod něj zřejmě spadá i politická stabilita v zemích, které tradičně patří do sféry jejich vlivu.

„Jako svého primárního nepřítele chápe Rusko revoluci a příliš přitom nerozlišuje, jestli je vnitřní nebo vnější. Natož v postsovětských státech, ty Rusové vnímají jako své bezprostřední okolí - nebo vlastně spíš přímo součást,“ podotýká Svoboda.

Kauza Litviněnko

Pro boj s nepřáteli státu má dnes Bortnikov podle analytika Andreje Soldatova k dispozici přes 200 tisíc zaměstnanců a samozřejmě plnou podporu Kremlu. Podle historika Borise Volodarského má blízko k Igoru Sečinovi, šéfovi ropného impéria Rosněft. A důvěrně se zná i s někdejším Putinovým asistentem pro personální otázky Viktorem Ivanovem, který dnes řídí ruskou protidrogovou centrálu.

Fotogalerie

Poslední jmenovaný pod Bortnikovem pracoval v leningradské KGB, kde svou kariéru zahájil i samotný šéf Kremlu. „Putin byl po celou dobu jeho žákem,“ říká Volodarskij o Bortnikovovi ve své knize KGB’s Poison Factory. Ta pojednává třeba o smrti bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka (více o vraždě elitního špiona se dočtete zde).

Litviněnko zemřel na otravu radioaktivním poloniem, který mu údajně ruští agenti přimíchali do čaje. Tehdy se psal rok 2006 a bývalý špion FSB žil v Londýně, kam z Ruska utekl právě kvůli obavám o život. Novinářům totiž odhalil praktiky, které Kreml používá k likvidaci oponentů - on sám prý jako agent tajné služby dostal rozkaz zavraždit vlivného oligarchu Borise Berezovského.

Polonium podle několika ruských expertů pocházelo z chemické laboratoře FSB a na palubu letadla do Londýna ho dostala bezpečnostní služba na letišti Domodědovo podléhající generálům z Lubjanky, napsal v knize Toxická politika ruský právník, novinář a spisovatel Arkadij Vaksberg. V akci se podle něj přímo angažoval i Alexandr Bortnikov, v té době už náměstek ředitele FSB.

FSB drtí islamisty i aktivisty z Greenpeace

Informace z anonymních zdrojů se těžko ověřují, obzvlášť pokud jde o citlivé kauzy tajných služeb. Britské tajné služby každopádně po Litviněnkově smrti a shlédnutí vyšetřovacích spisů Scotland Yardu prohlásily, že s FSB přerušují veškerou spolupráci.

Částečně se opět rozjela až kvůli zimní olympiádě v Soči, kterou podle ruské kontrarozvědky chtěly narušit černé vdovy z Čečenska, al-Káida a další islámští teroristé (více čtěte zde).

Lesní džihád

Když koncem léta 2012 zachvátily Španělsko mohutné lesní požáry, překvapilo Evropu kromě jeho rozsahu i vysvětlení, se kterým přišla FSB. Bortnikov totiž prohlásil, že al-Káida spustila v turistických letoviscích lesní džihád.

„Tento přístup teroristům umožňuje výrazně poškodit ekonomiku i morálku bez nutnosti složité přípravy, technického vybavení nebo finančních ztrát,“ vyjmenoval podle RT šéf ruských agentů výhody „strategie tisíce řezů“, ke které podle něj teroristická síť radikálních islamistů na západě Evropy sáhla.

Islamisté přidělávají ruským tajným službám vrásky na čele nejen během olympijských her. Bortnikov podle serveru Moscow Times v únoru prohlásil, že už na dva tisíce Rusů odešlo bojovat za Islámský stát do Iráku a Sýrie. „Musíme pracovat na tom, abychom jim zabránili v odchodu, a zároveň udělat všechny nezbytné kroky k tomu, abychom předešli teroristickým útokům po jejich návratu domů,“ formuloval Bortnikov jednu z priorit FSB.

