Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Půl srdce, půl mozku

  22:18aktualizováno  22:18
Církve a stát se - opět sváří. Spor o charitativní organizace znovu odkryl hlubší konflikt mezi nimi: Čím si navzájem jsou? Partnery, či podřízený s nadřízeným? O co jde tentokrát: katolíci a evangelíci provozují stovky zdravotních a sociálních služeb pro desítky tisíc potřebných. Církve a charita k sobě odjakživa neodmyslitelně patří jako dvě komory jednoho srdce, dvě poloviny jednoho mozku. Nový zákon přikazuje, aby půlku srdce, půlku mozku církve vyňaly z těla, nově zapsaly pod stejnou právní hlavičkou, jako se registrují ostatní civilní "spolky" v zemi s obdobným posláním.

Stát církvím říká - i pak to budou vaše zařízení. Církve státu oponují - snad budou, ale už vně našeho těla, se všemi problémy, co taková byrokratická vivisekce přináší.
Zdánlivě jen právní spor vyostřuje nedůvěra, která mezi státem a církvemi léta panuje.

Mosty porozumění mezi nimi jsou tenoučké, stačí větší necitlivé dupnutí nohou a boří se. Sněmovna s vládou "duply" řádně, když přijaly zmíněný církevní zákon. Konflikt je opět tu. A zcela zbytečný.

Ať už člověk v Boha věří, či nevěří, většinou nepopře, že církve mají úctyhodnou staletou i tisíciletou tradici. Žijí svým životem, pomáhají i chudým, nemocným. Nemění tvář a pravidla tak často jako státy.

Trvají, mají své zvláštnosti, zažité vnitřní uspořádání. Teď cítí, že nový zákon staví jejich Charity a Diakonie do role organizací podřízených proměnlivému státu. Rve jim je z těla. Na zásahy státu jsou citlivé.

Podobně jako bývali naši předci citliví na zásahy církve do chodu státu. Po desetiletích komunistických ústrků chrání církve každý ar svobody a autonomie jako lvi. Podržme je.

Vždyť komu škodil dosavadní stav, kdy obě půlky mozku a srdce měly církve pospolu? Charity a Diakonie pečují o slabé k obecné spokojenosti. A komu by vadil, škodil příští právní vztah, který vláda se sněmovnou tak tvrdě prosazují? Těm, jichž se týká - církvím, jejich bohulibé charitativní práci.

Urputná snaha státu dostat vše a všechny do stejných kolonek má své jméno. Je jím pohodlnost (snad i poťouchlost), nevůle připustit, že ne na vše lidské i boží se hodí stejná šablona. To vše namísto vděku, že potřebným někdo slouží s milosrdnou láskou. I tam, kde stát už nezvládá.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vězně ve výkonu trestu ve věznici Oráčov na Rakovnicku v těchto dnech...
Vězni dostanou přidáno. Pár stovek jim nepomůže, mají statisícové dluhy

Pracující vězni mají od dubna příštího roku dostat přidáno. Stát věří, že díky tomu ubude těch, které hned po propuštění semelou staré dluhy a vrátí se proto...  celý článek

Jiří Drahoš s manželkou a dobrovolníky, kteří ho poslali do boje o Hrad tím, že...
Drahoš: Kdo je trestně stíhán, neměl by usilovat o pozici premiéra

Nedovedu si představit, že člověk, který je trestně stíhán, by se mohl na sto procent věnovat funkci, jako je premiérská, řekl v rozhovoru pro iDNES.cz...  celý článek

Uvnitř jednoho z krytů.
Chemička je plná nevyužívaných krytů, při havárii je dnes lepší zmizet

Součástí areálu Unipetrolu v Záluží u Litvínova je třináct krytů. Většina jich pochází z druhé světové války, kdy sloužily při náletech. Dva kryty přibyly pro...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.