"Švýcarsko má nyní středolevou vládu," prohlásil Caspar Baader, předseda lidoveckého poslaneckého klubu. "Donutili jste nás jít do opozice, zničili náš oceňovaný systém vlády a obětovali princip konkordance, kolegiality a tolerance ve prospěch krátkodobého mocenského zájmu," vynadal ostatním stranám.
Rozmíška na jinak klidné švýcarské politické scéně začala včera, kdy společná schůze obou parlamentních komor potvrzovala ve funkcích ministry dosavadní vlády.
U šesti jmen nebyl problém, ale na lidoveckém předsedovi a dosavadním ministru spravedlnosti Blocherovi se poslanci zasekli. Místo něj obsadili do funkce umírněnou lidoveckou političku Eveline Widmer-Schlumpfovou.
Správkyně financí v kantonu Graubünden řekla, že si nový post musí rozmyslet. Nakonec dnes přes tlak strany i samotného Blochera nabídku přijala. Zatímco ostatní strany jí aplaudovaly, mateřská SVP ji rovnou vyhodila z poslaneckého klubu a sama oznámila odchod do opozice.
Tím de facto končí téměř padesátiletý princip konkordance, pro který jsou Švýcaři proslulí. Princip obsahuje snahu zapojit do vlády co největší počet stran a klade důraz na kompromis a konsenzus. Prakticky se projevuje i tak, že strany mají v sedmičlenné vládě smluvně rozdělený počet křesel.
"Je pravděpodobné, že švýcarská politika bude do budoucna méně předvídatelná," hodnotil lidovecký odchod do opozice politický analytik Lukas Golder z agentury gfs.Bern.
Faktem je, že lidovci jsou historicky nejsilnější stranou ve Švýcarsku. V říjnových volbách získali 29 % hlasů, což se předtím nepodařilo žádné jiné straně. Na sestavení většinové vlády to ale bylo málo.
Lidová strana platí za nacionalistické, populistické a xenofobní uskupení. Předvolební kampaní, ve které znázornila ilegální imigranty jako černé ovce, které je potřeba ze Švýcarska vykopnout, vyvolala pouliční protesty i znepokojené ohlasy z OSN.
Pokud se nyní lidovci budou odvolávat na porušování principu konkordance, nemohou mít úplně čisté svědomí. Sami ho totiž porušili po minulých volbách, kdy ve Spolkové radě získali na úkor křesťanů jedno křeslo navíc - právě pro Christopha Blochera.