Ačkoli mají jeho agenti s potíráním terorismu plné ruce práce, najdou si čas i na zásahy proti aktivistům - v roce 2013 třeba ozbrojení zakuklenci z FSB v Arktidě pozatýkali stoupence Greenpeace, kteří podle tvrzení Moskvy zaútočili na tamní ropnou plošinu.

Třicetičlenná posádka lodi Arctic Sunrise strávila dva měsíce za mřížemi, za jejich propuštění se přimluvilo i jedenáct držitelů Nobelovy ceny za mír. Na svobodu se nakonec aktivisté dostali díky Putinově amnestii (snímky ze zásahu FSB zde).

Alexander Bortnikov se stal ředitelem FSB v červnu 2008, pouhý týden od nástupu Dmitrije Medveděva do funkce ruského prezidenta. Snímek z června 2009 zachycuje jejich společnou cestu do Dagestánu na palubě vrtulníku.

Alexander Bortnikov se stal ředitelem FSB v červnu 2008, pouhý týden od nástupu Dmitrije Medveděva do funkce ruského prezidenta. Snímek z června 2009 zachycuje jejich společnou cestu do Dagestánu na palubě vrtulníku.

Bortnikov versus Kadyrov

Agenti FSB zasahují po celém Rusku, na hranicích Čečenska však jejich moc končí. Ačkoli to byl sám Bortnikov, kdo v roce 2009 po konzultaci s tehdejším prezidentem Medveděvem ohlásil konec „protiteroristické operace“ v Čečensku, současné vedení autonomní republiky mu nedá spát. Stejně jako dalším ruským „silovikům“ mu leží v žaludku Ramzan Kadyrov, čečenský prezident a Putinův velký oblíbenec (více se o něm dočtete zde).

„Kadyrov chce být ruská dvojka. On ví, že Putina nenahradí, ale je to extrémně ambiciózní člověk, který nemá rád, když mu někdo oponuje. Ti lidé pak často mizí,“ vysvětluje příčiny antipatií mezi moskevskými siloviky a Kadyrovem Karel Svoboda. Dokonce i Bortnikovovi muži, kteří si jinak se státními hranicemi hlavu příliš nelámou, se při zásazích v Čečensku donedávna drželi zkrátka.

Spory mezi moskevskými siloviky a Kadyrovem, o nichž se donedávna jen šeptalo, vypluly na povrch po únorové vraždě předáka ruské opozice Borise Němcova. Bortnikov osobně veřejnosti oznámil, že FSB kvůli atentátu zadržela Zaura Dadajeva a Anzora Gubaševa, kteří pocházejí ze severního Kavkazu. Dadajev navíc dříve sloužil v Kadyrovově milici Batalion Sever.

„Bortnikov nebývá tou osobností, která by veřejnosti oznamovala, že byl někdo zatčen. Obvykle to dělá mluvčí vyšetřovacího výboru Vladimir Markin,“ podotkl na serveru gordonua.com ruský novinář Oleg Kašin. V Grozném navíc zasahovalo ruské policejní komando, které si do srdce Kadyrovovy říše přišlo pro jednoho z podezřelých z Němcovovy vraždy. Do Moskvy odjelo s prázdnou, Čečenec se během razie údajně vyhodil do pověří granátem.

Kadyrov poté rozkázal, že pokud se v Čečensku bez jeho vědomí objeví ruský policista nebo voják, mají jeho muži zahájit palbu. Později se omluvil, ale napětí mezi Grozým a Moskvou zřejmě jen tak nevyprchá. „Pokud se bitva mezi Kadyrovem a FSB rozjede na plný plyn, byla by to válka titánů, která může otřást samotným jádrem Putinova systému,“ konstatuje komentátor rádia Svobodná Evropa Brian Whitmore.

Autor:






Hlavní zprávy

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.