Letos už kluci zvládli školu v přírodě i pobyt u moře v Itálii. A i jedno překvapení, léto se týraným dětem rozhodla zpříjemnit jedna cestovní kancelář a nečekaně je poslala i s psycholožkou a jejich klokánkovskou tetou k moři podruhé.
"Na Krétě jsme strávili 12 dní, bylo to skvělé a klukům to hodně pomohlo,“ popisuje Alice Studničková, psycholožka, která s dětmi k moři odjela a která se o Ondru s Jakubem už od loňského května stará i v Klokánku.
Jak na kluky zapůsobilo, že pojedou znovu k moři?
Měli z toho ohromnou radost, už jsme s dětmi na jednom pobytu u moře byli, v Itálii. To bylo ale už v květnu, autobusem, moře bylo ještě studené, podmínky byly trochu jako na škole v přírodě. Všichni si ale užívali a líbilo se jim tam. Když teď kluci dostali další možnost jet k moři, hrozně se těšili. Když se o
tom dozvěděli, začali si hledat informace o místě, kam jedeme, zážitek pro ně bylo i letadlo.
Kam přesně jste jeli?
Byli jsme na Krétě v jednom hotelu mimo hlavní středisko, na místě, kam běžně nejezdí velké zájezdy českých turistů. Mohli jsme provozovat spoustu sportovních i relaxačních aktivit, bylo to výborné místo, dalo se pobývat u moře, jet na výlet do okolí.
Mělo to dětem pomoci vyrovnat se i s probíhajícím soudem?
Určitě. I když byli u nás mimo Brno a byli izolovaní i ze školy, věděli, že se něco děje. Díky tomu, že jsme byli mimo republiku, se člověk nemusel vůbec bát, že by se k nim nějaké informace dostaly ani v době, kdy se vše znovu medializovalo. Navíc jsme tam oběma dětem mohly věnovat daleko větší pozornost
než u nás. Jeli jen kluci, já a jejich teta, se kterou bydlí v Klokánku.
Jak vypadal váš denní program?
Dopoledne i odpoledne, vlastně veškerý čas kromě jídel, jsme trávili mimo hotel. Program byl sestavený hodně podle toho, jakou měli kluci zrovna náladu, s čím sami přišli, hodně věcí vyplynulo ze situace. Měli relativně běžný prázdninový program, hrály se různé hry, stavěli jsme i hodně náročné domky z různých přírodních materiálů, zkoušeli jsme ale i techniky psychoterapie.
Dělali jste něco, co u nás nelze?
Výborné bylo moře, nechávali se unášet v příboji, získali i větší jistotu v plavání, protože voda hodně nadnášela. U moře se také dalo jít zakřičet večer z kamene na vodu, prohrabávat se v kamínkách a písku. Je spousta věcí, které umožňují odreagování, a v normálních podmínkách to technicky nelze. Lovili mušle, našli kus kraba, malovali na kamínky, mají spoustu věcí, které jim to budou připomínat.
Co byl pro ně největší zážitek?
Asi když se naučili plavat se šnorchlem a pozorovali jsme rybičky a pak je přiřazovali podle knížky. Šplouchání v příboji byl pro ně také hodně velký zážitek. A pořád chtějí hrát i nějaké hry, co jsme tam dělali.
Jak jim pobyt na Krétě pomohl, odblokoval něco, co se nedařilo?
Těžko říci, pozitivní změny jsou vidět postupně, tady se ale po delší dobu pozornost věnovala jenom jim, což je svým způsobem dost luxus, na druhou stranu v tomto případě jde o velmi závažnou věc. Určitě si to ale hodně užívali a bylo to na nich hodně poznat. Nezažili nic negativního, byli soustředění na to
tady a teď, převažovalo jejich pozitivní naladění.
Je to poznat i po návratu?
To ano, když jsme přijeli, bylo vidět radostné ladění i úplně jiný kontakt s ostatními dětmi, to bylo znatelné i pro okolí kluků. Nepodléhají teď rozladám, těžko sice posuzovat dlouhodobý efekt, ale doznívá to dál. I když je nutné dopad dovolené dál podporovat, pozitivní zážitky si uchovají a lze na to navazovat.
Nebude teď návrat a další soudní líčení pro děti příliš velkým skokem?
Nejsou sice od toho všeho úplně uchráněni, stále za nimi chodí soudní znalci a podobně a kauza jim život stále ovlivňuje. Ale i díky tomu, že jsou prázdniny, nepředpokládám, že by měl být dopad soudu na ně nějak dramatický.
Nezasloužily by si podobný výlet k moři i další týrané děti z Klokánku?
Nejde to v každém případě, je to nadstandard, aby se dvěma dětem věnovali dva lidé po tak dlouhou dobu. Jsou samozřejmě i jiné závažné případy a dokážu si představit, že by podobný pobyt byl minimálně v jednom závažném případě, který máme, vhodný. Na druhou stranu ale to, čím si tyto děti prošly, je naprosto výjimečné a zrovna tady je podobný luxus oprávněný.
