Zdá se, že ptáci využívají ke své orientaci všech těchto prostředků. K pochopení toho, jak dokážou vnímat magnetické pole, přispějí i nedávné pokusy vědců z Frankfurtu nad Mohanem.
Ptačí kompas nemá otáčivou střelku. Zatím nejuspokojivější vysvětlení jeho principu bylo podáno teprve před dvěma lety. Podle biofyziků z Illinoiské univerzity v USA totiž vnímání magnetického pole úzce souvisí se zrakem.
Molekuly látek reagujících na světlo v očních buňkách mění své chování v závislosti na orientaci magnetického pole. (Podobný jev umožňuje astronomům zjišťovat magnetické pole hvězd, aniž by k nim museli cestovat: místní magnetické poměry hvězd jsou "zapsány" v jejich světle.)
Ptáci tak potřebují ke své magnetické orientaci světlo, a to ne ledajaké: zatímco s červeným či oranžovým světlem jejich kompas nefunguje, modré či zelené světlo je ideální.
Červenky na cestách
Profesor Wolfgang Wiltschko se svými kolegy z Goethovy univerzity ve Frankfurtu nyní zjistil, že k magnetické orientaci slouží mnohem více pravé oko než levé. K jejim pokusům, popsaným v britském časopise Nature, jim posloužili ptáci, které můžete potkat v parku: červenky obecné.
Pomocí umělého osvětlení u svých svěřenkyň vyvolali "cestovní horečku" -prodlužující se "den" u nich vzbudil dojem, že je jaro, a tedy potřeba stěhovat se na sever.
Během každého asi hodinového testu měly červenky na hlavě nasazenou čepičku, která zakrývala jedno oko, a byly umístěny ve větší nádobě trychtýřovitého tvaru. Jedinou orientaci tam umožňovalo zemské či umělé magnetické pole. Když se ptáci snažili z nádoby uniknout, zanechali svým škrábáním na předem upraveném povrchu stopy.
Červenky s oběma očima volnýma, podobně jako ty s volným pravým okem, se zorientovaly velice dobře a snažily se uniknout z nádoby jedním směrem: na sever. Jejich kolegyně s pravým okem zakrytým však bloudily a zanechaly své škrábance na všech stranách.
Wiltschko s kolegy to vysvětlují tím, že signály z pravého oka vedou do levé části mozku. A právě ta ptačí navigaci řídí. Kompas ptáků má přitom ještě další zvláštnost, která jej odlišuje od magnetické střelky: pták nedokáže rozlišit severní pól magnetu od jižního, ale vnímá pouze sklon magnetických indukčních čar od vodorovné roviny.
Protože tyto čáry se na severní polokouli svažují k severu, dokážou ptáci rozeznat světové strany. (Na rovníku by takto rozeznali pouze severojižní směr od východozápadního.)
K prověření této vlastnosti použil Wiltschko s kolegy na své červenky další trik: pomocí elektromagnetů jim obrátili sklon magnetických čar. Ačkoliv by v jejich nádobě ukazoval turistický kompas správným směrem, ptáci se ze sklonu magnetických čar zorientovali přesně naopak a rozhodli se stěhovat na jih.
Odpověď na jednu otázku ve vědě však vyvolává mnoho dalších. Odkud se tato asymetrie ve vnímání vzala? Vyvinula se nějak z dřívějšího rozdělení funkcí mozkových hemisfér, nebo naopak k tomuto rozdělení přispěla?
Wiltschko se svými spolupracovníky doufá, že jejich výzkum přispěje i k lepšímu pochopení práce mozku.
