Ludmila Čírtková - - soudní psycholožka.

Ludmila Čírtková - - soudní psycholožka. | foto: Lukáš Bíba, iDNES.cz

Psycholožka: Když vraha tlačí čas, tělo rozřeže

  • 66
Vrahové, kteří nenajdou jiný způsob, jak se zbavit těla, a sadisté. Do těchto dvou skupin rozčleňuje pachatele, kteří rozřezají oběť, policejní psycholožka Ludmila Čírtková. Ústecký vrah patřil do té první.

popisekTyrani mohou klidně zabíjet
na vině jsou i děravé zákony

"Sadistům dělá rozčtvrcení radost. Někdy ho i provází nějaký rituál," vysvětluje Čírtková.

Mají vrazi, kteří rozčtvrtí tělo, něco společného?
Jsou to pachatelé, kteří myslí jen a jen na sebe, zavražděný je jim totálně lhostejný. Jsou to často egocentrici, citově ploší a morálně zpustlí lidé. V jejich myšlení je na vině především oběť. Jim vadí, že se s ní musí párat. Pachatelé, kteří zabíjejí někoho, s kým předtím udržovali vztah (což byl ústecký případ), se ale většinou postarají o to, aby oběť sešla ze světa nějak důstojně. Tohle je výjimka.

Přinejmenším to však musí být lidé s extrémní výdrží, kteří na to, lidově řečeno, mají žaludek...
Někdy je to i překvapivé, jaké typy osobnosti se dokážou k tomuto způsobu likvidace těla uchýlit. Vybavuji si pachatele, který při rozřezávání plakal a v průběhu procesu se pozvracel. Pak na té útlocitnosti ještě stavěl obhajobu.

Vrahovi nedojde, že i když oběť rozčtvrtí, tak kriminalistům identifikaci o mnoho neztíží?
Každý pachatel spoléhá na to, že bude mít štěstí a nebude dopaden. Obvykle vrah jedná v afektu. Pak narychlo řeší, kam schovat tělo.

Ale při rozřezání nadělá víc stop, než kdyby mrtvolu někde rychle pohodil celou...
Pachatelé to ale až takhle daleko nedomýšlejí. Berou tělo jako břímě, které by je mohlo prozradit, spíš než třeba použité nástroje. Ne všichni vrazi jsou také kriminalisticky vzděláni sledováním nějakých detektivních filmů. Takže nevědí o DNA a o dalších biologických stopách. Anebo vraždili na místě, kde by transport těla vcelku (byť třeba zabaleného) vzbudil pozornost.

V Ústí nad Labem pachatel rozčtvrcenou oběť zanechal na hodně frekventovaném místě - proč tohle někdo udělá? U gymnázia nemohl předpokládat, že taška bude ležet bez povšimnutí měsíce.
Ani to nebývá až tak vzácné. Vrazi obecně velmi neradi někam cestují s mrtvolou, i když je rozřezaná v balících. Místo, kam ji skryjí, se nemusí nalézat moc daleko od místa jejich bydliště. Důležité je, že subjektivně považuje pachatel tu vzdálenost za bezpečnou.

Lidé si hodně kladli otázku, proč když Ústí leží na kraji Krušných hor, vrah nezakopal mrtvolu někde v lese?
Tady záleží na tom, jak ten člověk na místě uvažuje a jaké prostředky má po ruce. Když má k dispozici auto, tak už ji nemusí ani rozřezat a tak dále. Záleží i na tom, jak dopředu čin plánoval. Někde by transport celé mrtvoly mohl vzbudit pozornost.

Může to rozřezání pachateli nějak výrazně přitížit u soudu, když vlastně oběť netrpěla, jde jen o "technický způsob" likvidace těla? '
Při posuzování činu se přihlíží k motivům pachatele i způsobu provedení. Soudce hlavně sleduje, zda si oběť prošla muky. Ale i způsob nakládání s obětí po smrti dokreslí osobnost vraha a i to je vodítkem pro soudce, když nakonec přemýšlejí o trestu.

A může soudce udělit výjimečný trest (nad patnáct let vězení), který se dává za vícenásobné vraždy?
Soudce posuzuje každý případ vcelku. Neuděluje trest za rozřezání. Veřejnost určitě hodně odsuzuje člověka, který rozřeže tělo, ale soudce více zajímají spíše jeho pohnutky - proč zabíjel, protože ty jdou hlouběji do jeho osobnosti.


Video