Ale i lidé, kteří spolu žijí a nejsou manželé, mohou přece dítěti dát vše, co potřebuje.
Ano, v konkrétních případech to tak může být. Mohou být partneři, kteří se milují a nejsou manželé, a máte manželství, které za nic nestojí a pro dítě je špatné. Takových případů je mnoho.
Jste spíše zastáncem tradičního manželství než volnějšího svazku?
Spíše klasického manželství. Když vezmete deset tisíc případů, vyjde vám, že manželství je pro dítě výhodnější.
Nejhorší pro dítě patrně je, když vyrůstá jen s jedním z rodičů...
Ano, jeden rodič je v nevýhodné situaci, protože nemůže nahradit toho druhého. Svět je ženský i mužský a dohromady dává větší komplex podnětů. Pro život je to výhoda. Ne, že by jeden rodič nešel nahradit, že by to pokaždé byla tragédie, ale když jeden chybí, je to těžší situace.
Jak se může na člověku projevit, že vyrůstal jen s jedním rodičem?
Takový člověk může mít neurologické potíže. Od počátku získává jen jednostranné podněty. Je to takové vychýlení, i když třeba mírné, sociálně nevýhodným směrem. Člověk pak má víc práce se s tím vyrovnat, a ne každému se to podaří.
To mluvíte ze zkušenosti, kterou jste ve své praxi udělal?
Sledovali jsme například děti narozené z nechtěného těhotenství. Ukázalo se, že kluci mají větší potíže ve školním věku než dívky. Ale když je ženám třicet, zjistili jsme, že se častěji nevdaly, a když se vdaly, rozvedly se, a když se rozvedly, už se znovu nevdaly. Takoví lidé mají i větší sklon k depresím. Nedá se to vztahovat na všechny individuální případy, ale ve velkých skupinách sledovaných lidí se takové potíže projeví.
